Saturn bezesporu patří mezi nejkrásnější objekty sluneční soustavy, ale desítky let zároveň mátl astronomy jednou zvláštní záhadou. Zdálo se totiž, že délka jeho dne kolísá. Jedna měření naznačovala, že planeta rotuje rychleji, jiná naopak pomaleji, přičemž takové chování nedávalo příliš smysl.

Planeta velikosti Saturnu si přece nemůže jen tak zrychlovat a zpomalovat otáčení..

Od Webbova teleskopu se očekávalo, že pomůže rozřešit mnohé záhady hlubokého vesmíru, ale on se ukazuje být užitečný i na naší zahrádce. Jeho citlivé přístroje umožnily sledovat dění v atmosféře druhé největší planety Sluneční soustavy s dosud nevídanou přesností a vědci zjistili, že problém nebyl v samotné rotaci Saturnu, ale v jeho horní atmosféře.

Za vším stojí polární záře. Ty na Saturnu nejsou jen efektní světelnou podívanou, ale obrovské množství energie, které do atmosféry přinášejí nabité částice, ji zahřívá a vytváří silné větry. Ty následně generují elektrické proudy, které ovlivňují rádiové signály vycházející z okolí planety.

A právě podle těchto signálů astronomové dlouhá léta odhadovali rychlost Saturnovy rotace. Jak se přitom větry měnily, tím jiné výsledky výzkumníkům vycházely.

Vzniká tak pozoruhodný koloběh. Polární záře ohřívají atmosféru, tím vznikají větry, ty vytvářejí elektrické proudy a ty zase pomáhají udržovat samotné polární záře. Tento mechanismus dokázal vysvětlit, proč se naměřená délka dne Saturnu v průběhu let zdánlivě měnila.

Výsledek je důležitý nejen pro poznání Saturnu, protože podobné procesy mohou probíhat i na dalších planetárních obrech, například na Jupiter. Nový výzkum zároveň ukazuje, jak složitě jsou propojena magnetická pole, atmosféry a energetické procesy ve vnější části sluneční soustavy.