Domů     Příroda
Mořská zvířata pomohla zmapovat svůj domov
21.stoleti 19.3.2010

Mořská zvířata, jako jsou tučňáci, albatrosi či rypouši sloní, kteří se prohánějí v mořích u pobřeží Jižní Ameriky, nedávno splnila úkol, který dostala od vědců – vypracovat si sama mapu přirozených biokoridorů a migračních tras. Po téměř deseti letech mají dnes ochranáři v rukou knihu, podle níž budou moci postupovat dopravní a těžařské společnosti ruku v ruce s ochranáři.Mořská zvířata, jako jsou tučňáci, albatrosi či rypouši sloní, kteří se prohánějí v mořích u pobřeží Jižní Ameriky, nedávno splnila úkol, který dostala od vědců – vypracovat si sama mapu přirozených biokoridorů a migračních tras. Po téměř deseti letech mají dnes ochranáři v rukou knihu, podle níž budou moci postupovat dopravní a těžařské společnosti ruku v ruce s ochranáři.

Jihovýchodnímu výběžku Atlantického oceánu, přiléhajícímu k jihoamerické pevnině, se také někdy přezdívá Patagonské moře. Tato relativně rozlehlá oblast mělkého šelfového moře patří mezi vůbec nejbohatší a nejkomplexnější ekosystémy, které ve světových oceánech najdeme. Velké přirozené bohatství těchto vod si ovšem rychle přivlastnil i predátor nejnebezpečnější – člověk. Odborníci z ochranářských organizací Společnosti na ochranu divočiny (WCS) a Mezinárodní organizace pro ochranu ptáků (BirdLife International) proto po celých 10 let sledovaly pohyb 16 druhů mořských živočichů. Výsledkem je 300stránková publikace o životě u jihoamerického pobřeží.

Pestrý život v patagonských vodách
 Vody Patagonského moře se táhnou od jižního pobřeží od jižního pobřeží Brazílie, Uruguaye a Argentiny až po fjordy na jižním pobřeží Chile okolo Hornova mysu. Celková plocha tohoto prakticky nejbohatšího ekosystému moří jižní polokoule je dohromady asi 3 miliony km2.  Jejich největší bohatství spočívá v enormních masách fytoplanktonu, který se zde vyskytuje v množství, které až 3x přesahuje jeho koncentraci v kterémkoliv z jiných moří.  Na tento základ potravní pyramidy je pak navázáno obrovské množství druhů živočichů. Jen měkkýšů zde žije na 900 druhů, obratlovců zde zoologové napočítali celých 700. Například ze 129 druhů vodních savců, které dnes věda rozlišuje, jich zde žije celých 47 – například lachtani hřivnatí, rypouši sloní či velryby jižní. Bohaté vody však pochopitelně i řadu druhů, které si oblíbili lidé: například olihně (kalamaři), štikozubci (hejkové), ančovičky či nejrůznější druhy krevet. Vlečné sítě rybářských lodí však nejen plení rybí populace, na nichž jsou závislé i ostatní druhy živočichů, ale také ruší živočichy v jejich přirozených stanovištích a přehrazují jejich přirozené migrační trasy.

S vysílačkou na zádech
Skutečně efektivní ochrana živých tvorů vyžaduje v první řadě dobrou znalost jejich života. Nápad, aby si zvířata „napsala“ mapu svých tras sama, je v dnešní době technických vymožeností v podstatě nasnadě. Pětadvacetičlenná skupina vědců se rozhodla zapojit do hry 16 druhů mořských živočichů: 5 druhů albatrosů, 3 druhy jejich příbuzných buřňáků, 4 druhy tučňáků, 3 druhy lachtanů a také giganta mezi ploutvonožci – rypouše sloního. Vysílačky, které jim připojili na těla, pak už postupně předávaly signál satelitům a dnes je již k dispozici atlas, publikovaný v angličtině i ve španělštině. „Náš atlas je výjimečným produktem společného úsilí. Dnes již víme, které oblasti moře jsou klíčové, a zasluhují si proto přiměřenou ochranu a řízení,“ shrnuje s nadšením dr. Claudio Campagna, šéf Mezinárodní organizace pro ochranu ptáků. Atlas mimo jiné odhaluje, že řada druhů koná nečekaně dlouhé cesty mezi volným mořem, kde si hledá potravu, a mořským pobřežím, které skýtá útočiště pro rozmnožování. Například rypouši sloní ročně naplavou okolo 10 000 km, dalších 10 000 však ještě „napotápějí“.

