Zajímavým, ale poněkud nebezpečným výzkumem se zabývá Michael Goodisman na Georgijském technickém institutu v USA. Studuje pěkně zblízka sociální vztahy mezi sršni. Z výsledků jeho práce vyplývá, že od sršní bychom se i my lidé mohli v mnohém přiučit.
První a nejnebezpečnější fází Goodismanovy práce je najít dobře přístupné sršní hnízdo. Oblečený do bílého včelařského obleku se potuluje krajinou. Jakmile hnízdo objeví, stáhne si masku přes obličej a do výletového otvoru hnízda nalije pár kapek éteru.
Trocha adrenalinu prý nezaškodí
Vědec přesně ví, kolik éteru může použít, aby poslal nebezpečný hmyz do říše snů. Příliš mnoho éteru by jej zabilo a při menším množství by mohly zůstat sršně dost pohyblivé, aby jej pořádně pobodaly. Po několika minutách Goodisman se svými studenty hnízdo rychle sebere a umístí celou kolonii do připravené krabice. „Bohužel, k některým rozhněvaným sršním se někdy nedostane dost éteru a ti pak zuřivě narážejí do našich ochranných oděvů. Pokud by našly sebemenší otvor, neváhaly by nás pobodat. Ale alespoň máme při výzkumu trochu adrenalinu,“ říká profesor Goodisman. Nejšťastnější je, když mu volají do laboratoře majitelé domů ve městě, aby jim pomohl odstranit sršní hnízda. To prý je pak vše zjednodušené a bez dlouhého hledání.
Proč studovat sociální hmyz?
Sršeň obecná (Vespa crabro) patří – stejně jako včely, vosy, mravenci či termiti – mezi sociální hmyz, početně zastoupený na naší planetě. Sociální hmyz má společnou vlastnost tzv. eusocialitu. Jejím základem je společenské uspořádání, kdy v jednom hnízdě žije společně více spolupracujících jedinců téhož druhu. O eusocialitě hovoříme za následujících předpokladů:
1. Dospělí jedinci se starají společně o potomstvo.
2. V jednom hnízdě spolu žijí alespoň dvě generace.
3. Společnost hnízda je rozdělena na reprodukující se (královskou) kastu a nereprodukující se (dělnickou) kastu.
4. Všichni jedinci jsou zcela oddáni celému superorganismu, chrání jej a dbají o jeho přežití.
Například takoví termiti společně staví hnízdo, které mnohotisíckrát překračuje jejich vlastní velikost. Vosy a včely dokážou vysoce efektivně zorganizovat koordinovanou společnou obranu svých kolonií před útoky nepřátel.
Proč vlastně sociální hmyz studovat?
Chování mnoha druhů má totiž přímý dopad na lidskou populaci. Včela medonosná je důležitým opylovačem plodin, vosa je klíčovým dravcem hmyzí říše a na druhé straně takoví termiti dokážou napáchat milionové škody. Vědci pozorují chování hmyzu i proto, aby lépe porozuměli jejich sociálním vztahům a přenesli některé situace i do lidské společnosti. Hmyzí společenství jsou totiž uspořádána někdy mnohem efektivněji než lidská a to se týká i jejich chování. Hmyzí kolonie mnohdy dokážou splnit některé úkoly mnohem lépe než lidé. V neposlední řadě sociální hmyz představuje ideální rovnováhu mezi sobeckými zájmy jednotlivců a prosperitou celého společenství. Vědci nevylučují, že bližší poznání těchto vztahů jim pomůže porozumět i tak složitým a různorodým tématům, jako je evoluce mnohobuněčných organismů, či dokonce faktorům, které mají vliv na rakovinné bujení.
Sršně jsou fascinující
Michael Goodisman si zamiloval sršně. Nevadí mu, že patří mezi nejagresivnější hmyz, který dokáže svá hnízda divoce bránit za každou cenu. Sršně budují své kolonie převážně v lesích, v dutých stromech, ale často využívají i tmavé a klidné půdní prostory v domech. Když si Goodisman přinese svůj vzácný úlovek v krabici do své laboratoře, sršně se právě probírají z omámení éterem. Ihned si začnou zuřivě svými kusadly probojovávat cestu ven. Pokud by se jim to podařilo, bylo by zle. Se vzteklou sršní je prý skutečně těžké pořízení. Jediné, co na ně platí, je chlad. Proto je Goodismanova asistentka rychle umisťuje i s krabicí do ledničky. Tam se přes noc zchladí a ráno jsou mírné jako ovečky. To je ta pravá chvíle pro jejich podrobné studium. A jak se chránit před žihadly? Je to prosté. Stačí dlouhá pinzeta a jemné, pomalé pohyby. Sršně jsou sice při podchlazení malátné, ale prudší pohyby je dokážou i tak vyprovokovat. Studenti v laboratorních podmínkách studují páření sršní, ověřují genetické vazby uvnitř kolonie a proces vývoje, který vede k oddělení jednotlivých kast královen, samců či dělnic. „Sledovat chování sršní a jejich sociální vztahy je fascinující. Pro většinu lidí jde o obtížný hmyz, ale porozumět jejich chování je nesmírně důležité pro aplikovanou i základní biologii a v neposlední řadě i pro studium vývoje sociálních vztahů našeho lidského rodu,“ říká Michael Goodisman.
10x co nevíte o sršních
1. Nejčastější potravou sršní je drobný hmyz jako mouchy a dále ovocný nektar.
2. Po vylíhnutí vykonávají všechny práce spojené s výchovou potomstva dělnice.
3. Pokud jsou venku vysoké teploty, dělnice přinášejí do hnízda vodu a zvlhčují stěny.
4. Sršní kolonie zanikají zpravidla koncem října, protože si nedokážou připravit zásoby, jako to dělají například včely.
5. Přežívají pouze oplozené královny, které na jaře zakládají novou kolonii.
6. Jed sršní je patnáctkrát slabší než jed včel.
7. Sršeň údajně dokáže vystřikovat jed až do vzdálenosti 40 centimetrů, přičemž nebezpečný je zejména zásah do očí.
8. Královna dosahuje velikosti až 25 mm, samci a dělnice jsou menší.
9. Sršní larvy se dožadují krmení škrábáním o papírovinu, tvořící obal hnízda.
10. Vchod do hnízda nepřetržitě hlídají dělnice, které v případě nebezpečí vyhlásí poplach.
