Jednobuněčné organismy patří k nejmenším trpaslíkům mezi vším živým. Když některý z nich přesáhne velikost jednoho milimetru, tvoří v jednobuněčném světě ekvivalent mamuta. Vědci nedávno objevili tvora, který má v tomto světě velikost srovnatelnou v lidských měřítcích snad jedině s Mount Everestem. 
Podmořská expedice do východní části bahamského souostroví objevila něco skutečně zvláštního. Po pustém bahnitém dně v hloubce okolo 800 metrů se kutálela řada podivných tvorů, kteří tvarem i velikostí připomínali větší bobuli hroznového vína. Protože se zjevně aktivně pohybovali a nechávali za sebou slizové cestičky, považovali je biologové nejprve za nějaký neznámý druh plžů. Jaké bylo však jejich překvapení, když zjistili, že se jedná o obrovitou jednobuněčnou amébu! Jejich pohyb nemá žádné závodní tempo, vědci jej odhadují na méně než 3 centimetry za den. Přesto se jedná o jediný jednobuněčný organismus, který dokáže takto komplikované pohyby zvládnout. Genetické testy potvrdily, že jde skutečně o amébu, jejíž nejbližší příbuzní žijí ve Středozemním moři a v Ománském zálivu. Žádný z jejích příbuzných však není podobného typu pohybu schopen. Na druhu Gromia sphaerica, jak byla tato obří améba pojmenována, zajímá biology ještě jedna věc. Mohla by být totiž klíčem k záhadným zkamenělinám, jejichž původ vědci umisťují okolo 1,8 miliardy, tedy dlouho před začátek tzv. „kambrijské exploze“ (před 530 mil. let). Tyto zkameněliny ukazují zřetelné stopy po pohybujících se organismech. Kdybychom mohli předpokládat, že tyto stopy zanechali obří jednobuněčné organismy podobné gromii, znamenalo by to výraznou podporu pro hypotézu, že většina mnohobuněčných organismů se skutečně vyvinula až v kambriu. Prekambrijské období bychom tedy mohli vidět jako eldorádo jednobuněčných forem života. Vědci řeší ještě další záhadu spojenou s tajemnými gromiemi. Zcela jistě se množí, jelikož je jich tam dole hodně, říká Sönke Johnsen, docent biologie na Duke University v Severní Karolíně, který byl vedoucím biologem expedice, která gromie objevila. Všechny byly však přibližně stejné velikosti a tak není jasné, zda mezi nimi byl nějaký mladý exemplář. Obří améby jsou však příliš křehké na to, aby mohly být pěstovány v zajetí. Odpovědi na všechny zvídavé otázky biologů může tedy přinést až další expedice.
