Obyčejná chůze je nejpřirozenějším pohybem člověka. A to už od chvíle, kdy naši předci zjistili, že je pro ně adaptačně výhodnější chodit místo po čtyřech po dvou končetinách. Japonské technology však klasická chůze už asi nudí. Vývojáři ze společnosti Honda představili zařízení, které by chůzi mělo výrazně usnadnit.
Zařízení připomíná cyklistické sedlo s umělými kloubovými končetinami. Však také jeden z duchovních otců „chodítka“, japonský inženýr Džun Ašihara podotýká: „Používá se to stejně jednoduše jako bicykl.“
Víla, nebo robot?
Japonské chodítko by mohlo výrazně pomoci lidem, kteří s chůzí mají problémy, ať to jsou starší lidé nebo třeba osoby, které se zotavují z nějakého úrazu. Stroj totiž snižuje tlak na kolenní klouby (na chůzi se dále podílí i kyčelní kloub a kotník) tím, že v podstatě celé tělo nadnáší. Člověk se tak může cítit lehký jak víla, i když okolí jej spíš vnímá jako kráčejícího robota.
Ašihara tvrdí, že fyzická námaha při použití chodítka je minimální a s tímto faktorem tak odpadá i únava. Pro zdravého člověka to možná zní zvláštně, ale leckteří lidé, kterým už nohy tolik neslouží, jistě vědí, o čem je řeč. „Stačí nasednout na sedlo, nohy nazout do bot a stisknout tlačítko. A chůze začíná,“ popisuje Ašihara. Zde by možná mohl být určitý kámen úrazu, protože lidé se sníženou pohyblivostí by s tímto nasednutím mohli mít problém. Základním vybavením chodítka je miniaturní počítač, motor, baterie a několik senzorů, které snímají uživatelovy pohyby.
Zrychlení donáškové služby
Společnost Honda nyní zařízení testuje na svých zaměstnancích v továrnách. Představa, že dělníci chodí tovární halou pomocí chodítka, je možná trochu komická, ale kdo ví, možná je to obraz budoucnosti. Představitelé firmy se nechali slyšet, že chodítko poslouží nejen lidem, kteří mají s obyčejnou chůzí problémy, ale i třeba lidem, v jejichž pracovní náplni jsou dlouhé pochůzky, třeba pošťákům nebo policistům.
Lékaři chůzi doporučují jako nejzdravější pohyb, ale co by člověk neudělal, aby si ulehčil život. Podobná „udělátka“ mívají tendenci stát se sezonním výkřikem, možná že už v létě potkáme v našich historických městech skupiny japonských turistů, které si budou vesele vykračovat s pomocí speciálních, počítačem řízených chodítek.
Sedmimílové boty? Téměř realita!
„…I nasadil si Honza sedmimílové boty, v cuku letu dohnal draka, který unášel princeznu Kamilku, a kouzelným mečem mu usekl všech jeho devět hlav…“ Tak kouzelný meč asi ještě realitou není, i když kdo ví, co vzniká v tajných vojenských laboratořích. Ale u sedmimílových bot je tomu trochu jinak. Tedy ne že by při jejich obutí člověk jedním krokem zvládl devět mil, což je čtrnáct a půl kilometru. Takovému Honzovi se sedmimílovými botami by stačilo jen 33 kroků, aby došel z nejzápadnější výspy naší republiky v Aši až do Jablunkova u slovenských hranic, kde je ukryta jeho princezna.
Sedmimílové boty současnosti jsou v podstatě postroje, které se připínají k botám volným vázáním podobně jako třeba snowboard, avšak ke každé noze zvlášť. Umožňují tak skoky až do výšky dvou metrů a člověk v nich může vyvinout rychlost přes třicet kilometrů v hodině. Chodidlo má chodec či spíše možná skokan v základní poloze ve výšce kolem 40 centimetrů a každá bota váží 3 až 4 kilogramy. Tyto speciální boty fungují na podobném principu jako trampolína.
