Do roku 2050 zbývá něco málo přes čtyřicet let. Právě v té době se alespoň podle vývojářů ze společnosti Intel technologie natolik zdokonalí, že rozdíl mezi člověkem a robotem téměř vymizí.
„Technologie kráčí vpřed mnohem rychleji, než by si kdo před 40 lety mohl představit,“ prohlásil Technologický ředitel společnosti Intel Corporation Justin Rattner. „Podle některých prognóz se blížíme ke zlomovému bodu, od kterého rychlost technologického pokroku poroste exponenciálně. V blízké budoucnosti by počítače mohly člověka překonat ve schopnosti uvažovat.“
Podoba nebude problém
Robot Emil byl hranatý a místo nosu měl žárovku. Roboti nepříliš vzdálené budoucnosti už budou vizuálně člověku velmi podobní. Vědci z univerzity v japonské Ósace už představili zcela nový typ robota nebo lépe řečeno robotky. Její tvůrci jí dali do vínku tvář krásné ženy a nazvali ji ne zcela romanticky znějícím jménem Repliee Q1. Její pokožka je ze silikonu, Repliee umí mrkat očními víčky a hrudník se jí zvedá, což způsobuje velmi přesvědčivý dojem dýchání. Co přijde dál? Jednu z cest naznačuje britský vědec David Levy: „Trendy v robotice a změny postoje k manželství pravděpodobně povedou k tomu, že vysoce sofistikovaní roboti budou považováni za vhodné partnery pro manželství.“
21. století dodává:
Není pochyb o tom, že v roce 2050 budou po vizuální stránce roboti od lidí téměř nerozeznatelní. To ovšem s sebou může přinést i řadu průšvihů. Budou ordinace psychiatrů plné chlapíků, kteří se zamilovali do překrásné robotky?
Komunikace s robotem? Stejná jako s člověkem!
Zvláště ve sci-fi románech se lze setkat s apokalyptickými vizemi, kdy se roboti zblázní a začnou terorizovat celé lidstvo. Tak zle asi nebude. Ale v oblasti robotí psychiky jsou pokroky patrné. Na britské univerzitě v Readingu proběhl zajímavý experiment. Umělá inteligence zde měla zmást testované osoby natolik, že by byly přesvědčené o tom, že komunikují s jiným člověkem. Pokusu se zúčastnilo dvanáct dobrovolníků, kteří najednou chatovali s člověkem a s počítačovým programem, aniž věděli, který je který. Počítačový program zmátl celou čtvrtinu účastníků. A nejen to, testované osoby ve svém závěrečném hodnocení prohlásily, že v komunikaci počítače dokonce nechyběl humor.
21. století dodává
Přece jen nelze u robotů mluvit o psychice v pravém slova smyslu. Ale naprogramovat se dá leccos a umělá inteligence pak dovede určitý program rozvést. Do roku 2050 bude možné s roboty vášnivě debatovat o čemkoliv, ať už o filozofii, politice nebo třeba o fotbale. Třeba si časem každý hostinský do svého lokálu takového robota pořídí, aby se jeho hosté měli s kým hádat.
Člověk, nebo kyborg?
Už současná umělá inteligence v lecčem překoná tu lidskou. Za vše hovoří souboj šachového mistra světa Rusa Vladimira Kramnika s počítačem. Počítač zvítězil 4 : 2, když Kramnik ani v jedné partii nezvítězil, dokázal nanejvýš jen remizovat. Umělá inteligence se bude neustále zvyšovat, o tom není sporu, vždyť lidstvo vyžaduje, aby vše bylo špičkovější, výkonnější a kdovíco ještě. V určité fázi se pak objeví etický problém – nemohl by si člověk kus umělé inteligence nechat i pro sebe? Proč si za pomoci některých implantátů nezvýšit mozkovou kapacitu? Americký futurolog a vynálezce Raymond Kurzweil jde ještě dál: „Podobné možnosti poskytuje současný rychlý rozvoj nanomateriálů. Jsem přesvědčen, že v budoucnu budeme schopni posílit strukturu našich kostí i svalů a pravděpodobně i zlepšit účinnost krevního zásobení, a značně tak zlepšit naši fyzickou výkonnost.“
21. století dodává:
Inteligenci robotů však netřeba přeceňovat. Ač ji robot může mít, podobně jako počítač Holly ze seriálu Červený trpaslík IQ 6000, jsou oblasti, které umělá inteligence přinejmenším do roku 2050 zcela jistě nepřekoná. Kreativita nebo umělecké myšlení zůstane vlastní jen člověku. Ovšem inteligenci robotů je nutno brát i vážně. Například jihokorejská vláda vypracovala etickou normu, která by v budoucnu měla bránit zneužívání robotů lidmi a naopak. Ta vychází ze tří zákonů robotiky, uvedených spisovatelem Isaakem Asimovem v jeho povídce Hra na honěnou z roku 1942: 1) Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo, 2) Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem, 3) Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.
Co se týče vylepšování lidského organismu moderními technologiemi, je zcela na místě obava, zda se nejedná o cestu do pekel, dlážděnou – jak jinak – dobrými úmysly.
Může se stát robot umělcem?
