Jsme v budově helsinského Muzea bank. Pozoruhodnou expozici všeho, co se týká peněz a zlata a jejich bezpečnosti, včetně nejmodernější techniky, si v prvním pololetí roku 2008 prohlédlo přes 10 000 návštěvníků.
Jejich touha poznat bezpečné způsoby uschování peněz je veliká. V zadumání sice postojí u trezoru zkonstruovaném americkým zámečníkem Jamesem Sargentem v roce 1866 s otevíráním na 100 milionů kombinací, ale 21. STOLETÍ a jeho čtenáře přece jenom zajímají více supernové a hlavně bezpečné sejfy. Ty už jsou takříkajíc nedobytné.
„Naše muzeum je ve světě ojedinělé. Lidé se nejvíce zajímají o bezpečnost při úschově zlatých cihel a prutů,“ říká průvodkyně muzea Elisa Hyytiäinenová.
Hvízdot přivede kasaře do smrtelných křečí
Lidé se v muzeu dozvědí spoustu nejnovějších informací z oblasti nejmodernějších způsobů, jak uchovávat peníze a zlato. „Neexistuje nedobytný trezor. Vždycky záleží jen na čase, za jak dlouho má být otevřen,“ vysvětluje odborník na pancéřové trezory Gustav Enselbach. Dnes už kasaři, jak je známe z minulosti, vymřeli. Během jediné noci překonat nástrahy, jež chystají nové bezpečnostní systémy, už nelze. První problém, na který lupič narazí, je umístění sejfu v objektu. Podle Gustava Enselbacha si firmy nechávají schránky na hotovost, cenné předměty a zbraně umístit v nejvyšších patrech budov. Bývají vždy tam, kam se klient nikdy nedostane. Nemá možnost zmapovat rozmístění optických prostorových a laserových senzorů. Ty zcela nehlučně celý podezřelý případ nahlásí bezpečnostní centrále a policii. Poté se na dálku spustí výstražný systém složený ze značně nepříjemných zvuků, které ve zběsilém rytmu střídají svou frekvenci až na práh šílené bolestivosti. Chapadlo zákona má ulehčenou práci. Chytit svíjejícího se zločince přímo u trezoru není složité.
Bác! Spadla klec
Docela pozoruhodný systém, jak zabránit vyloupení trezoru mají v brazilské bance v Rio de Janeiru (Banco de Celulas do Rio de Janeiro). Případní zloději jsou monitorováni infračervenou a termickou kamerou. Každý jejich krok je analyzován počítačovým programem SecRDJ-4D. V okamžiku, jenž je přesně vytipován týmem složeným z psychologa, policisty a technika, spadne na lupiče během necelé sekundy jemná vodivá síť, která je dokonale paralyzuje. Poté následuje druhé dějství dramatu. Je to „sklapnutí“ další pasti. Je to tzv. Caja tigresco (přeloženo = „tygří klec“), která zloděje uvězní. Během několika minut policie v klidu vyzvedne lapky. I v tomto případě jde tzv. totální ochranu objektu.
Staré dobré časy v novém hávu
V helsinském bankovním muzeu se můžete dozvědět i nečekanou skutečnost. Podle odborníků se prý placení převody či elektronickým oběživem ujalo v civilizovaném světě nejspíše jen na čas. Díky pokroku organizovaných i drobných zločinců, specializujících se na elektronické bankovnictví, se vše vrací do dob, kdy obchodníci žádají vyplatit peníze za zakázku či větší odběr zboží přímo „na prkno“. „Přestože se mnoho finančních analytiků domnívalo, že zvítězí převody peněz pomocí magnetických a čipových karet, situace je poněkud jiná,“ tvrdí finský specialista na finanční převody Johan Puumalainen. Strach z neproplacených zakázek pomocí faktur či smluv nahrazují přímé platby. Navíc člověk, jenž dnes platí v hotovosti, dostává od obchodníků výrazné slevy. Vzrůstá počet firem, které se zabývají výrobou bezpečných trezorů a domácích sejfů.
Věčné dilema
„Zabezpečení těchto nedobytných schránek musí splnit mnoho požadavků. Zamykání je mechanické (uzavírání klasickým motýlkovým klíčem), elektronické (zamykání na elektrický kódový znak) optické (podobenka) či (termicko optické – přiložení dlaně). Všechny způsoby lze kombinovat,“ říká Johan Puumalainen. Otázkou však dodnes zůstává, zda uložit fůru peněz do ocelového boxu zakotveného ocelovými lany a konstrukcemi v betonu za sedmero osmicentimetrových plechů, nebo sumu doma ukrýt pod matraci. „Domácí úkryty nemají heslo čítající až pět tisíc miliard možností,“ končí procházku po helsinském bankovním muzeu průvodkyně Elisa Hyytiäinenová.
21. Století navíc informuje
Každé pondělí, na Dušičky a vánoční svátky 2008 mají ve finském Muzeu bank zavřeno
Moderní lupiči na Kubě
V kubánské metropoli se také krade. Příkladem může být loňské přepadení trezoru v pobočce Havana State Bank na rohu ulic Refugic a San Lázaro. Maskovaní lupiči pronikli do sklepení bankovního domu. Byli vybaveni rušičkami optických senzorů, kotvami na přesun peněz po ocelovém lanku i nejmodernějším GPS navigátorem, který je přes trojí přestup dovedl z vozu do vozu až na odlehlou příměstskou pláž, odkud odpluli neznámo kam. Policie po nich stále pátrá. Žel, nemá se čeho chytit. Svědků bylo minimálně. Celkový zcizený obnos odmítají kubánští bankéři prozradit. Podle odhadů floridské detektivní služby Miami Private Investigators šlo o sumu v přepočtu přes osm milionů korun.
Kradou se i s kusem zdi
V americkém městě Charlote v Severní Karolíně byl v lednu 2008 odcizen domácí sejf vážící 120 kilogramů i s částí zdiva.
Podle policejního záznamu byli pachatelé maximálně dva.
Ocelový box vyhodili z okna druhého patra vily a odvezli nákladním autem.
Chraptíte? Máte po penězích!
Ve Velké Británii vyrábějí sejf, který vypadá jako malá letecká bomba.
Slouží k bezpečnému uložení cenných věcí a stojí v přepočtu necelých tisíc korun.
Trezor funguje tak, že se otevře pouze na heslo vyřčené zcela přesným zabarvením vašeho hlasu.
Pokud se do něj snaží vniknout vetřelci, spustí šílený lomoz.
Totéž se stane i majiteli, má-li díky chřipce „nakřáplý“ hlas.
