O tom, že zlo plodí zase jenom zlo, máme příležitost přesvědčovat se prakticky denně – stačí si zapnout televizi. Nedávná studie amerických veterinářů ukazuje, že za násilné chování se špatně odvděčují i psi. Pejskaři by měli proto být při výběru metody výcviku skutečně opatrní!
Mezi psími trenéry panovala dlouhou dobu zásadní neshoda – mají se psi trénovat pomocí dominance a násilí nebo je naopak vhodné použít mírný přístup? Ačkoliv první z přístupů zní skutečně nelítostně, přeci jen pro něj existuje logické opodstatnění. Psi jsou zvířata, která byla původně zvyklá žít v poměrně velkých smečkách s přesně vymezenou hierarchií. Soubor pudů, které je nutí najít si ve svém životě nějakou analogii původní smečky, zdědili po svých předcích – vlcích. Podle zastánců autoritativního přístupu při výcviku psů je proto třeba, aby se člověk stal „dominantním samcem“ pomyslné psí smečky. Jinými slovy – měl by ukázat svému psovi „kdo je tady pánem“. Podle studie, kterou vedl tým z americké University of Pennsylvania pod vedením Meghana E. Herrona se však tento typ přístupu dlouhodobě nevyplácí. Naše studie upozorňuje na rizika, která spočívají v tréninku založeném na dominanci. Tyto techniky vzbuzují u zvířat strach a mohou vést k agresivitě zaměřené vůči trenérovi samotnému, shrnuje výsledky více než rok trvajícího výzkumu Herron. A co víc – psi, kteří byli odmalička vychováváni podle metod založených na konfrontaci a dominanci, se těchto svých návyků nedokáží v pozdějším věku zbavit i přes to, že se celková tréninková metoda změní. Nejen mezi lidmi tedy platí, že s dobrotou a poctivostí dál dojdeš!
