Zatímco Čechy se v létě potýkaly s nájezdy baboček, v Británii se už léta děje pravý opak. Z neznámých důvodů zde začali motýli mizet. Vědci se ovšem celé záhadě podívali na zoubek a tajemství bylo brzy odhaleno – vinu na úbytku motýlů nese výška travního porostu.
Bývaly doby, kdy se nad loukami na britských ostrovech vznášela hejna modrásků černoskvrnných (Maculinea arion). Před třiceti lety však z místní přírody náhle vymizeli. Vědecká obec byla dlouho přesvědčena, že malého modráska mají na svědomí náruživí sběratelé motýlů. Nejnovější výzkumy však do celé záležitosti vnesly poněkud jiné světlo.
Vychytralá larva
Modrásek je sice oblíbeným terčem motýlích sbírek, ale pánové či dámy se síťkou jsou v jeho zmizení nevinně. Housenky modráska černoskvrnného v raném stadiu svého vývoje žijí v mateřídoušce, poté se z nich stanou žraví predátoři a vrhnou se na larvy rezavých mravenců.
Vývojový cyklus modráska připomíná horor a zároveň ukazuje, jak dokáže být příroda vynalézavá. Poté, co motýlí larva opustí mateřídoušku, připraví malý podvod. Vydává zvláštní zvuky a vypouští chemikálie, které mravence přesvědčí, že patří k jejich druhu. Nic netušící mravenci ji s vypětím všech sil odnesou do svého domova. Larva se spokojeně nechá odnést, a jakmile se ocitne mezi mravenčími larvami, bez skrupulí je začne požírat. Pak se zakuklí, a tak se občas stane, že z mraveniště vyletí motýl.
Zajímavé souvislosti
Jenže takový mravenec potřebuje ke svému životu nižší travní porost. Nemusí se zrovna jednat o úhledně posekaný anglický trávník, stačí, když louku spase dobytek. V roce 1979 byl v Británii spatřen poslední modrásek. Později cosi podobného zažila i severní část Německa. Kdo by býval hledal souvislosti?
Jeremy Thomas z Oxfordské univerzity se svým týmem zveřejnil studii, podle které je výška trávy pro modrásky faktorem bytí a nebytí. „Zjistili jsme, že tenhle motýl je mnohem specializovanější, než kterýkoliv vědec tušil. Stačilo, aby tráva rostla výš o pouhý jeden až dva centimetry. Poté byl druh rezavých mravenců vytlačen a nahrazen jinými mravenci. Vyšší tráva totiž znamená víc stínu a teplotu půdy o dva až tři stupně Celsia nižší.“ Pro člověka nebo jiného savce tahle změna nic neznamená. Ale když někdo žije jako hmyz, pak je to gigantická změna pro mikrohabitat, který je jeho životním prostorem.
V současnosti se už křídla modrásků černoskvrnných nad Británií znovu vesele třepetají. Biologové je dovezli ze Švédska a mezi Brity se jim zatím celkem daří.
Dobré úmysly občas vedou do pekla
Ochránci přírody mají obvykle čisté úmysly, ale svou horlivostí někdy mohou přírodě uškodit. V minulém století, mezi oběma válkami, bylo v Británii ve velké módě právě sbírání motýlů. Ochráncům to poněkud lezlo na nervy, a tak společnými silami zakoupili u Newportu v roce 1931 velký pozemek, který byl oblíbeným místem lovců motýlů. Jenže ono místo bylo zároveň i pastvinou, a po jeho oplocení se k němu již skot nedostal. A tak tráva začala vesele bujet a růst. Modrásci zmizeli a ochránci přírody dlouho hledali díru v plotě, kudy se domnělý lovec modrásků na jejich pozemek dostával…
