Podle aktuálních informací se brzy výrazně zkomplikuje příjezd do ČR četným zahraničním občanům. Před podáním žádosti o vízum se totiž musí podrobit vyšetření na tuberkulózu (TBC). Infekční nemoc, o které se odborníci domnívali, že je pro nás už minulostí, se škodolibě navrací – především vinou nemocných cizinců. A není jediná! 
Nyní se má rozhodnout, kterých zemí se toto rázné opatření dotkne. Horkými kandidáty jsou obyvatelé četných zemí bývalého Sovětského svazu, Vietnamu, Mongolska a určitých afrických států. Především tam má bohaté hody TBC. (U nás před válkou spíše známá jako souchotiny – sociální choroba, která si pochutnává na vnitřnostech zejména oslabených jedinců). 21. STOLETÍ vám přináší přehled chorob, o kterých jsme si mysleli, že je člověk dávno porazil.
1. Tuberkulóza (TBC) se raduje!
Charakteristika: Infekční bakteriální onemocnění postihuje mnoho orgánů – nejčastěji plíce, ale také ledviny (u dospělých) a u dětí hojně krční uzliny. Zasahuje i kůži.
Výskyt: Sužuje třetinu obyvatelstva Země, z toho 95 % žije v rozvojových zemích. Každý rok přibývá oficiálně 8 milionů nových onemocnění. (TBC se vyskytuje nejen u lidí, ale i u domácích a volně žijících savců a ptáků.)
Původce: Tyčinkovité bakterie z rodu Mycobacterium, nejčastěji M. tuberculosis.
Zdroj: Hlavně nemocný člověk s TBC dýchacího ústrojí. (Kdysi to býval i skot a syrové mléko z infikovaných dojnic.)
Přenos: Nejčastěji kapénkovou infekcí při kontaktu s nemocným či vdechnutím kontaminovaného prachu. Viníky jsou zejména nezodpovědní nakažení cizinci, kteří nezakrytě kašlou mj. v prostředcích MHD
Inkubační doba: Pozitivní kožní reaktivita se objevuje po 3–8 týdnech od nákazy
Průběh: V místě vstupu infekce zduří mízní uzliny, obvykle se však spontánně vyhojí. Infekce se může rozšířit i do vzdálenějších orgánů, přičemž napadá mj. i kosti. Prvními příznaky tuberkulózy je nápadná únava, nechutenství, hubnutí, pocení ve spánku, vleklý kašel.
Mortalita (úmrtnost): Ve světě na tuberkulózu ročně umírají více než tři miliony lidí.
Prevence: V ČR se proti TBC očkují již novorozenci, další očkování následuje v 11 letech. Ministerstvo zdravotnictví nyní uvažuje, že popř. druhé očkování zruší. Proti těmto snahám protestují dětští lékaři. Dobře totiž vědí, že roste hrozba onemocnění, ke kterému jsou náchylné právě děti a těhotné ženy, obecně osoby s oslabenou imunitou.
21. STOLETÍ doplňuje:
ČR zatím v rámci Evropské unie patřilo mezi země s nejnižším výskytem TBC, průměrně se s touto nemocí léčí 8 lidí na 100 000 obyvatel. V roce 2007 jich bylo 800, z toho 56 pacientů zemřelo.
2. Kampylobakterióza miluje průjem
Charakteristika: Kampylobakteriové infekce mají nejčastěji podobu dětských průjmových onemocnění:
Výskyt: Je to celosvětová záležitost. V ČR toto sezónní nebezpečí, které se zde objevuje od května do srpna, výrazně narůstá – na desítky tisíc postižených.
Původce: Bakterie kampylobaktery, které se pohybují pomocí tzv. polárních bičíků. Produkují enterotoxiny (vyvolávající poruchu funkce střev), které se podobají cholerovým.
Zdroj: Zvířata – především drůbež, kozy, ovce a mláďata domácích zvířat (psů, koček). Člověk se stává zdrojem jen při hrubém porušení obecné hygieny.
Bakterie si oblíbily střevní trakt teplokrevných zvířat. Tam se diferencují – Campylobacter jejuni a Campylobacter laridis preferují drůbež, Campylobacter coli dává přednost prasatům.
Přenos: Infekce se nejčastěji šíří požitím kontaminované potravy (např. drůbež – třeba dovezená z ciziny), někdy nepasterovaným mlékem a výrobky z něj (ovčí sýry), vodou, kontaktem se zvířaty bez zachování hygieny.
Inkubační doba: Časový interval 2–7 dnů, průměrně cca 3 dny.
Průběh: Hlavním projevem jsou horečnatá průjmová onemocnění, často s krvavou příměsí. Nechybějí ani hnisavé tkáňové komplikace, endokardinita (zánět srdečních chlopní a nitroblány srdeční), u těhotných žen možná pneumonie (zápal či zánět plic), u novorozenců meningoencefalitoda (zánětlivé onemocnění mozkových blan a mozku).
