Jak budou rostliny reagovat na globální oteplování?

Jakým způsobem se vlastně rostlinám daří zjistit, jaká je okolní teplota? I když je podle jejich reakcí zřejmé, o teplotu svého okolí vnímají, podstatu jejich vnitřního „teploměru“ se vědcům zatím odhalit nepodařilo a nazývají jej proto „svatým grálem“ botaniky. Nedávno se však britským vědcům podařilo identifikovat gen, který je zodpovědný za proměnu celé rostlinné architektury jako odpovědi na proměnu teploty.

Tým britských genetiků z univerzit v Leichesteru a v Oxfordu přiblížil lidské porozumění tomu, jak rostliny reagují na teplotu okolí skutečně mílovými kroky. Efekt vyšších teplot na architekturu rostlin je vědcům známý již dlouhou dobu.

Na zvýšení teploty reagují rostliny tím, že prodlouží své stonky a také velmi nápadně natáhnou řapíky svých listů. Tato proměna má však velmi nevítaný důsledek pro zemědělce. Tato „upravené“ rostliny totiž poměrně značně zmenší svou celkovou biomasu a farmáři tak vlastně přijdou o část své úrody.

Globální oteplování jim proto může dělat skutečně těžkou hlavu. Týmu pod vedením Dr. Kerry Franklinové se nedávno podařilo odhalit jeden jediný gen, který reguluje celou kaskádu dalších procesů, v jejichž důsledku dojde k rozsáhlé proměně v celkovém dizajnu modelového organismu rostlinných genetiků huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana).

Tyto proměny přesně odpovídají proměnám, kterými rostliny reagují na zvýšení teploty a dalo by se tedy říci, že objevili master-gen pro všechny tyto proměny. Objev britského týmu má však ještě další významní důsledky, které mohou vědce poučit o způsobech, jimiž rostliny reagují na různé proměny ve svém okolí.

Protein PIF4, který je produktem objeveného genu, byl vědcům znám již delší dobu. Vědělo se o něm už, že je nějakým způsobem angažován v růstu rostlin, který je spojen s přísunem denního světla. Jak světelné, tak teplotní signály z okolí si tedy při regulaci růstu nejspíše setkávají u stejné regulační látky, proteinu PIF4.