Když dostanou malé děti do rukou barevné pastelky, příliš se nerozpakují a nejrůznější barvičky začnou čile využívat. Na realistické zachycení barvy skutečných objektů však většinou příliš nedbají. Vědce napadlo, že za tím bude nejspíše stát nějaká zákonitost v psychologickém vývoji.

Psycholožka Vanessa Simmeringová z americké University of Wiskonsin-Madison se již delší dobu zabývá tím, jak svět kolem sebe vnímají malé děti. Obzvláště si oblíbila předškoláky ve věku mezi 3 – 6 lety. Při práci s nimi si všimla, že mladší děti mají mnohem větší problémy s tím, aby si ve své paměti dokázaly s objektem spojit i jeho barvu. Aby svou hypotézu ověřila, připravila si pro děti test. Na počítači připravila dva stejné obrázky jednoduchých tvarů, u kterých změnila barvu. Poté začala obrázky ukazovat dětem a zjišťovat, jestli změnu barvy zaregistrovaly. Její experiment však neměl za úkol pouze zjistit, zde děti změnu barvy registrují, ale v první řadě to, kdy se taková schopnost vyvíjí. Děti proto rozdělila do dvou skupin podle věku. První z nich tvořily děti čtyřleté, druhou pětileté. Její výsledky byly kupodivu poměrně jednoznačné. Zatímco děti z první skupiny změnu barvy většinou nerozpoznaly, v druhé skupině měly se stejným úkolem již mnohem menší potíže. Schopnost spojovat tvary a barvy, které jsou zaznamenávány v odlišných oblastech mozku, se tedy vyvíjí u dětí v období mezi 4. a 5. rokem.