Mortalita: Poměrně nízká. Ovšem zejména u osob s oslabenou imunitou vznikají závažná orgánová postižení.
Prevence: Důsledné zachovávání osobní hygieny; základem je důkladné mytí rukou.
21. STOLETÍ zjistilo: V ČR se v poslední době výrazně zvyšuje podíl tzv. importovaných nákaz v souvislosti s tzv. cestovatelskými průjmy, které přepadají turisty v cizině ( v důsledku změny charakteru stravy, problematické hygieny atd.).
3. Svrab (scabies) nejen svědí
Koncem září 2008 přijali do nemocnice v Opavě pacienta, jenž před svou brzkou smrtí stačil ještě nakazit svrabem několik dalších lidí – včetně zdravotníků.
Charakteristika: Jde o svědící dermatózu
Výskyt: Uvedené trýznivé parazitární kožní onemocnění u nás bylo po skončení války výjimkou. Oficiální statistika však zaznamenala v roce 2007 už 2803 případů.
Původce: Sarcoptes scabiei (zákožka svrabová) je drobný roztoč o velikosti 0,2–0,5 mm. Samičky v kůži člověka vytvářejí chodbičky, které vidíme jako růžové čárovité proužky. Tam pobývají týdny, ba i měsíce
Zdroj: Člověk
Přenos: Dochází k němu vždy po přímém kontaktu s kůží nemocného – pro kterého bývá základní hygiena neznámým pojmem. Bohužel tuto skupinu většinou tvoří cizinci z méně vyspělých oblastí. Nepřímý přenos se děje kontaminovanými předměty (oblečení, ložní prádlo apod.)
Inkubační doba: Proměnlivá, v rozmezí 2–6 týdnů.
Průběh: Kožní onemocnění bez zánětu se objevuje na různých místech těla.(Převažuje hrudník, břicho a zevní genitál.) Zvlášť nepříjemné je stálé svědění, které svádí ke škrábání. Tak se může do organismu zanést sekundární bakteriální infekce. Imunita se nevytváří.
Mortalita: Poměrně výjimečná, spíše v kombinaci s jinými vážnými zdravotními postiženími. U osob oslabenou imunitou může vzniknout závažná forma s rozsáhlým postižením kůže. To někdy bývá první známkou HIV infekce!
Prevence: Vyhýbat se možnému kontaktu s nemocnými nebo jimi kontaminovanými předměty (vedle ložního prádla a oblečení mj. i textilní sedadla). Pokud to není možné, užívat ochranné rukavice.
21. STOLETÍ dodává:
Nedodržování základní hygieny vede i k šíření různých druhů vší (dětská, hlavová, šatní, muňka alias filcka), které přelézají (nejčastěji hromadně) ze zavšivených hlav či oděvů na další hostitele. Odvšivení a spálení infikovaných oděvů patří k základním opatřením při epidemiích skvrnitého moru.
Z hostitele na hostitele čile přeskakují parazitické blechy obecné (Pulex irritans) – bezkřídlý hmyz, dlouhý cca 3 mm. Některé bleší druhy přenášejí mor; dominuje blecha morová (Xenopsylla cheopis).
Minulost se začíná vracet
Zejména kvůli přenosu ze zahraničí se u nás objevují také další infekční nemoci, o kterých se experti domnívali, že jsou v ČR minulostí.
Vedle žloutenky typu A (tzv. nemoci špinavých rukou), která u nás v roce 2008 drtivě lámala všechny rekordy, sem náleží mj. následující infekce:
4. Černý (dávivý) kašel (pertusse)
Infekční bakteriální onemocnění, které se přenáší kapénkovou nákazou z nemocného člověka. Dráždivý kašel může vést až ke zvracení. Nadechování nemocného při záchvatu připomíná kokrhání kohouta. Nemocného (zejména dítě) takové divoké záchvaty velice vyčerpávají. Těžší průběh může zanechat trvalé následky na plicích. Léčit lze antibiotiky. Loni u nás bylo přes 220 případů.
5. Zápal (zánět) plic
Infekční onemocnění vyvolané bakteriemi, viry, parazity apod. Hlásí se horečkami, celkovým vyčerpáním, kašlem s vykašláváním, bolestí na hrudi, někdy dušností. Léčí se antibiotiky. U celkově zesláblých a těžce nemocných lidí s výrazně oslabenou obranyschopností mohou končit smrtí.
6. Záškrt (diftérie)
Způsobuje bakterie Corynebacterium diphtheriae, jejíž toxin vyvolává těžkou angínu, značné zúžení hltanu a hrtanu vedoucí k dušení. Toxin mj. poškozuje rovněž srdce. Nadějí jsou antibiotika.
7. Černé neštovice
Někteří experti se dokonce obávají návratu smrtelných černých neštovic (variola).
Zdrojem nákazy je vždy člověk, přenos kapénkový či přímý. Pokud postižený nezemřel, navždy měl po hnisavě zkalených puchýřcích na pokožce výrazné jizvy, někdy navíc velice postižené sliznice.
21. STOLETÍ upozorňuje:
Černé neštovice nelze zaměňovat s planými neštovicemi (varicella), což je sice nakažlivé, ale vcelku neškodné onemocnění postihující ponejvíce děti mezi 2.–6. rokem života. Mezi běžné dětské infekce patří také mj. zarděnky a spalničky.
Více se dozvíte:
V. Kašák, V. Koblížek a kol.: Naléhavé stavy v pneumologii, MAXDORF 2008
M. Vokurka, J. Hugo: Praktický slovník medicíny (9. aktual. vydání), MAXDORF 2008
D. Göpfertová, P. Pazdiora, J. Dáňová: Epidemiologie, Karolinum 2006
A. Lobovská: Infekční nemoci, Karolinum 2001
http://nemoci.abecedazdravi.cz/
Co je to infekce?
Při infekci (nákaze) pronikají choroboplodné zárodky (bakterie, viry, chlamydie, plísně aj.) do organismu. Děje se tak kapénkovou infekcí, potravou, poraněním, přenosem krví, pohlavním stykem, přenosem z matky na plod, přenosem kousnutím hmyzem. V těle se zlé mikroorganismy pomnoží a po určité době nutné k rozvoji onemocnění (inkubační době) se objevují příznaky typické pro konkrétní infekci. Někdy nakažený člověk choroboplodné zárodky vylučuje a může tak nakazit jiné osoby (epidemie). Další nebezpečné infekční nemoci se šíří prostřednictvím zvířat (zoonózy).
Imunitní systém je náš bodyguard
Lidský organismus proti choroboplodným zárodkům bojuje díky imunitnímu systému. Pokud do organismu proniknou, snaží se je likvidovat.
Většinu běžných infekčních onemocnění organismus zvládne (dětské infekce, časté záněty cest dýchacích, rýmu apod.); na určité infekce získává doživotní imunitu. Některé zárodky však způsobují těžká onemocnění, která mohou být bez léčby příčinou smrt (např. tetanus, mor).
Při poruše imunitního systému (imunodeficit, např. AIDS) dochází k častým infekcím, často s těžkým a smrtelným průběhem. Velký význam má antibiotická léčba a vakcinace (očkování).
Antibiotika jsou už pro legraci?
V ČR se až 50 % antibiotik předepisuje zbytečně – tedy bez ohledu na to, zda je nemocní opravdu k léčbě potřebují. Tak dochází k tomu, že mnohé bakterie jsou po určité době na určitá antibiotika rezistentní (odolné), objevuje se tzv. antibiotický paradox. Odborníci varují, že odolnost bakterií k antibiotikům je globální hrozbou pro populaci. To je nejzávažnějším problémem v nemocnicích, kde pacientům po operacích hrozí infekce. ČR se právě zapojila do projektu, jehož cílem je vypracování postupu bezpečného užívání antibiotik, který by měl být směrodatný pro všechny nemocnice v EU.
Nachlazení ještě není chřipka
Obávaným infekčním onemocněním se v tomto období stává chřipka, která se přenáší kapénkovou infekcí. Mnozí však tuhle přítelkyni možné smrti přecházejí, mnohdy ji považují jen za pouhé nachlazení.
Charakteristika: Nachlazení je onemocněním dýchacích cest. Jak ho odlišíme od chřipky? Obvykle se vyvíjí postupně, zatímco chřipka udeří náhle – ráno ještě máme pocit plného zdraví a odpoledne se už cítíme velice špatně.
Počet postižených: Velmi variabilní – i v souvislosti s ročním obdobím. (Nejčastěji udeří v zimě, kdy se topením snižuje vlhkost vzduchu. Nedostatek vlhkého vzduchu vysušuje nosní sliznici a vytváří tak lákavou základnu k množení virů a následnému onemocnění.)
Ohrožené skupiny: Všechny věkové kategorie; větší hrozba pro osoby s oslabenou imunitou.
Symptomy: Ucpaný nos, bolesti v krku, chrapot a kýchání.
Příčina: Nachlazení (i chřipku) vyvolávají viry, které se uchytí na sliznici nosu nebo krku, rozšíří se v horních cestách dýchacích a někdy přejdou až do plic. Imunitní systém na útok odpoví tím, že postižené oblasti zaplaví bílými krvinkami bojujícími s infekcí. Příznaky nachlazení a chřipky nejsou působeny samotnými viry, ale signalizují výsledek pokusů organismu odvrátit infekci.
Možnosti léčby: Odborníci při léčení nachlazení spíše než antibiotika a jiné chemické preparáty doporučují vydatnou horkou drůbeží polévku, česnek a horký čaj z lipového květu. Z nachlazení se vyléčíme obvykle za týden, při výborném imunitním systému i dříve.(Chřipka trvá až 10 dní, ale doprovodná únava může přetrvávat i několik týdnů). Po nachlazení se zřídka objevují závažnější komplikace, zatímco chřipka může způsobit těžký zánět průdušek i zápal plic.)
