Od prvního zaseknutí krumpáče při stavbě „železnice snů“, vedoucí až pod vrchol nejvyšší německé hory v v Bavorských Alpách Zugspitze (2964 m), uplynulo právě letos 80 let. První myšlenky na pokoření Zugspitze lidskou technikou jsou dokonce přesně 100 let staré. Radní Garmisch-Partenkirchenu totiž požádali Královské bavorské ministerstvo o vypracování plánů na zpřístupnění Zugspitze lanovkou už v roce 1908!
Devatenáctikilometrová trať ozubnicové železnice (německy Zahnradbahn) vede dnes z Garmisch-Partenkirchenu těsně pod vrchol Zugspitze do téměř třítisícové výšky. Posledních 4,8 kilometru vede tunelem, vykopaným v masivu majestátní hory. Celkové převýšení trati je 1883 metrů. Panoráma Alp a zelenkavá hladina tajemného jezera Eibsee v údolí pod Zugspitze, to jsou jedny z nejkrásnějších alpských výhledů, jaké můžete vidět pouze z pomalu stoupající vlakové soupravy Zugspitzbahn.
Stavba v extrémních podmínkách
Stavitelé trati se potýkali při její stavbě s neuvěřitelně těžkými podmínkami – nestálým počasím, extrémnímu mrazy, problémy s vysokou nadmořskou výškou i s dopravou materiálu. Výchozí stanicí, odkud dodnes vlaky Zugspizbahn vyjíždějí, je Garmisch-Partenkirchen. Leží v nadmořské výšce 700 metrů. Původně měla celá trať vést po povrchu, ale nakonec se jako výhodnějším a dokonce i levnějším řešením ukázalo její ukrytí ve skalním tunelu. Při jeho ražbě se nejprve museli stavitelé vypořádat s dopravou materiálu a odvážením vyrubané horniny. K tomu sloužilo několik stavebních otvorů – oken, která byla proražena z povrchu do míst budoucího tunelu. Z těchto oken pak vedly stavební lanovky k již vybudovanému úseku trati z Eibsee. V jednom z těchto oken došlo při stavbě k tragédii, kdy vypukl požár a dva z dělníků se zde udusili. Tunel pod vrchol Zugspitze byl na tehdejší dobu skutečně revolučním řešením a vyloučil provždy nebezpečí padajícího kamení a častých lavin, které by otevřenou trať neustále ohrožovaly.
Od počátku na elektřinu
Chytří stavitelé dráhy využili její stavby i k tomu, aby propojili turisticky významná místa na západ od Garmisch-Partenkirchenu příměstskou železnicí, sloužící místní dopravě. Ryze turistický je až úsek z nádraží Eibsee u stejnojmenného jezera na ledovec pod vrcholem Zugspitze. Dráha o rozchodu 1000 mm byla již od počátku koncipována podle nejmodernějších technologií a počítalo se s elektrickým pohonem. Ten byl také realizován o napětí 1500 V. Samotná stavba začala v městečku Grainau, kde se dodnes nachází celé technické zázemí železnice. Ozubnicová kolej se začíná až u Grainau a pokračuje až k vrcholku Zugspitze. Nejstrmější úsek překonává železnice právě ve 4,8 kilometru dlouhém tunelu pod vrcholem, který začíná v nadmořské výšce 1640 metrů a končí na Zugspitzplatte ve výšce 2558 metrů. Na vrchol pak vede 750 metrů dlouhá lanová dráha z roku 1931. Provoz na trati byl slavnostně zahájen v červenci roku 1930.
Turistická atrakce č. 1.
Jízda Zugspitzbahn je pro každého návštěvníka Bavorských Alp nezapomenutelným zážitkem. Provoz je díky bezpečné technologii celoroční. V roce 1991–1993 prošla celá trať kompletní rekonstrukcí. Prodloužen byl rovněž tunel v posledním úseku, který nyní končí přímo uprostřed ledovce na Zugspitze. I když je jízdné na vrcholovém úseku z Eibsee na Zugspitzplatt pro většinu běžných turistů hodně drahé, o návštěvníky nemá Zugspitzbahn rozhodně nouzi.
Riggenbachův ozubnicový systém
S tímto systémem, navrženým speciálně pro horské železnice, přišel švýcarský vynálezce Niklaus Riggenbach v roce 1863. První zkušební horská dráha, na které byl použit, byla otevřena již v roce 1871 nedaleko švýcarského Bernu. Samotný princip je jednoduchý. Jde vlastně o dva ocelové profily spojené příčkami, ve kterých se pohybuje poháněné ozubené kolo.
10 obětí stavby
Podobné stavby se počátkem dvacátého století nikdy neobešly bez smrtelných úrazů. Dobové statistiky uvádějí, že ražba alpských tunelů si vyžádala na každý kilometr jednoho mrtvého. Při stavbě celé 19kilometrové Zugspitzbahn zahynulo 10 lidí. Dva při výbuchu trhaviny (tunel), jeden při dopravě materiálu, jeden v závalu (tunel), dva se zřítili ze skály, dva zavalil padající štěrk a dva se zadusili při požáru v tunelu.
Technické údaje trati
Délka celé dráhy: 19 km
Délka dráhy z Grainau na Zugspitzplatt: 11,5 km
Maximální stoupání: 25 %
Délka vagonů: 13,8 m
Šířka vagonů: 2,5 m
Max. počet cestujících: 86
Kapacita ozubené dráhy: 720 osob/hod
Nejvyšší rychlost na trati: 70 km/hod
Rychlost Eibsee – Zugspitzplatt: Nahoru 20 km/hod
Dolů: 15 km/hod
