Atašé (franc. attaché = přidělenec) – označení diplomatů, kteří jsou na zastupitelském úřadu (ZÚ) pověřeni specifickou agendou, pro kterou mají mít odpovídající vzdělání a školení (vojenský, tiskový, kulturní, obchodní…).
Briefing (angl. výslovnost brífink) – krátká informační schůzka, sloužící k rychlé výměně stručných základních informací nebo předání informací z jednání. Obdobně diplomaté (a nejen oni) stručně informují třeba novináře.
Comity (angl. výslovnost komity) – pojem označující vzájemný respekt států vůči zákonům a zvyklostem ostatních členů mezinárodního společenství.. Jde o způsob chování a jednání států navzájem, který vychází z respektu a vzájemné ohleduplnosti, aniž existují písemně nebo jinak kodifikovaná pravidla. Bohužel, v poslední době jsme svědky, že zejména některé mocnosti se chovají jinak.
Donucovací diplomacie – otevřená hrozba silou nebo užití omezené síly v situaci, kdy je některá země (resp. její vláda) považována za hrozbu mezinárodnímu společenství a kdy jiné metody diplomacie nevedou k žádoucímu výsledku. Varovat může jednotlivý stát i uskupení zemí, pokud je ovšem jejich hrozba věrohodná. (Aktuálním příkladem jsou různá varování Íránu.)
Etiketa (franc. étiquette, výslovnosnost: etyketa) – pravidla zdvořilého a slušného chování, zahrnujícího i způsoby vhodného oblékání podle příležitosti. Někdy se chybně zaměňuje s diplomatickým protokolem, který tvoří psaná i nepsaná pravidla zdvořilosti a formalizované způsoby chování mezi diplomatickými zástupci jednotlivých zemí, jakož i mezi nimi a orgány přijímajícího státu. Pravidla etikety tak nemusejí být vždy shodná s protokolárními, která mají přednost. (Například podle nich se s velvyslancem nejdříve zdraví jiný velvyslanec, nikoli nejprve jeho manželka, jak by odpovídalo běžné etiketě.)
Fact finding mission (angl. výslovnost: fakt fajnding mišn) – označení pro cestu diplomatů a jiných diplomatických agentů, jejímž účelem není vyjednávání ani předání nějakého poselství, ale zjištění stavu věcí přímo na místě. Po návratu následuje analýza zjištěných skutečností. V současné mezinárodní situaci s mnoha mezinárodními konflikty úloha takových cest roste.
Generální konzul – funkčně vysoký diplomat, jenž vede generální konzulát (GK), což je typ zastupitelského úřadu. Se souhlasem hostitelské země však zastupuje stát pouze ve vymezeném regionu – konzulárním obvodu. V zemi jeho činnosti obvykle vedle GK navíc působí velvyslanectví či další GK. Hlavní činností GK jsou konzulární, obchodně-ekonomické, školské, krajanské a další záležitosti. (Např. v přímořských oblastech, mj. v Chorvatsku, pomáhá v případě potřeby rekreantům ze své země apod.)
Hromadná nóta – písemný dokument, kterým obyčejně ministerstvo zahraničí hostitelské země sděluje (stejným textem) všem adresátům současně nějakou skutečnost, která se týká jich všech. Nóta v písemné podobě je nejobvyklejší formou diplomatické korespondence.
Chargé d’affaires (franc. výslovnost: šáržé dafér) – diplomatický zástupce pověřený u ministra zahraničních věcí. Podle současné praxe se většinou jedná o prozatímního zástupce vedoucího diplomatické mise (chargé d’affaires ad interim). Kdysi se častěji používal i titul cda en titre. Označoval diplomata působícího ve funkci vedoucího mise, která může, ale nemusí být velvyslanectvím a jehož pověřovací listiny zasílá ministr zahraničí svému protějšku v zemi přijímající. Je to tedy plnohodnotný šéf mise.
Imunita diplomatická – ochrana, vynětí z působnosti některých právních norem přijímajícího státu atd. Mezinárodní právo ji přiznává diplomatickým, stálým a zvláštním misím, jakož i mezinárodním organizacím pokud mají diplomatický status. Imunita chrání diplomaty a jejich rodinné příslušníky od okamžiku příjezdu do cizí země.
