Prvořadou úlohou matematiky je napomoci odhalit vědcům vztahy, které by jinak zůstaly ve změti přírody skryté. K pozoruhodným výsledkům však může matematik dojít, i když sleduje hollywoodské filmy. I v nich lze totiž odhalit struktury, které lze matematicky popsat.

Slavný hollywoodský režisér Howard Hawks kdysi prohlásil, že dobrý film potřebuje alespoň tři dobré scény a žádnou špatnou. Podle Jamese Cuttinga z prestižní Cornelovy univerzity v Ithace ve státě New York však potřebuje ještě něco navíc. Největší hollywoodské blockbustery totiž podle něj vykazují rytmus sestříhání scén, který podléhá vztahu nazývaném 1/f fluktuace. Když Cutting analyzoval 150 nejslavnějších filmů natočených v letech 1935 – 2005, zjistil, že čím novější film je, tím přesněji odpovídá této matematické formuli. Máme si to tedy vysvětlovat tak, že hollywoodští režiséři připravují na své diváky pasti pomocí matematického nářadíčka? Podle Cuttinga bychom režiséry z takové rafinovanosti podezírat neměli. Filmy, které jsou úspěšné, jsou prostě ostatními napodobovány a tento vzorec se tak šíří prakticky spontánně.