Jeden z našich nejbližších vesmírných souputníků, planeta Mars, fascinuje astrobiology natolik, že se neustále snaží vypátrat, zda na Marsu přeci jen nemohl někdy vzniknout život. Podle modelu, s nímž přišli nedávno španělští a američtí vědci se zdá, že Mars nemusí být nutně tak nehostinný, jak se zdá na první pohled.

Většina biologů se shodne na tom, že klíčovým elementem pro rozvoj života je voda. Celá věc má však jeden háček – všichni víme, že voda vydrží v příhodném, tedy kapalném stavu pouze v poměrně úzkém rozmezí 100o. Pod tuto mez zamrzá, nad ní se zase mění v plyn, respektive vodní páru. Existuje však přeci jen jeden fígl, jak udržet vodu v kapalném stavu i pod bdem mrazu – rozpustit v ní přiměřené množství vhodných solí. A už jsme u druhého problému – živé organismy sice snesou jistou koncentraci solí, nad jistou mez však již přežít nedokáží. Sonda Phoenix, která 25. května 2008 přistála v polární oblasti Marsu, zde přítomnost vody zjistila. Jeden kamínek skládačky bychom tedy měli. Problém je v tom, že voda, kterou americká sonda nalezla, nebyla vodou, ale ledem. Aby za stávajících podmínek, které dnes na Marsu panují mohla zkapalnět, musela by obsahovat soli v takové koncentraci, která se s přítomností života vylučuje. Ricardo Amils z Astrobiologického centra v Madridu však přišel s modelem, podle něhož může voda zůstat v kapalném stavu i za teploty kolem -28 0C. Stačí k tomu jen jistá kombinace iontů síry, křemíku a několika dalších prvků. A právě taková kombinace minerálů na povrchu Marsu byla potvrzena už čtyřmi sondami, které byly vyslány ke sběru vzorků: Viking 1, Mars Pathfinder, Spirit a Opportunity. Chladný Mars s vodou na svém povrchu tak teoreticky mohl být v dávné historii planetou, která hostila život.