Pyramidy, hrobky dávných egyptských vládců – faraonů, ještě zdaleka nevydaly vědcům všechna svá tajemství. Ačkoliv by většina z nás očekávala, že ta největší se skrývají hluboko v jejich nitru, nemusí tomu být vždycky tak.

Podle nové a provokativní studie mělo totiž svůj význam i to, jak byly pyramidy natočeny jak vůči sobě, tak vůči dalším bodům, které hrály v životě Egypťanů významnou roli.

Čím se vlastně zabývá obor, který se objevuje v odborných textech pod názvem archeoastronomie? Cílem komplexního zkoumání takových odborníků je zjistit, jakým způsobem jsou dávné pozůstatky lidské činnosti orientovány vůči nebeským tělesům a jakou roli v životě našich předků nejspíše hrálo uctívání astrálních božských sil a také astronomické znalosti.

Materiál pro taková zkoumání nacházejí archeologové v řadě významných kultur minulosti, například dávných civilizacích Mezopotámie či Egypta, ale také u dávných Inků či Mayů. Profesorem archeoastronomie je i Giulio Magli z Polytechnické univerzity v severoitalském Miláně.

Podle jeho pozorování a propočtů byla řada velkých egyptských pyramid z doby 4. a 5. dynastie Staré říše postavena záměrně přesně tak, aby jejich pozice bylo možno propojit neviditelnými diagonálními liniemi.

Naším výchozím bodem byla diagonála v Gize, vysvětluje Magli počátek své fascinace neviditelnými spojitostmi mezi obrovitými objekty. Tato pomyslná linie úhlopříčně propojuje tři pyramidy po sobě jdoucích vládců, Cheopsovu, Rachefovu a Menkaurovu a ukazuje směrem k dnes již neexistujícímu městu Heliopolis (Iunu), centru kultu posvátného boha Slunce Re (dnes nedaleko Káhiry).

Dalším krokem v Magliho výzkumech bylo hledání stejného opakujícího se vzorce v dalších stavbách. V lokalitách Abú Sír a Abú Rawáš, kde jsou stejně jako v Gíze k vidění pyramidy egyptských panovníků spojených otcovsko-synovskou posloupností, právě také linie nalezl.

Aby však nebylo Magliho objevů dost, přidal k nim i další a tentokrát propojil pyramidy s noční oblohou. Podle něj při pohledu z Heliopole ukazují linie těchto pyramid každá k jedné výrazné hvězdě – Síriu, Canopu a Jižnímu Kříži.

Nejsem nezbytně přesvědčen, že nebeská pozorování měla tak zásadní význam, Magli však může mít přeci jen pravdu, říká David Jeffreys, přední egyptologický odborník z University College v Londýně.