Co může být ve vesmíru cennějšího než život? I proto se řada vědeckých projektů snaží ve vesmíru hledat živé organismy. Lidské možnosti zatím nepřesahují rámec sluneční soustavy a v této oblasti je již jisté, že s inteligencí se zde nesetkáme. Ale co se týče nálezu primitivních organismů, určitá naděje ještě existuje. Zajímavé možnosti v tomto ohledu nabízí i Saturnův měsíc Enceladus.
Je tam nahoře někdo, nebo není? Tato otázka vrtala hlavou asi téměř každému. Americký atronom Carl Sagan v této souvislosti prohodil než již notoricky známou větu: „Jestliže jsme ve vesmíru sami, bylo by to strašlivé plýtvání místem.“ Jenže přes všechny „objevy“ bulvárních plátků, přes všechny spiklenecké teorie o tom, že americká vládní místa skrývají kdesi v Nevadě mimozemskou loď, přes všechny teorie záhadologů seriózní důkaz o životě jinde než na Zemi stále schází.
Marťanů se lidstvo nedočkalo
Představa setkání s jinou civilizací je pro pozemšťany lákavá a děsivá zároveň. Když byly v 19. století objeveny zvláštní útvary na Marsu, francouzský astronom Camille Flammarion napsal: „Tuto pozoruhodnou pravidelnou síť přímých linií, tisíce kilometrů dlouhých, lze pochopit pouze jako umělé dílo. Je důkazem, že na Marsu existují rozumné bytosti značných schopností a inteligence vysoko převyšující naší.“
Bajky o inteligentních Marťanech nebo i Venušanech, byly ve své době velmi populární a i dodnes řada lidí je přesvědčena, že na Zemi blízkých planetách život je. Těžko si ovšem představit kypící život na horké Venuši, kde tlak dosahuje pětisetnásobku pozemského a prší zde deště plné kyseliny sírové. Dirk Schulze-Makuch a Louis Irwin z Texaské univerzity poukázali na fakt, že v mračnech obklopujících Venuši se vyskytuje sirovodík, ze kterého by jednoduché organismy získávaly energii, ale k ověření této myšlenky je ještě daleko.
Ani robotičtí průzkumníci zatím na Marsu neobjevili v tamějších pustinách nic, co by napovídalo přítomnosti byť jednoduchého života na rudé planetě. Existence marťanského života v minulosti či v přítomnosti však zcela zavržena není. Určité možnosti naše sluneční soustava ještě skýtá.
Enceladus je nejsvětlejší bod
Enceladus je jedním ze šedesáti potvrzených Saturnových měsíců. Ze všech měsíců v celé sluneční soustavě má největší albedo, tj. míru odrazivosti svého povrchu. Enceladus se tak jeví bělejší než čerstvě napadaný sníh. Patří mezi malé měsíce, jeho rovníkový průměr činí 500 kilometrů, což ho řadí daleko i za náš Měsíc, jehož rovníkový průměr činí 3476 kilometrů. Na ledovém povrchu lze rozpoznat nejméně pět různých typů terénů – četné deformace, trhliny a prolákliny, ale jen málo kráterů, z nichž mnohé jsou přetvořené plastickým tečením povrchových vrstev měsíce. Největší kráter má průměr asi 35 km. Jeho povrch je tvořen převážně z ledu, tedy zmrzlé vody. A kde je voda, tam přece může být i život.
Samotná voda, zvláště ve zmrzlém stavu, ovšem pro vznik a zachování života zdaleka nestačí. Enceladus má ještě další pozoruhodné vlastnosti. Sonda Cassini, která zkoumá Saturn a jeho okolí, přinesla nové a bezesporu zajímavé informace o této oblasti sluneční soustavy.
Oceán nejen na Zemi
Enceladus je znám svými gejzíry, které dosahují obřích rozměrů. Mohou dosahovat výšek, které přesahují dvacet kilometrů a stříkají nadzvukovou rychlostí. Pro srovnání – nejvyšší gejzír světa, který se nachází v americkém Yellowstonu, vystoupí do výšky „pouhých“ 122 metrů. „Hlavní složkou gejzírů je vodní pára, neschází zde metan ani oxid uhličitý a oxid uhelnatý,“ konstatoval Hunter Waite, vedoucí výzkumný pracovník projektu Cassini z Jihozápadního výzkumného institutu (SWRI) v texaském San Antoniu. Někteří vědci se domnívají, že by zde ještě mohl být obsažen čpavek a dusík.
Tyto informace přinesla sonda Cassini již v loňském roce. Evropští vědci se poté se získanými údaji zavřeli do svých laboratoří a nyní zveřejnili výsledky své práce. Podle jejich studie ohromné gejzíry vycházejí ze slaného oceánu, který je ukryt pod Enceladovým ledovým příkrovem. Na Enceladu byly totiž objeveny stopy sodíku. „Sodík je považován za dokonalý ukazatel přítomnosti nějaké tekutiny,“ řekl německý vědec Franka Postberg z Ústavu Maxe Plancka pro jadernou fyziku.
Teploty jako na Sibiři
Vědce překvapila i teplota Enceladu. Ne že by se zde člověk mohl promenádovat v plavkách, teplota na povrchu se pohybuje okolo minus 180 stupňů Celsia, ale na jeho jižním pólu je o celých devadesát stupňů tepleji. Není to bůhvíjaké teplo, ale oproti jiným, stejně vzdáleným místům od Slunce je to už značný rozdíl.