V minulém čísle našeho časopisu jsme se zmínili, že vědci z univerzity v britském Bristolu uvedli na veřejnost robota, který dokáže projevovat emoce. Tento stroj dýchá a tluče mu i jeho „srdce“. Pokud robota obejme člověk, robotu se jeho dech i tep zpomalí a jeho končetiny jsou v tu chvíli vláčnější. Pokud však robotovi vynadáte, vyvalí na vás své oči a „životní pochody“ se mu zrychlí. Je ovšem jasné, že se v tomto případě nejedná o emoce v pravém slova smyslu, spíše jen o naprogramované reakce.
21. století dodává:
Že by do roku 2050 byli roboti schopni skutečných emocí? Těžko. Emoční pochody u člověka jsou natolik složité a komplikované, vědecky častokrát ještě nevysvětlené, že je otázkou, zda se jim vůbec někdy v budoucnosti podaří umělou cestou alespoň přiblížit.
Kouzelná sluchátka
Justin Ratnner věří nejen tomu, že se roboti budou více podobat lidem, ale že další objevy ukážou, jak vztahy mezi lidmi a stroji dále rozšiřovat. Randy Breen, produktový ředitel společnosti Emotiv Systems, doprovodil Rattnera při demonstraci sluchátek EPOC*. Sluchátka Emotiv EPOC rozeznávají jednotlivé vzorce mozkových vln a zpracovávají je v reálném čase. Postavě v počítačové hře dávají povely na základě vědomých nebo podvědomých myšlenek uživatele, ať už jde o výraz tváře, vědomé jednání nebo emoce. Hráč se sluchátky na uších se v duchu usměje nebo zvedne objekt a postava v počítačové hře myšlenku realizuje. V současné době rozeznávají sluchátka EPOC pomocí 16 senzorů více než 30 rozdílných „nápadů“.
Brazílie? Argentina? Itálie? Nikoliv, v roce 2050 budou mistry světa ve fotbale roboti!
Pohled na neohrabané roboty, hrající fotbal, by možná mohl být úsměvný. Ale pozor! Organizátoři MS v tzv. robofotbale si předsevzali, že do roku 2050 humanoidní roboti v regulérním fotbalovém zápase porazí v té době úřadující mistry světa v kopané.
Fotbalisté-roboti jsou při Robocupu řízeni bezdrátově počítačem. Týmy se odlišují nejen barvou, ale jsou jim přidělena i rozdílná kmitočtová pásma, aby nedocházelo k vzájemnému rušení. Obvykle se hraje 2 x 5 minut, ve finále pak 2 x 7,5 minuty. Zatím nelze hrát déle, protože použité akumulátory mají zatím jen omezenou kapacitu. Mikroroboti jsou nejprve „trenérem“ ručně rozmístěni po hřišti. Po zahájení hry se však už žádný člověk nesmí dotknout ani klávesnice myši. Proti sobě tak hrají jen počítače.
Po každém gólu jsou roboti znovu ručně rozestavěni a hra začíná opět od středové čáry. Obě mužstva mají možnost požádat dvakrát o přerušení hry, zejména při technické poruše. Za výhru jsou pak udělovány tři body, za nerozhodný výsledek jeden a za prohru žádný bod, tedy stejný bodovací systém jako u opravdového fotbalu.
Jak se mobil promění v počítač
Vědci společnosti Intel zkoumají, jakým způsobem miliony miniaturních mikrorobotů, nazývaných atomy, vytvářejí materiály měnící tvar. Pokud by se takový materiál použil k výrobě počítačové skříně, displeje a klávesnice počítače, umožnila by tato technologie přizpůsobit fyzický tvar zařízení konkrétnímu způsobu užívání. Například mobilní počítač by při transportu v kapse mohl být zcela maličký, při telefonování změnit tvar ve sluchátko a naopak pro procházení internetu či sledování filmu se zvětšit, narovnat a rozšířit o klávesnici.
Tento výzkum popsal Justin Rattner jako velmi složitý, přesto dosahující stabilního pokroku. Poprvé předvedl výsledky nové technologie pro výrobu miniaturních křemíkových polokoulí pomocí fotolitografie – procesu, kterým se v současnosti vyrábějí křemíkové čipy. Ta představuje jeden ze základních kamenů pro vývoj funkčních catomů a v budoucnosti umožní spojení nezbytných výpočetních a mechanických součástí do jednoho miniaturního funkčního celku, menšího než jeden milimetr. Technologie je kompatibilní se současnými výrobními postupy a umožňuje budoucí masovou výrobu atomů.
Robot – sluha
V Japonsku už je již k dostání humanoidní robůtek pro domácí práce. Je metr vysoký, umí rozeznat až deset různých obličejů a rozumí deseti tisícům slov. Jeho využití v domácnosti je opravdu různorodé. Může fungovat jako osobní asistent při administrativních pracích, pečovat o nemocného nebo sloužit jako ostraha objektu. Robot váží 30 kilogramů a prodává se za necelých 15 000 dolarů, což je asi 350 000 korun. Napájen je akumulátorovými bateriemi a pohybuje se na kolečkách.
Robotí žokejové
Netradiční funkci mají roboti v arabském světě. Zde jsou již dlouhou řadu let velmi populární závody velbloudů. Čím lehčí žokej, tím je vyšší pravděpodobnost výhry, takže není výjimkou, že na velbloudu spatříte děti v předškolním věku.
Proti tomu se však ozvaly mezinárodní organizace za lidská práva a pořadatelé dostihů je vyslyšeli. Vypsali výběrové řízení na robota-žokeje. Ten vyhrála švýcarská firma K-Team, která už dodala prvních 25 robotů.
