V sítích grónských rybářů často uvíznou i obrovití žraloci, jejichž těla dříve přicházela nazmar. Dánské vědce napadlo, že je to vlastně škoda a snaží se najít cestu, jak tyto nevítané úlovky využít. Jedním ze způsobů by mohla být i výroba „zelené“ energie.

Žralok malohlavý (Somniosus microcephalus) zvaný též žralok grónský patří k největším druhům žraloků. Dosahuje délky úctyhodných 7 metrů a váhy 1000 kg. Zvíře těchto rozměrů je z pohledu severských rybářů považováno za nebezpečného škůdce, který dokáže životadárným populacím halibutů pěkně zatopit pod kotlem.

Těchto obrů uvízne v rybářských sítích ročně na několik tisíc a tvoří tak až polovinu nevítaného rybářského odpadu. Jeho maso je však člověka toxické a rybáři se jich dnes proto musí bez dalšího užitku zbavovat.

Izolované rybářské vesničky na členitém pobřeží Grónska však neřeší pouze problém s přemírou žraloků ve svých sítích. Snad ještě více je trápí problém s nedostatkem energie. Vědci z Arktického technologického ústavu (ARTEK) dali hlavy dohromady a vyšlo jim, že k řešení problému s nedostatkem energie by mohla napomoci právě biomasa z rybářského odpadu.

„Maso žraloků smíchané s mořskými řasami a odpadními vodami by mohlo tvořit biomasu, sloužící k výrobě bioplynu,“ popisuje podstatu projektu Marianne Joergensenová z Dánské technické univerzity. V rybářské vesničce Uummannaq, která má nyní okolo 2 500 obyvatel, by takto získaný bioplyn mohl pokrýt asi 13% spotřeby energie.

Zdaleka ne všichni vědci jsou však projektu „žraločí energie“ nakloněni. „O životě těchto žraloků, kteří žijí ve velmi omezené oblasti v severských mořích, toho víme stále velmi málo. Velikost jeho populací je stále neznámá.

Není ani jisté, zda tito žraloci znamenají pro grónské rybáře skutečně závažný problém,“ říká Anne-Marie Bjergová ze Světového fondu na ochranu přírody (WWF), která by energii pro rybářské osady raději hledala nějakém jiném obnovitelném zdroji.