Že olihně a další hlavonožci zvyšují svou šanci uniknout predátorům prostřednictvím inkoustový oblaků je známá věc. Vědci nyní zjistili, že vypouštění inkoustu do vody má i další funkce.
Zatímco většina olihní žije samotářsky v tmavých mořských hlubinách, některé druhy jiné druhy, jako například oliheň karibská (Sepioteuthis sepioidea) žijí značně společenským životem ve světlých povrchových vodách. Právě dostatek světla umožňuje těmto tvorům s výborným zrakem přijímat různé typy optických signálů. James Wood se svými kolegy z Bermudského institutu oceánských věd zkoumal, do jaké míry jsou olihně schopny reagovat na signály vyslané jinými jedinci. Zjistil, že oblaky inkoustu, které vypouští olihně při útěku slouží zároveň jako signál pro ostatní. Olihně tak na druhé vlastně křičí: „Pozor, predátor na obzoru!“ James Wood vypouštěl do akvária s olihněmi i inkoust zbavený tmavého barviva melaninu, aby zjistil, jestli je podstata signálu chemická nebo optická. Na bezbarvý inkoust však olihně nereagovaly. Woodova zkoumání ukazují, že společenský život těchto měkkýšů je komplexnější, než jsme čekali.