Vědci, kteří se na studii podílejí, jsou tedy přesvědčeni, že, voda v tekutém stavu na Enceladu pravděpodobně je. Výzkum sondy Cassini dále zjistil, že na tomto Saturnově měsíci jsou i organické látky. Podmínky pro vznik života ve formě, v jakém ho známe ze Země, tedy na Enceladu existují. Nicméně od lákavé hypotézy k jednoznačným důkazům povede ještě dlouhá cesta, přítomnost organických látek a priori neznamená, že se dokážou uskupit v regulérní život. Ale už jen fakt, že se na jednom místě sejdou příhodné podmínky, je přinejmenším nadějný.
Tajemství Europy
Měsíce obřích plynných planet, tedy Jupitera a Saturna, nám mohou přichystat i další zajímavá překvapení. Když britský spisovatel Arthur C. Clarke psal svou tetralogii Vesmírná odysea, umístil mimozemský život na Jupiterův měsíc Europa. To jistě nebyla náhoda, podobně jako na Enceladu i zde existuje možnost, že pod ledovým povrchem Europy je tekutý oceán, který otepluje vulkanická činnost. Led by zde plnil i ochrannou funkci, odrážel by smrtící kosmické záření. Navíc, Europu obklopuje atmosféra tvořená kyslíkem, byť je velmi slabá. „Nepochybuji o tom, že tam musí být život,“ směle prohlásil oceánograf John Dalaney, který v Laboratoři proudového pohonu NASA (JPL) v kalifornské Pasadeně analyzoval snímky, jež pořídily sondy Voyager.
Ani z Europy ovšem lidstvo neobdrželo důkaz o existenci života. Do budoucna existují plány, které počítají s vysláním sondy na tento Jupiterův měsíc. Ta by na své palubě nesla miniponorku, která by se provrtala ledovým krunýřem a ponořila by se do místních vodních hlubin. Takový projekt je však hudbou celkem vzdálené budoucnosti, už jen provrtání se desetikilometrovým ledovým obalem je technologicky velmi náročné, takže záhady Europy nám prozatím zůstanou skryty.
Titan – mladší bratr Země?
Saturnův měsíc Titan je po Jupiterově Ganymedu druhým největším měsícem celé sluneční soustavy. Je dokonce větší než planeta Merkur. Poslední výzkumy ukázaly, že se na něm tvoří jezera naplněná kapalnými uhlovodíky. Titan má také hustou atmosféru, kterou tvoří především dusík a metan. Atmosférický tlak na povrchu je o 60 % vyšší než v pozemských podmínkách.
Lze i v případě Titanu hovořit o možnosti vzniku života? Někteří vědci jsou přesvědčeni, že ano. Titanův plynný obal totiž velmi připomíná zemskou atmosféru. Samozřejmě že ne tu současnou, ale tu, která Zemi obklopovala v jejím „dětství“, kdy se na ní objevily první známky života…
Enceladus, Europa a Titan. Tři objekty, které jsou od naší planety vzdáleny tisíce kilometrů. Přesto právě ony skýtají možnost, že pozemský život není jen osamělou hříčkou vesmíru.
Odyssea k Saturnu
Podle původních plánů NASA měla být mise sondy Cassini ukončena v červenci loňského roku. Vzhledem k její úspěšnosti se ji však Američané rozhodli prodloužit o další dva roky. Družice tedy bude kroužit okolo šesté planety sluneční soustavy do roku 2010 a za tu dobu by měla uskutečnit nových šedesát obletů. Dvojsonda Cassini/Huygens se na svou pouť vydala v roce 1997. Cestu od Země k Saturnu, která měří tři a půl miliardy kilometrů, urazila za sedm let. Využívala přitom gravitace planet a dosáhla rychlosti až 68 000 kilometrů za hodinu. Obě sondy se poté rozdělily, zatímco evropský modul Huygens dosedl na Saturnův měsíc Titan, Cassini zkoumala Saturn a jeho měsíce z nadhledu. Sonda je pojmenována na počest italsko-francouzského astronoma G. D. Cassiniho (1625–1712), který většinu své vědecké kariéry věnoval výzkumu Saturnu a objevil jeho čtyři měsíce.
Objevy sondy Cassini/Huygens na Saturnu a jeho okolí
* Pořídila infračervené zobrazení planety, při jehož studiu britští vědci zjistili, že den na Saturnu je o pět minut kratší, než se původně myslelo. Saturn se kolem své osy otočí za 10 hodin, 34 minut a 13 sekund.
* Objevila i nové měsíce, jeden z nich ukrytý do Saturnových prstenců. Částice uvolněné z tohoto měsíce vytváří vnější prstenec s označením G.
* Na Titanu bylo objeveno bílé pohoří, jehož barva je s největší pravděpodobností způsobena metanem, který se zde vyskytuje i ve formě srážek.
* A ještě jednou Titan – pozorování sond ukázalo, že zde existuje cosi na způsob písečných dun.
* Sonda Cassini vyfotografovala dosud neznámý Saturnův prstenec.
* Bylo zjištěno, že i měsíce mohou mít prstence. Touto ozdobou se pyšní Saturnův měsíc Rhea.
Co skrývá Triton?
Na největším z Neptunových měsíců, Tritonu, panují teploty okolo –235 ºC. Na první pohled se tedy zdá, že takové místo je vhodné k čemukoli, jen ne k žití. Na povrchu se nachází množství zmrzlého dusíku a pravděpodobně také vodního ledu. Ale pozor, Triton je velmi mladý měsíc, který vulkanická činnost ještě nenudí. Byly zde zaznamenány silné erupce a i zde si astronomové pohrávají s myšlenkou oceánu pod ledem. A kde je voda, tam přece může být i….