Jurisdikce (úřední pravomoc) – pod ni v každém státu spadají osoby, majetek, činy a události na jeho území (včetně pobřežních vod). Státy se však obvykle zdrží jurisdikce v případě, že k přestupku dojde na palubě cizí lodi, cizího letadla aj. vinou cizího státního příslušníka. (Nesmí se jednat o výrazné narušení veřejného pořádku či závažný trestný čin.)
Kyvadlová diplomacie – označení pro metodu, kterou využívají zejména USA. Princip: Vybraný diplomat ze třetí země opakovaně cestuje mezi dvěma místy (třeba metropolemi dvou zemí různě vzdálených) a snaží se zprostředkovat urovnání složitého problému mezi nimi. Výhodou je, že se nemusí organizovat setkání obou delegací. Strany , které jsou ve při, v klidu analyzují návrhy protistrany a přijímají politická rozhodnutí až na nejvyšší úrovni.
Legace (z lat. legare = vyslat) – diplomatická mise, kterou vede úředník na nižší než velvyslanecké úrovni.
Memorandum ( latinsky: to, co je určeno k zapamatování) – druh diplomatické korespondence, jejímž obsahem je vylíčení nějaké události či stanovisko (většinou politické, ale i právní) k určitému problému. Může jít i o shrnutí rozhovoru.
Nová diplomacie – trend, kdy se aktivní účastníci domnívají, že objevili nové diplomatické postupy, že pracují v zásadně nových podmínkách a využívají nástrojů do té doby nevídaných (hl. moderní technika).
Otevřená diplomacie – pojem označující veřejně kontrolovatelný výkon diplomacie, její přístupnost široké veřejnosti a mírumilovný charakter. (Většinou je však jen ideálem – i v ČR.)
Pohřební diplomacie – neplánová setkání vysokých představitelů zemí na pohřbech hlav států, vlád a význačných osobností. Zde často dochází k neformálním schůzkám.
Ratifikace – formální dodatečné schválení už podepsané mezinárodní smlouvy státním orgánem, který je k tomu povolán ústavou. (Aktuální je např. schvalování smlouvy o americkém radaru parlamentem ČR.)
Schengenský prostor – označení části Evropské unie, ve které mohou osoby překračovat hranice státu, aniž by musely procházet pasovou a celní kontrolou.
Špionáž – sběr a vyhodnocování informací na území cizího státu. Využívají se tzv. zdroje otevřené, důvěrné, ale i tajné. Děje se to jak legálně, tak většinou bez vědomí objektu zájmu, často i pro jeho vůli.
Tichá (tajná) diplomacie – diskrétně vedená diplomatická jednání mezi dvěma stranami nebo ze strany zprostředkovatelského státu, který se snaží napomoci vyřešení nějakého problému. (Někdy se využívá i telefonická diplomacie – např. přímé telefonické rozhovory mezi hlavami států o naléhavých mezinárodních záležitostech.)
Ultimátum – prohlášení vlády jedné země vůči vládě jiné země, které otevřeně vyhrožuje akcí (většinou vojenskou), v případě, že oslovená strana nesplní přesně uvedené podmínky.
Virtuální diplomacie – pojem pro diplomatickou činnost s využitím moderních elektronických médií (k rychlému sběru a přenosu informací a k usnadnění rozhodovacích procesů).
Zastavení hodin – taktický manévr při složitých jednáních, u kterých se předem dohodl čas ukončení. Pokud však existuje reálná naděje na kladné řešení, hodinový stroj se doslova nuceně zastaví, přičemž jednání pokračuje.
Ženevská konvence – mezinárodní dohoda, podle které všechny osoby, které se vzdají na bojišti, musejí být považovány za válečné zajatce, dokud kompetentní soud nerozhodne jinak.
Více se dozvíte:
V. Hubinger: Encyklopedie diplomacie, Libri 2006
R. G. Feltham: Příručka diplomata, Sociologické nakladatelství 2003
