Desetitisícové jihoitalské městečko Alberobello se díky unikátnímu komplexu původních kamenných staveb, zvaných trulli, může pyšnit tím, že je už od roku 1996 zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Historie těchto staveb sahá podle některých archeologů až k mykénské kultuře, jiní prosazují teorii, že zvláštní jehlanovitý tvar staveb má svůj původ v hrobkách, budovaných už před tisíci lety na Středním východě.
Alberobello se nachází v samém jižním cípu italské boty, v provincii Apulie, asi 50 kilometrů od přístavu Bari, v kraji proslaveném zejména pěstováním mandlí, oliv a dobrého vína. Historie samotného městečka sahá zhruba do druhé poloviny 16. století, i když osídlení je zde daleko starší. Nejstaršími stavbami jsou právě zvláštní domky trulli, kterých se v městě a jeho okolí nachází okolo 1500.
Vznik trulli provázejí legendy
Název kamenných staveb kruhového tvaru pochází z řeckého trullos, což znamená kupole. Kuželovité stavby, připomínající jakési domky skřítků, vypadají jedna jako druhá a jsou postaveny z plochých, na sebe naskládaných kamenů bez jakéhokoliv pojiva. Původní trulli se stavěly do tvaru kupole hned od země. Ty novější už mají základovou zeď, kruhového tvaru, vysokou asi 1,5 metru, na kterou se teprve klade kupole, postupně se zužující do špičky. Vrcholek je zakončen plochým velkým kamenem. A proč vlastně takovéto stavby vznikaly? Vypadá to jako legenda, ale jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Zcela prozaicky vypadá legenda, že šlo o zcela prostý daňový unik. Když se přiblížilo období výběru daní, obyvatelé trulli své domky rozebrali a daňoví výběrčí našli jen kupky kamení. Někteří historici to vidí ještě jednodušeji. Daně se kdysi platily jen z dokončených staveb. Při výběru daní tak stačilo obyvatelům rozebrat střechu, tedy část kupole z plochých kamenů, a výběrčí daní na ně nemohli.
Nejpravděpodobnější je nedostatek vody
Zdejší zemědělská krajina je odedávna velmi chudá na vodní zdroje. Údolím, které dělí městečko Alberobello na dvě části, rozkládající se na protilehlých pahorcích, protékala před staletími řeka. Jakmile se voda ztratila, nezbylo než ji čerpat z hlubokých studní a vrtů. Protože voda se tak stala vzácným artiklem, potřebným především na zavlažování polí, nemohli si obyvatelé dovolit zdít domy tzv. mokrou metodou, tedy za pomoci malty, která potřebuje velké množství vody. Proto tedy ony stavby na sucho.
Vrcholky zdobí pohanské symboly.
Problém nedostatku vody se odráží i v samotné konstrukci domků. Při stavbě většiny z nich se nejprve vyhloubila hluboká jáma, vyložená kameny a utěsněná jílem. Na ni se položily trámy, na které se kladla podlaha z velkých kamenů. Dutina pod podlahou pak sloužila jako rezervoár na dešťovou vodu, která se do ní přiváděla soustavou složitých lapačů a kanálků. Každý domek tak měl vlastní zásoby vody. Všechny stavby mají prakticky totožnou konstrukci i rozměry. Kruhové zdi jsou zhotoveny ze dvou vrstev, mezi kterými se nachází drobný štěrk. Vnější zdi jsou omítnuty bělostným vápnem, které zajišťuje vodotěsnost stavby. V přízemí se nachází velká kruhová místnost, kterou obývala celá rodina. Děti spaly ve výklencích ve zdech, oddělených pouze závěsy. Nad hlavní místností byly položeny trámy a podlaha patra. Patro sloužilo především jako sýpka na uskladnění potravin. Vzhledem k tomu, že domky jsou k nerozeznání podobné, odlišují je pouze bílé čepičky na vrcholku kupole, zvané pinnacolli. Každé trullo má jinou čepičku, například v podobě hvězdy, měsíce, kruhu, kříže či srdce a najde se mezi nimi i řada pohanských symbolů.
Alberobello dvou tváří
Dvě části města, ležící na protilehlých pahorcích, mají naprosto odlišné tváře. Východní část je moderní italské městečko, ve kterém příliš historie nenajdete. Západní část je tvořena právě neuspořádaným shlukem trulli, a právě sem míří každoročně statisíce turistů ze všech koutů světa. Stálé obyvatele má už jen několik domků. Místní obyvatelé už většinou ve svých trulli nebydlí a mají své moderní domovy ve východní části města. Trulli jsou dnes totiž jen turistickou atrakcí. Najdete v nich obchůdky s upomínkovými předměty, malá bistra, prodávají se zde typické místní produkty, jako ostrá pálenka grappa, nejrůznější likéry, pověstné místní koláče, med, speciální klobásky a samozřejmě víno. Dominantou historické části Alberobella je kostel sv. Antonína (Antonia?), který je vystavěn rovněž jakoby v podobě několika trulli, nalepených na sebe.
Mnohá trulli v Apulii jsou v dezolátním stavu a místní úřady je nabízejí ke koupi. Zájem mají prý především Angličané, Holanďané a Němci. Mnozí z kupců však později svého rozhodnutí docela litují. To tehdy, když zjistí, jak složité jsou italské byrokratické předpisy pro renovaci trulli a kolik peněz to vyžaduje.
Trulli jsou i v Německu
Na 30 až 40 sněhobílých trulli můžete vidět i mnohem blíže, u našich německých sousedů v Porýní. Tamější trulli sice nejsou tak stará jako v italské Apulii, ale jejich architektura je prakticky stejná. Jsou kupolovitého tvaru, zužujícího se ke špici, která je zakončena jedním velkým kamenem, zvaným zippus. Nacházejí se zejména ve vinicích a dodnes slouží vinařům jako strážní domky, ze kterých hlídají své vinice před poberty a zároveň jako úkryty před nepohodou.
Úkryty před nebezpečím
Údolí kolem Alberobella byla odedávna jedním z nejchudších krajů v Itálii. Panovníci si tento kraj přehazovali jako horký brambor, takže zde chvíli vládli Španělé, jindy Francouzi a samozřejmě i docela rychle se střídající italští vládci. Během časů neustálých větších či menších válek se zapadlý kraj stal perfektním místem, kde se mohli ukrývat uprchlí nevolníci, vojenští zběhové či nejrůznější zločinci. Navíc, když se roznesla zpráva o tom, že do kraje táhne drancující armáda, místní obyvatelé trulli bleskurychle rozebrali a ukryli se v podzemních cisternách pod stavbami. Vojáci pak našli jen bezcenné hromady kamení. Nedávno provedli kanadští vědci pokus, během něhož rozebrali a znovu postavili věrnou kopii trulla. Rozebrání šestičlennému týmu, představujícímu běžnou rodinu, jim trvalo necelé dvě hodiny a nová stavba byla hotova za čtyři hodiny. Ověřili si tak, že prastaré legendy opravdu nelhaly.
