Domů     Příroda
Jak vlastně přišli lidé k „filckám“?
21.stoleti 25.2.2009

Na lidském těle žijí za „příznivých“ podmínek dva druhy poměrně blízce příbuzných druhů parazitického hmyzu. Věš dětská (Pediculus humanus) a o něco kratší, zato však širší veš muňka (Pthirus pubis), lidově zvaná „filcka“. Vědci si dlouho lámali hlavu, jak je možné, že lidské tělo dokáže hostit dva tak odlišné druhy příbuzných parazitů. Příslovečné zvolání „heuréka!“ se nedávno ozvalo na britské University College London.
Na lidském těle žijí za „příznivých“ podmínek dva druhy poměrně blízce příbuzných druhů parazitického hmyzu. Věš dětská (Pediculus humanus) a o něco kratší, zato však širší veš muňka (Pthirus pubis), lidově zvaná „filcka“. Vědci si dlouho lámali hlavu, jak je možné, že lidské tělo dokáže hostit dva tak odlišné druhy příbuzných parazitů. Příslovečné zvolání „heuréka!“ se nedávno ozvalo na britské University College London.

Každému z nevítaných parazitů se daří na jiné části našeho těla. Zatímco vši dětské obývají prakticky výhradně vlasový porost hlavy (skalp), jejich příbuzné muňky si hoví spíše v oblasti třísel a podpaží. Zde je totiž hustota ochlupení na čtvereční centimetr menší než na hlavě a relativně široké muňky si tam mohou mnohem pohodlněji „vykračovat“. Proč se ale na lidském těle, které je ve srovnání s jinými živočichy velmi málo osrstěné, vyvinuli tak odlišní parazité? Klíč je podle Roberta Weisse z londýnské University College třeba hledat v příbuzenských vztazích našich parazitů s parazity našich příbuzných. Zatímco vši žijící ve vlasech jsou skutečně jedinečným druhem, který se vyvinul společně s lidmi, mají muňky své nejbližší příbuzné u druhu, který parazituje na našich příbuzných, afrických gorilách (druh Pthirus gorillae). Podle molekulárních studií se jejich vývojové linie oddělily asi před 3, 3 milióny let. To je však relativně nedávno, neboť poslední společný předek člověka a gorily žil přinejmenším před 7 milióny let. Jak se tedy předkům našich muněk podařil „přestup“ na člověka? Ne, nemusíme se obávat, že byla tato „nákaza“ přenesena díky mesalianci některého z našich předků se sličnou gorilí samicí. Naši předkové totiž žili v Africe s předky dnešních goril dlouhou dobu ve stejných oblastech. Jako silnější a zdatnější druh dokázali ale dávní hominidé gorily ulovit. Podobně jako virus HIV, který přešel na člověka pravděpodobně z masa šimpanzů, které afričtí domorodci donedávna lovili, přeskočila pravděpodobně i pradávná muňka z ulovené gorily na svého lovce a otevřela tak cestu k vývoji velmi neoblíbeného parazita.

Související články
Příroda 12.6.2025
Kakapů je momentálně na světě 242 a každý z nich má své jméno, i ti žijící v lesích. Všechny totiž znají ochranáři z Nového Zélandu. Dávají jim nejen jméno, ale i šanci, aby tento unikátní druh papoušků nevyhynul. Měl k tomu nakročeno, v 90. letech žilo posledních 51 kakapů. Kakapo soví (Strigops habroptilus) není žádný drobeček, váží kolem 3 […]
Moře a oceány ani zdaleka nejsou oázou ticha. Ani nemohou být. Život se tu už od svých počátků učil využívat zvuky k orientaci a komunikaci. Fungovalo to dobře, dokud nepřišel člověk se svou technikou. Vojenské sonary a vzdušná děla přinesly hluk takové úrovně, že ohrožuje vše živé od planktonu až po velryby. Za celý problém přitom […]
Zvířata jsou často vnímána jako tvorové žijící instinktivně, bez rozumu, emocí nebo péče o hygienu. Jenže nová zjištění z výzkumu chování lidoopů obracejí tuto představu naruby. Zvláště šimpanzi. Naši nejbližší evoluční příbuzní totiž předvádějí, že péče o zdraví a tělo není výsadou lidí. Vědecký tým z Max Planckova institutu zaznamenal hned několik situací, kdy šimpanzi […]
Jezero Natron se nachází v severní Tanzanii na okraji Velké příkopové propadliny. Jeho vody barví do ruda přítomné sinice, které milují sůl. Sodíku obsahuje voda v jezeře opravdu mnoho, jeho pH přesahuje 10, takže působí jako žíravina. Zvířata, která na jeho březích uhynou, se v důsledku toho promění v „kámen“. Slavným se jezero stalo poté, […]
Ve světě mikroorganismů platí tvrdá pravidla: přežít, množit se, přizpůsobit. A přesto, právě tam, kde bychom čekali jednoduchost a sobectví, nacházíme překvapivou složku spolupráce. Nejnověji se o to postaral objev tzv. multicelulárních magnetotaktických bakterií (MMB) – mikroskopických tvorů, kteří se dokážou orientovat podle magnetického pole Země a žít jen tehdy, jsou-li součástí kolonie. Když spolupráce […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz