Nejnovější statistiky uvádějí, že až tři čtvrtiny obyvatel většiny vyspělých zemí dnes podléhají nemocem, na kterých se nějak spolupodílí STRES. Pro mnohé se stal nevítaným dotěrným společníkem! Stresové hormony náš život doprovázejí doslova od šťastného okamžiku prvního křiku při narození až do posledního vydechnutí při smutné smrti.
Možná vás trochu uklidní zjištění, že stres není záležitostí jen moderní doby. Prožíval ho už lovec mamutů, když jej ohrožovalo nějaké nebezpečí – třeba dravé zvíře či příslušník nepřátelského kmene. Co tenkrát udělal? Většinou vzal nohy na ramena, aby příčině stresu utekl. Jindy pračlověk s bojovným vřískotem kolem sebe mlátil kyjem nebo vystřelil šíp z luku. Jenže můžete se podobně zachovat, když vás šéf v zaměstnání, jindy kupříkladu tchyně, začne peskovat?
Co se děje v těle?
Co se vlastně pak v našem organismu děje? Tělo na stresující situaci odpovídá reakcí „útěk, nebo útok!“ (flight or fight!). V primitivních dobách byla rychlá reakce doslova životně důležitá. Pravda, dnes šéf ani tchyně nikoho na místě nezakousnou či neroztrhají, ale mohou postiženého potrápit jinak. A tak stresový hormon adrenalin zvýší krevní tlak, což se projeví bušením srdce. To (stejně jako mozek) nutně potřebuje energii, kterou urychleně získává díky cukru z těla. Současně se omezuje krevní zásobení trávicího ústrojí, aby se mohlo zvýšit prokrvení svalů. (A pak mnozí mají pocit roztřeseného žaludku.) Zvyšuje se srážlivost krve. Adrenalin ovšem navíc podněcuje uvolňování mastných kyselin a glukózy do krevního oběhu, aby svaly měly dostatek paliva.
Zdravotní problémy nečekají
Pokud praprapředek možné hrozbě uprchl, dostal se opět do duševní rovnováhy. Podobné je to u zvířat, která se uklidní ihned, jak zmizí podnět stresu – zejména šelma. Lidé se však často do poklidu nedostávají, ale spíše setrvávají v trvalém napětí.
Po dlouhodobém působení stresu se objevují některé z typických příznaků – únava, bolesti hlavy, špatné soustředění, agresivita, zažívací potíže, nechutenství anebo naopak přejídání se, sexuální problémy (erektilní dysfunkce aj.).
U mnoha osob se projevují i duševní příznaky stresu – deprese. Stres výrazně oslabuje imunitu organismu, čímž potěší různé infekce. Bohužel dochází rovněž k prudkému zvýšení krevního tlaku, poruchám menstruace, výskytu kožních ekzémů, vzniku žaludečních vředů, zánětů tlustého střeva, objevují se nezhoubné i zhoubné nádory. Lékaři z kardiocentra Floridské univerzity nedávno zveřejnili výsledky dlouhodobé studie. Zjistili, že u osob s kardiovaskulárními chorobami vystavených působení stresu je riziko úmrtí třikrát vyšší než u těch, kteří se stresu úspěšně vyhýbají.
21. STOLETÍ doplňuje:
V ČR už přes 30 % obyvatel různého věku trápí různé duševní poruchy, neurózy. Na tomto neradostném stavu se nejvíce podílí stres. Nemůže nás uklidnit ani poznání, že mnohem horší situace je např. v USA a některých jiných vyspělých zemích.
Může rovněž prospívat
Odborníci rozeznávají tři skupiny důvodů, které vyvolávají stres. Do první patří přírodní katastrofy. Druhou skupinu tvoří důvody, které mají na svědomí lidé – třeba války, dopravní tragédie. Třetí skupinu představují příčiny, které postihují jednotlivce, popřípadě si je zaviní postižený člověk sám. Uveďme alespoň mezilidské vztahy – v rodině (smrt blízkého, manželské neshody, rozvod, problémy s dětmi, zákeřné choroby, vězení, ztráta zaměstnání, ), na pracovišti i jinde. Stresu se mají vyhýbat především těhotné ženy a starší lidé.
Stres má tři fáze: poplachovou (alarmovou), rezistentní a fázi vyčerpání (exhausce), kdy hrozí ohrožení zdraví, ba i smrt.
Pozor: Stres může mít i kladné účinky, přinášet šťastné okamžiky. Připomeňme alespoň sňatek, narození dítěte, různé zkoušky na školách, výhru, ale třeba i očkování proti infekci. Nežijeme ve skleníku a určitá míra stresu byla, je a stále více bude přirozenou součástí našeho života. Ani přiměřený stres v zaměstnání neškodí – většinou přispívá k lepším výkonům. Vášnivé objetí vyvolává tzv. eustres – tedy stres, který nám dodává energii, radost a udržuje nás ve formě.
21. STOLETÍ upřesňuje:
Máte zrychlený tep, buší vám prudce srdce, potíte se, cítíte v ústech sucho a v krku „knedlík“, chvějete se, třesou se vám ruce, mrkáte víc než obvykle, podlamují se vám kolena? Tyto projevy naznačují, že se stáváte obětí stresu.
Budeme nosit stresometry?
Představte si, že stejně tak, jako dnes nosíme hodinky, časem se běžnou věcí stanou stresometry. Jejich displej na náramku kolem ruky kdykoli ukáže náš momentální pulz, množství stresového hormonu kortisonu, úroveň dýchání i další potřebné hodnoty. Současně přístroj doporučí vhodné relaxační techniky k normalizaci zdravotního stavu.
Vědci jdou ještě dál – přístroje monitorující stres se budou zmenšovat tak, až se bez problémů dají zavést přímo do těla. Tak poskytnou mnohem přesnější údaje o vnitřním fyzickém stavu. Implantované čipy by se prý dokonce mohly kombinovat s chemickými látkami, které budou čelit účinkům hormonů uvolněných během působení stresu. Protistresové implantáty se mají využívat k léčení lidí, které sužují úzkostné poruchy – rozmanité fobie, záchvaty zděšení, u malých dětí třeba strach ze strašidel.
Fikcí není ani léčení duševních chorob. Odborníci vědí, že intenzivní stres dokáže zastavit schizofrenické či depresivní poruchy. Protistresové implantáty přivítají i vojáci, hasiči, policisté a záchranáři, kteří prožívají stresové situace. Miniaturní zařízení v těle ochrání před posttraumatickými poruchami, které je postihují např. po odklízení následků dopravních nehod s mrtvými a raněnými.
21. STOLETÍ vysvětluje:
Důležitým stresovým hormonem je adrenalin, který ve zvýšené míře působí dokonce už u novorozence při porodu. V období napětí a rozrušení ho obecně uvolňuje dřeň (jádro) párových nadledvin, které leží na tukových polštářcích nad ledvinami. Chemická látka adrenalin působí velice rychle, připravuje naše tělo na možnou náročnou činnost zvýšením srdeční frekvence a krevního přítoku do svalů. V kůře nadledvin se tvoří i další hormony související se stresem – kortisol a kortison. Uvedené žlázy produkují celkem 48 druhů hormonů, tedy i další chemické látky, které hrají důležitou roli při kontrole způsobu, jakým tělo vytváří a spotřebovává energii (např. kortikosteroidy, které ovlivňují tvorbu energie).
Čekají nejen Vánoce…
Dlouhodobý negativní stres často poškozuje mozkovou část zvanou hippocampus, se kterou zásadně souvisí paměť. Nedávné výzkumy potvrdily, že úzkostlivým lidem hrozí větší riziko narušení paměti a demence v pozdějším životě. Z toho plyne, že chronický stres vede k poškození hippocampu. Stresometry tak upozorní na ohrožené osoby. (Americká bioložka Jill Mateová z Chicagské univerzity výzkumem na syslech naproti tomu zjistila, že mírný stres posiluje paměť.)
Je to jen sci fi? Nikoli! Už dnes dobrovolníci pro výzkumné účely testují na paži elektronické pásky. Monitorují nervový systém těla aktivovaný stresem.
Možná by to byl vhodný dárek na Vánoce, které se k nám nezadržitelně blíží. O to více si přejme, aby přípravy nejen na vánoční svátky a poté silvestrovské oslavy, ale i obdobné životní situace, které nás nějak tíží, proběhly bez potíží. Co nejméně podrážděme jak hippocampus , tak dřeň nadledvin, kde se rodí nebezpečné stresové hormony!
21. STOLETÍ radí:
První pomoc při stresu: Uvolněně si sedněte, dlaň jedné ruku dejte na čelo, druhé na zátylek. Zhluboka dýchejte. Anebo vsedě zcela uvolněte ramena a ze všech sil minutku pořádně vydechujte.
Více se dozvíte:
E. Herman, P. Doubek: Deprese a stres, MAXDORF 2008
Člověk (obrazová encyklopedie lidstva), Euromedia – Knižní klub, 2005
T. Battisonová: Zvládnutý stres, nakl. Jan Vašut, 1999
N. Coatenová: Jde o život, Erika 1994
Stres se představuje
Anglický termín stress, který byl až do 30. let 20. století neznámým pojmem, lze do češtiny přeložit jako napětí, zátěž, tlak. Běžně ho užíváme k označení příznaků, kterými naše tělo reaguje na rostoucí napětí. Moderní člověk se tak neliší od svého pravěkého předchůdce. Ovšem stres není popisem zdravotního stavu. Jde o kombinaci fyzických, duševních a emočních projevů, které následují jako reakce na tlak, obavy a úzkost. Každý jedinec se vyrovnává se stresem rozdílně, má různé „meze pružnosti“. Klíčovou otázkou pro zvládnutí stresu je nalezení rovnováhy mezi napětím a uvolněním. Záporný stres se označuje disstres, kladný (spojený s očekáváním něčeho příjemného) má odborný termín eustres. Známe i dělení na hypostres – stres, který sice pociťujeme, ale ještě neohrožuje stabilitu organismu a osobnosti. To dokáže až hyperstres.
Stresorů je na 40 tisíc!
Odborníci vypracovali přehled hlavních stresorů – příčin stresu. Upozorňují, že na různé osoby tyto stresory působí s rozdílnou naléhavostí. Některé lze zahrnout pod souhrnný pojem „obava z budoucnosti“. Nejlepší je se nejprve zamyslet, zda k takovým obavám máte vskutku pádný důvod. Vždyť američtí vědci tvrdí, že člověk západní civilizace se může setkat až se 40 000 druhy stresu.
Stres kamarádí s rakovinou!
Šokující hypotézu nedávno zveřejnil světoznámý onkolog dr. Contreras z Centro Medico del Mar v Mexiku. Na základě svých zkušeností dospěl k závěru, že až 75 % onemocnění rakovinou může být způsobeno nadměrným stresem! Pochybovače nabádá, aby se rozhlédli po okolí, kde nejspíše objeví někoho, koho zákeřné rakovinné bujení přepadlo. Přitom mnozí z nich dodržovali vzornou životosprávu – nekouřili, neholdovali alkoholu, sportovali, měli zdravou stravu . Může prý za to stres, většinou dlouhodobě potlačovaný – třeba po smrti milované osoby. V takovém případě se rakovina objevuje dokonce až o dva roky později. Jindy je pachatelem jiný deprimující zážitek. Když se uzavřeme se svým zármutkem do sebe, uvádí se v našem organismu do pohybu mnoho fyzických a chemických reakcí. Velice oslabujícím faktorem je pocit bezmoci, beznaděje. Vede k takovým fyzickým změnám v těle, kdy je pravděpodobné, že tvorba normálních buněk se naruší a vzhledem k oslabenému imunitnímu systému se začnou množit buňky rakovinné.
Nejnovější výzkumy ukazují, že asi nejzáludnější a nejskrytější příčinou nemocí je dlouhodobý citový stres – včetně nedobrých mezilidských vztahů. Tak se znovu potvrzuje psychosomatický přístup, tedy fakt, že psychický stav tvoří spojitou nádobu s fyzickým zdravím.
Pláč pomáhá všem
Výhradně lidskou reakcí je pláč, kterým reagujeme rovněž na stres. Slzy sice roní i mnozí jiní živočichové, ale tak si jen proplachují oči – jako pověstný krokodýl. Slzy při lidském pláči mají jiné chemické složení než ty, které zvlhčují oční spojivku. Výzkumníci předpokládají, že upřímný pláč nás zbavuje stresových hormonů a přináší úlevu. Pláčeme však nejen při bolesti, smutku a strachu, ale i štěstím, radostí. Proč? Badatelé se domnívají, že v našem mozku se možná příslušné oblasti pro oba druhy pláče překrývají. Ženy poznávají a vyjadřují rozmanité emoce snáze a rozumí jim lépe než muži; podle nových výzkumů to souvisí s určitými rozdíly ve stavbě mozku obou pohlaví.
