Červená sluší mužům, zelená ženám

Ne, nezbláznili jsme se a nechystáme se fušovat do řemesla kolegům z módních časopisů. Řeč bude o přirozených barvách lidského těla. Vědci, kteří studují výrazy lidské tváře, dospěli k názoru, že pokožka obou pohlaví má skutečně drobně odlišnou barvu.

Ale pozor – jejich závěry platí pouze pro „bledé tváře“.

Psychologové a antropologové, kteří zkoumají, jak funguje lidské vnímání, se dlouho přou o to, jakou roli pro nás hrají barvy. Evoluce nás však na rozdíl od mnoha jiných zvířat vybavila barevným viděním, a tak se dá skutečně předpokládat, že tímto tahem přece jen něco sledovala.

Američtí vědci se proto v nedávné době rozhodli vyzkoumat, jakou roli hraje rozlišování barev při tom, když rozpoznáváme muže od ženy. Ke svému překvapení zjistili, že drobounké rozdíly v barvě pokožky dokážou říct více, než bychom si mysleli.

Jak poznat samičkuRozpoznat osobu druhého pohlaví s dokonalou přesností je pro všechny živočichy, kteří vsadili na pohlavní rozmnožování, jedním z nejdůležitějších životních úkolů. Během svatebních rituálů nebývají samečkové ke vzájemnému laškování příliš vstřícní, a když se spletete, může se stát, že to byl poslední omyl ve vašem životě.

Proto se živočichové snaží zvláštnosti svých pohlaví zdůraznit tak, aby byl omyl pokud možno vyloučen. Páví samice se při výběru partnera jistě nesplete, stejně neomylná je ale i samice vrabce, i když pro lidské oko je rozdíl mezi vrabcem a jeho milou těžko postřehnutelný.

Ať už si to uvědomujeme nebo ne, před stejným problémem stojíme i my, lidé. Jak příroda vybavila k tomu úkolu nás? Vědci už dávno vědí, že proces rozpoznávání pohlaví je velmi komplikovaný a má řadu složek.

Biolog by v lidském vzájemném rozpoznávání rozlišil například výšku, styl chůze, výšku a zabarvení hlasu či míru „osrstění“ (tedy v podstatě „ovousení“ či „ochlupení“). Svou roli hrají jistě také čich a hmat – vzájemně se očicháváme a ohmatáváme více, než jsme si možná ochotni si připustit.

Co o nás řekne barvaVědci z prestižní Brownovy univerzity v americkém Rhode Islandu Michael J. Tarr a Adrian Nestor se rozhodli pokusit se doplnit do mozaiky další kamínek. Za stejných světelných podmínek vyfotografovali na dvě stě lidských obličejů, přičemž polovinu tvořili muži a polovinu ženy.

Poté fotografie digitálně je upravili tak, aby nebylo možné identifikovat jejich pohlaví díky jiným rysům. V první řadě odstranili vlasy a vousy a pak fotografie ještě rozmazali, aby zanikly takřka veškeré individuální rysy tváří.

Pokusné osoby, které si vědci vybrali především z řad studentů, pak měly k dispozici skutečně velmi málo informací k tomu, aby dokázaly říci, které z tváří patřily ženám a které mužům. Ukázalo se, že barva obličeje je pořád dostačující na to, aby bylo možno s poměrně velkou mírou přesnosti určit, jestli máme před sebou obrázek muže či ženy.

Dalším zajímavým závěrem, ke kterému tým došel, bylo, že pokusné osoby se soustředily na zbarvení několika klíčových partií obličeje, a nikoliv pouze na celek. Vědci doufají, že jejich závěry budou využitelné v takových oborech, jako je reklama či kosmetika.

Lidské barvy aneb kožní pigmety Výzkumy vědců z Brownovy univerzity se zaměřily pouze na jednu z lidských ras – lidi europidního typu neboli bělochy. Ostatní lidské rasy, které antropologové rozlišují, tedy rasa mongoloidní, negroidní a australonéská musely být z výzkumu vyloučeny.

Přinejmenším u posledních dvou z nich totiž jemnému odlišování barev brání výrazná pigmentace kůže. Proč se ale tmavě zbarvená kůže u lidí objevila? Vědci předpokládají, že původní barva pokožky byla stejně jako u dnešních velkých opic světlá.

Poté, co u lidí osrstění zmizelo, museli se ve své pravlasti, tropické Africe chránit proti slunci jinak. Vyvinula se u nich proto silná pigmentace. Poté, co nejstarší lidé odešli z Afriky na sever, nebyla už tak silná ochrana třeba a pigmenty, které jsou velmi náročné na tvorbu, opět ustoupily ve prospěch původní světlé kůže.