Velrybí turistika v Patagonii
 Velcí kytovci, jako jsou pravé velryby, plejtvákovci, plejtváci, keporkakové či vorvani, jsou skutečně majestátními a fascinujícími tvory. Jejich neobvyklost a zejména vzácnost z nich dělá natolik velkou atrakci, že se kolem jejich pozorování rozvinulo dokonce samostatné odvětví turistického průmyslu – pozorování velryb (angl. whale watching). Skutečnými „velmocemi“ jsou v tomto ohledu Spojené státy, Austrálie, Nový Zéland a Norsko. Pozadu však nestojí ani oblasti pobřeží Jižní Ameriky, zejména Patagonie. Nejčastěji pozorovanými druhy jsou běžnější keporkakové a také vzácnější velryby jižní, jeden ze čtyř druhů pravých velryb, který je vázaný výhradně na moře jižní polokoule. Nejproslulejším místem, kam si můžete zajet prohlédnout pravé velryby, je polostrov Valdés a záliv Golfo Nuevo v argentinské provincii Chubut.
Michal Andrle

Související články
Příroda 9.2.2026
Mnozí experti si nad tím lámali hlavy. Sexuální chování, k němuž se zvířata relativně často uchylují, přestože nevede k reprodukci, označovali za paradoxní. Jenže dané téma je o dost složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Nejde totiž o pouhé rozmnožování, ale i o vytváření sociálních vazeb či odbourávání stresu. Pohled na homosexualitu […]
Příroda 8.2.2026
Hluboko pod povrchem Země, kam se nikdy nedostane vrták ani sonda, se zřejmě nacházejí rozsáhlé a dosud málo pochopené struktury, které ovlivňují jednu z nejzásadnějších vlastností planety: její magnetické pole. Nová britská studie ukazuje, že nepravidelnosti v magnetickém poli, zaznamenané v horninách starých stovky milionů let, mohou být stopou po obrovských útvarech ležících těsně nad […]
Příroda 7.2.2026
Nová mezinárodní studie ukazuje, že skutečná monogamie je v živočišné říši vzácná a navíc je často zaměňovaná s pouhou sociální vazbou. Výzkum rozlišuje mezi párovým soužitím a genetickou monogamií a ukazuje, že i u druhů považovaných za takříkajíc věrné běžně dochází k záletům. Monogamie, tedy životní partnerství dvou jedinců po delší dobu či dokonce po […]
Leguáni zelení (Iguana iguana) jsou poměrně velcí plazi, kteří jsou na Floridě invazivním druhem. Nepřizpůsobili se proto dostatečně zdejšímu klimatu. Když přejde zemí studená fronta, mají tito studenokrevní živočichové problém s termoregulací. Chlad je může uvést do stavu strnulosti, kdy se neudrží na stromech či plotech a padají k zemi. Tito ještěři dosahují délky jednoho […]
Medicína Příroda 5.2.2026
Chuť na hořké v nás spouští jeden z nejstarších ochranných reflexů. V přírodě totiž hořkost často signalizovala jedovaté látky v rostlinách. Mozek se proto během evoluce naučil, že hořké rovná se potenciálně nebezpečné. I dnes, v době laboratorně testovaných potravin, tento mechanismus funguje téměř automaticky. U většiny lidí vyvolává hořká chuť instinktivní odpor, někdy dokonce […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz