I když by geologové nejraději podnikli nějakou cestu do středu Země a vše si v ní detailně prohlídli, vězí zoufale na jejím povrchu a s vnitřkem si „povídají“ pouze prostřednictvím přístrojů a teorií. Není divu, že se jejich názory na to, co přesně se uvnitř Země děje, často velmi liší. Dva norští vědci přišli nedávno s velmi kontroverzní představou.
Obrázek vnitřku naší planety, který je přijímán většinou odborné komunity je asi následující: v úplném středu planety se nachází pevné jádro, tvořené kovy jako je železo a nikl. Toto jádro je obaleno dvěma vrstvami zemského pláště, na jehož povrchu se nachází pevná zemská kůra, tvořená vychladlými horninami. O vnitřním životě planety se na povrchu dozvídáme především díky sopečné aktivitě a zemětřesením. Zvláštním typem vnitřní aktivity Země jsou tzv. „plášťové chocholy“ (mantle plumes), proudy rozžhavených hornin, které mají podle většiny geologů původ v hlubokých oblastech zemského pláště. Když se tyto proudy lávy dostanou k povrchu, vytvoří obrovité vulkány a často zformují celá souostroví. Takovými ostrovy jsou například Havajské ostrovy nebo Island. A právě data sesbíraná na těchto místech využili norští geologové Rolf Mjelde z university v Bergenu a Jan Inge Faleide z univerzity v Oslu. Podle jejich měření se zemská kůra, která tvoří tyto ostrovy, periodicky ztlušťuje každých 15 miliónů let. Vědci pro tento zvláštní jev nemají jiné vysvětlení než to, že právě s touto periodicitou se v nitru Země ozývá jakýsi „tep“, vyvolaný dosud neznámými procesy. Jejich netradiční teorie však přišla ještě s jedním, ještě neortodoxnějším tvrzením. Zvláštní synchronizace tepů v tak vzdálených oblastech jako je Island a Havaj podle nich naznačuje, že periodický tep není nemá původ v oblasti pláště, ale ještě hlouběji – v samotném zemském jádře.
