Ať si kdo chce, co chce, říká, v čistém a příjemně vonícím prostředí se nakonec líbí i tomu největšímu lajdákovi. Podle výzkumu amerických psychologů nás takové prostředí dokonce podvědomě stimuluje k tomu, abychom se chovali čestně a velkoryse.
Pod pojmem psycholog si většina lidí představí nejspíše soucitně naslouchajícího člověka, který dokáže lidem pomoci v nejrůznějších krizových situacích. Psychologická zkoumání se však stále častěji uplatňují i v mnohem běžnějších oblastech každodenního života. K nejžhavějším oblastem uplatnění psychologů patří v posledních letech například výzkumy spotřebního chování lidí (co, kdy a proč lidé kupují) či podrobný rozbor chování lidí v nejrůznějších typech organizací (školy, firmy či nemocnice). A právě v těchto oblastech jsme často podvědomě ovlivňováni čistotou a vůní prostředí. Tým, vedený prof. Katie Liljenquistovou z Brigham Young University v Provo v americkém Utahu, podložil pradávnou intuici o pozitivním vlivu vůně a čistoty jasně hovořícími čísly.
Do práce s umytýma rukama
Ve slavném Shakespearově dramatu Macbeth se lady Macbethová snaží zahnat výčitky svědomí tím, že si z rukou drhne neviditelné skvrny po krvi zavražděného krále Duncana. Shakespeare není nadarmo nazýván největším dramatikem všech dob – i v tomto zdánlivě nepodstatném detailu se mu podařilo trefit hřebíček na hlavičku! Lidská touha po čistotě totiž nemá pouze hygienický význam. Zkušenosti širokého spektra vědců od religionistů po psychology potvrzují, že čistota rukou či celého těla má hluboký psychologický význam, který je spojen s naším vnímáním dobrého a zlého. Když se prof. Katie Liljenquistová začala před několika lety zabývat právě významem čistoty v každodenní mezilidské komunikaci, sáhla neomylně po postavě z dramatu velkého alžbětince a nazvala jej „efektem lady Macbethové“. V nedávné době pokročila ve svých výzkumech ještě o krok dále a začala se zajímat nejen o čistotu, ale i o příjemnou vůni, která se s čistotou pojí. A podle všeho opět nesáhla vedle.
Dobré skutky s vůní citronu
Aby si Liljenquistová ověřila svou hypotézu o vlivu příjemné vůně na lidské morální jednání, rozdělila své pokusné osoby do dvou skupin a podrobila je dvěma zkouškám. První z nich je tradiční test, který znají psychologové pod názvem „hra na pravdu“. Během tohoto testu získá jedna z osob ostatním neznámý obnos peněz (12 dolarů). Poté by měla peníze „přesně“ rozpůlit a polovinu dát ostatním. V místnostech neošetřených vůní dopadl tento test katastrofálně. Průměrná částka („polovina“), kterou získali ostatní, byla 2,81 dolaru. V místnostech „navoněných“ příjemnou citronovou vůní však se však osoby chovaly mnohem „férověji“ – dělili se takřka přesně napůl (5,33 dolaru). Při druhém pokusu byly zase pokusné osoby požádány, aby darovaly peníze na dobročinné účely. I tady zvítězila na celé čáře „navoněná“ skupina. Darovat peníze bylo ochotno celých 22 % „navoněných“, ve druhé skupině to však bylo pouhých 6 %. „Obchodní společnosti často vymýšlejí náročná opatření, jak vylepšit etické jednání svých zaměstnanců. Taková opatření jsou však často buď příliš drahá, nebo příliš zasahují do jejich práv. Náš objev představuje velmi jednoduchý a přitom nenápadný způsob, jak jejich chování vylepšit,“ říká prof. Liljenquistová.
Vůně pomáhají obchodníkům
To, že psychologická zkoumání čím dál častěji nacházejí své uplatnění právě ve světě obchodu, dokazuje i studie amerických psychologů, vedených dr. Aradhnou Krishnou z University of Michigan. Vědci zkoumali, jakým způsobem se lidem zapíší do paměti vůně spojené s různými produkty. Jako pokusný předmět použili obyčejné tužky, které nechali očichat 151 účastníkům pokusu. Třetina tužek neměla vůni žádnou, druhá třetina voněla přirozeně po borovém dřevě a konečně třetí třetina byla navoněná netypickou a výraznou vůní čajového oleje. „Zjistili jsme, že navoněné tužky se pamatují mnohem lépe než tužky nenavoněné. Tento efekt byl tím zřejmější, čím delší čas uplynul od prvního očichání. Nejdéle odolávala zapomnění netypická vůně čajového oleje,“ vysvětluje hlavní autorka studie. S navoněnými tužkami nebo například tenisovými míčky či židlemi se tak nejspíš budeme v budoucnu setkávat stále častěji.
