Domů     Technika
Elektrárny v kosmu: Fikce, či reálná možnost?
21.stoleti
od 21.stoleti 19.10.2009

Na reálnosti nabývá dnes projekt amerického vědce Petera Glasera, mimochodem pocházejícího ze Žatce, který už před 40 lety nadhodil myšlenku vesmírných elektráren. V té době se vývoj kosmických technologií prudce rozvíjel, leč i přesto podobné ideje podle mínění většiny odborníků patřily do žánru sci-fi. Ovšem v současnosti se o podobných projektech znovu hovoří, ba dokonce, dostávají i konkrétní rozměr.Na reálnosti nabývá dnes projekt amerického vědce Petera Glasera, mimochodem pocházejícího ze Žatce, který už před 40 lety nadhodil myšlenku vesmírných elektráren. V té době se vývoj kosmických technologií prudce rozvíjel, leč i přesto podobné ideje podle mínění většiny odborníků patřily do žánru sci-fi. Ovšem v současnosti se o podobných projektech znovu hovoří, ba dokonce, dostávají i konkrétní rozměr.

Je pravdou, že myšlenka vesmírných elektráren se objevila již dříve v dílech některých spisovatelů, kteří se věnovali vědeckofantastickým románům. Ale právě až Glaser se touto možností začal zabývat z vědeckého hlediska. Z roku 1968 pochází jeho návrh soustavy gigantických solárních panelů, z nichž každý by měl výměru jako rozšířené pražské centrum. Projekt však byl tehdy odložen jako příliš náročný.

Bude to celá soustava elektráren

Po pár desítkách let je však tento zajímavý nápad znovu oprášen. Má to svou logiku, vždyť měrný tok sluneční energie se dá využít mnohem lépe ve vesmíru než na Zemi. Přitom na zemský povrch dopadá tolik sluneční energie, že z jednoho metru čtverečního by energií mohla být zásobeno milionové město. Scházejí ovšem technologie, které by beze ztrát a nenáročně tolik energie dokázaly pojmout.
Původní Glaserův koncept počítal s jednou velkou kosmickou elektrárnou. Takový kolos sestrojit je však poněkud problematické. Americká společnost PowerSat navrhuje lišácké řešení. Nikoliv jedinou gigantickou, ale síť několika menších elektráren, které by byly méně náročné na stavbu, bezpečnost, provoz i údržbu. Tento nápad si PowerSat nechal již i patentovat, podobně jako svou další technologii Solar Power Orbital Transfer, která řeší napájení motorů určených k dopravě konstrukcí až na vysokou geostacionární dráhu. Není bez zajímavosti, že oba nápady výrazně snižují odhadované výdaje na stavbu vesmírné elektrárny, z původních sedmnácti miliard dolarů až na jedinou. Zástupci společnosti tvrdí, že k praktické zkoušky mohou být zahájeny v roce 2020.

Mikrovlny jako dopravní prostředek

Jenže tak odvážný projekt má stále mnohá úskalí, vědecká, technologická i ta ekonomická. Vynášení komponent nutných k sestavení elektrárny je drahé, kilogram materiálu vyneseného do kosmu stojí okolo 8000 dolarů (140 000 korun). A je jasné, že elektrárna by vážila poněkud více než pouhý kilogram. Další komplikací je přenos získané energie. Ten by měl probíhat pomocí mikrovln, nedávné experimenty na Havajských ostrovech ukázaly, že dopravovat takto energii lze. Mikrovlny na rozdíl od slunečních paprsků bez problémů procházejí prachem, mrakem nebo kouřem. Jenže, není úplně jasné, zda by takové mikrovlny neměly negativní vliv na živé organismy. Přijímací antény, které by energii z kosmické elektrárny „chytaly“ jsou pro změnu náročné na prostor. Zkrátka, inženýři a technologové mají ještě mnoho důvodů k přemýšlení.
A kdy by mohla být soustava kosmických elektráren spuštěna? Rozhodně ne dřív, než v roce 2025. Pokud ovšem budou v kosmických programech probíhat škrty, tento termín se ještě vzdálí, skeptici mluví o roku 2050 či ještě o vzdálenějších časových horizontech. A dost možná, že v té době bude mít lidstvo k dispozici jiný, mnohem méně náročný zdroj k získávání energie.

Jaké budou elektrárny na Měsíci

Když se postaví elektrárna na zemské orbitě, proč by nemohla vyrůst třeba na Měsíci? Americký fyzik David R. Criswell z houstonské univerzity je přesvědčen, že takové řešení by bylo zdaleka nejlepší. Ten navrhuje vybudovat tzv. Lunar Solar Power System, který by se skládal ze dvou desítek párů solárních základen. Z každé dvojice by se jedna základna nacházela v blízkosti východního a druhá u západního okraje měsíčního disku. I při otáčení Měsíce kolem své osy by tak vždy alespoň jedna z každé dvojice elektráren byla vystavena slunečnímu záření. Solární panely by se nemusely nákladně převážet na Měsíc ze Země, ale mohly by být vyrobeny z měsíčního prachu. Ten obsahuje látky, které jsou pro solární panely ideální, především řadu oxidů různých kovů.

reklama
Související články
Komerční 3D tisk se ve světě začal vyvíjet již od osmdesátých let dvacátého století a jeho doména je především oblast průmyslových firem. Naprostá většina následné produkce směřuje do oblasti vývoje prototypů. Současnými největšími výrobci 3D tiskáren jsou společnosti 3D Systems a Stratasys. Instalace prvních tiskáren pro trojrozměrný tisk proběhla v České republice přibližně v polovině […]
Radioaktivita neboli radiace je strašák poslední doby. Říká se, že co nezničí teplo a tlaková vlna při dopadu atomové bomby, postihne radiace. Radioaktivita tady však byla vždy, i když vědecky byla popsána až na konci 19. století. Radioaktivita je uvolňování energie z rozpadu jader určitých druhů atomů a izotopů. Od svého objevu v roce 1896 […]
Smrt zůstává ve společnosti tabuizovaným tématem, což je pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč oblast pohřebnictví nedoznala za poslední století prakticky žádných změn. Dosáhnout určitého pokroku se nyní chystají zástupci českého startupu Goodbye, kteří chtějí značně zaprášené pohřebnictví obohatit o digitalizaci i další způsoby zjednodušení, jenž se dotknou nebožtíka i pozůstalých. Podle zakladatele Jiřího Štěpánka […]
Evropská komise schválila novou celoevropskou strategii kybernetické bezpečnosti, známou jako směrnice NIS 2. V platnost by měla vstoupit v roce 2024 a bude mít zásadní dopad na fungování více než 6000c českých firem a organizací. Zavádí totiž řadu pravidel pro zajištění bezpečnosti jejich kyberprostoru proti hackerským útokům. Podle expertů na kyberbezpečnost však pro naplnění takového […]
Jejich výroba započala někdy v polovině 20. století – PFAS neboli nesmrtelné chemikálie. Lidé je používají pro odpuzení vody a mastnoty z obalů potravin, rekreačního oblečení či koberců. Pro zdraví člověka jsou vysoce toxické, co ale s tím, když je přijímáme spolu s vodou a potravinami? Okem je spatřit nelze, tudíž nejsou pro člověka viditelné, […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz