O tajemném království Sam´al slyšel asi málokdo z nás. A přece jeho ruiny, které se dnes nacházejí na území jihovýchodního Turecka, skrývaly jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů poslední doby.

Americkým vědcům se podařilo rozluštit poselství z dokonale zachovaného náhrobku a najít tak nejstarší svědectví o představě, že duše a tělo nepatří nutně k sobě.

Starověké civilizace na území Blízkého východu, to je pro laika často jen velká změť nejrůznějších podivně znějících jmen říší, které často zanikly tak rychle, jako se objevily. Zdejší obyvatelé postupně vylepšovali technologie řemesel, stavebnictví a domestikovali nejrůznější plodiny a zvířata.

Pokrok se ale neměří jen hodnotami materiálními. O postupném zjemňování barbarské duše mnohé vypovídají i proměny náboženských představ, i když některé z nich znějí dnešním lidem spíše jen jako fantastické báje.

Plněný sen archeologů Město Sam´al, které leží nedaleko ospalého tureckého městečka Zincirli nedaleko syrských hranic, bylo kdysi hlavním městem prosperujícího království. Gil Stein, ředitel Orientálního institutu z Chicagské univerzity v USA, jejíž odborníci vedli výzkum na tomto pozoruhodném místě, neskrývá nadšení pro jeho výjimečnost: „Zincirli je pozoruhodné místo.

Jelikož na jeho troskách již žádná delší města nevyrůstala, můžeme dokonale zachované artefakty z doby železné nalézat těsně pod zemským povrchem.“ Jedním z pozoruhodných nálezů byla i malá svatyně, věnovaná posmrtným radovánkám královského úředníka jménem Kuttamuwa, poddaného krále Panamuwy, která pochází z 8. stol. př. n. l.

Její součástí byl i náhrobní kámen neboli stéla, která je podle Davida Schloena, který vedl vykopávky, „…téměř ve stejném stavu, v jakém byla vyrobena“. Pradávný řemeslník si s ní dal také pěknou práci.

Do bazaltu, z něhož je více než 350 kg těžká stéla vyrobena, vyryl dlátem podobiznu tak dokonalou, že má dodnes patrné i nehty na nohou!

Duše v kameniKuttamuwovo vzezření vykazuje všechny známky luxusu: má dlouhý pěstěný vous, na hlavě čapku se střapcem a na sobě lemovaný plášť. V ruce drží pohár vyrobený v assyrském stylu, pravděpodobně naplněný vínem.

Jeho tělo bylo s největší pravděpodobností spáleno a uloženo do nádoby nedaleko náhrobku. Co však archeology skutečně nadchlo, je nápis, který dávný řemeslník umístil před úředníkovu hlavu. Několik vět, které k nám promlouvají z hloubi minulosti, bylo napsáno fénickou abecedou.

Jejich jazykem je ale archaická podoba aramejštiny, semitského jazyka, který užívali Asyřané a později i Židé. Dávní Židé však měli zcela jasnou představu o tom, co se stane s duší, když tělo zemře. Podle nich přebývala v kostech mrtvého těla – proto své mrtvé nikdy nepálili.

Nápis na stéle přináší nicméně zcela jinou informaci. Podle něj připravil Kuttamuwa „berana pro svou duši, která se nachází v tomto náhrobním kameni“. Archeologové tedy nemohou pochybovat: nejstarší důkaz pro oddělení těla a duše byl objeven!

V područí Asyřanů Království Sam´al, které bylo pojmenováno podle jeho hlavního města, bylo jednou z krátkodechých říší, které se v období doby železné vynořily v oblasti Blízkého východu. Na tehdejší dobu a poměry nebylo ani příliš veliké.

Jeho rozloha činila asi jen kolem 5000 km2, tedy zhruba desetkrát tolik, kolik má dnešní Praha. Zpočátku si ještě udržovalo svou nezávislost na nejmocnější říši své doby, Novoasyřanech (934–609 př. n.

l.), v sedmém století však již mocným Asyřanům zcela podlehlo. Asyřané si totiž nemohli dovolit ponechat bez kontroly strategické místo, které leželo na významné křižovatce obchodních karavan. Právě pro svou strategickou polohu je toto místo pro archeology tak významné.

Místní lidé totiž tvořili zvláštní mix mezi Indoevropany, praotci většiny dnešních evropských národů a semity, předky dnešních Arabů a Židů.