Představa o tom, jak vznikají planetární soustavy, byla dosud poměrně přehledná. Blízko mateřské hvězdy krouží malé kamenité světy, dál od ní pak obíhají obří planety bohaté na plyn. Jenže vesmíru jsou schémata, která pochází ze zapadákova v jednom z ramen Mléčné dráhy, celkem fuk..

Astronomové totiž popsali systém, který vypadá, jako by ho někdo sestavil úplně opačně. Kolem červeného trpaslíka LHS 1903, vzdáleného od nás zhruba 116 světelných let, obíhají čtyři planety v nezvyklém pořadí.

Nejblíže hvězdě je malý kamenitý svět, což by bylo ještě v pořádku. Pak následují dvě planety s výrazným plynným obalem, připomínající mini-Neptuny. A úplně nejdál opět obíhá malá, převážně pevná planeta. Uspořádání pevná–plynná–plynná–pevná tak působí téměř provokativně.

Data pocházejí z mise TESS americké NASA a z evropské družice CHEOPS, která se specializuje na detailní měření velikostí exoplanet. Právě kombinace přesných údajů o poloměrech a hmotnostech umožnila vědcům odhadnout jejich složení.

A výsledek překvapil. Klasický model říká, že plynní obři vznikají ve vnějších, chladnějších částech protoplanetárního disku, kde je dostatek materiálu.

V tomto případě to ale vypadá, že planety vznikaly postupně směrem od hvězdy ven. Vnitřní světy se zformovaly jako první, zatímco disk plynu se mezitím postupně vyčerpal. Když přišla řada na nejvzdálenější planetu, už zřejmě nezbylo dost plynu na vytvoření mohutné atmosféry.

Jinými slovy, první dva plynní planetární sourozenci byli hamouni a svou vnější sestřičku nechaly o hladu. Výsledkem je malý kamenitý svět tam, kde bychom čekali něco mnohem objemnějšího.

Existuje i dramatičtější varianta vysvětlení. Vnější planeta mohla o svou původní atmosféru přijít například při srážce s jiným tělesem. Zatím však více indicií podporuje scénář postupného, takzvaného „inside-out“ formování.

Objev je důležitý hlavně proto, že rozšiřuje paletu možností, jakým způsobem mohou hvězdné systémy vznikat a rozvíjet se. Ukazuje se totiž, že naše Sluneční soustava není univerzální šablona a každý nový podivínský systém nutí planetology dosavadní rovnice přepsat a simulace upravit.