Domů     Příroda
Jak chytit sršně a nedostat žihadlo?
21.stoleti 19.8.2008

Zajímavým, ale poněkud nebezpečným výzkumem se zabývá Michael Goodisman na Georgijském technickém institutu v USA. Studuje pěkně zblízka sociální vztahy mezi sršni. Z výsledků jeho práce vyplývá, že od sršní bychom se i my lidé mohli v mnohém přiučit.Zajímavým, ale poněkud nebezpečným výzkumem se zabývá Michael Goodisman na Georgijském technickém institutu v USA. Studuje pěkně zblízka sociální vztahy mezi sršni. Z výsledků jeho práce vyplývá, že od sršní bychom se i my lidé mohli v mnohém přiučit.

První a nejnebezpečnější fází Goodismanovy práce je najít dobře přístupné sršní hnízdo. Oblečený do bílého včelařského obleku se potuluje krajinou. Jakmile hnízdo objeví, stáhne si masku přes obličej a do výletového otvoru hnízda nalije pár kapek éteru.

Trocha adrenalinu prý nezaškodí
Vědec přesně ví, kolik éteru může použít, aby poslal nebezpečný hmyz do říše snů. Příliš mnoho éteru by jej zabilo a při menším množství by mohly zůstat sršně dost pohyblivé, aby jej pořádně pobodaly. Po několika minutách Goodisman se svými studenty hnízdo rychle sebere a umístí celou kolonii do připravené krabice. „Bohužel, k některým rozhněvaným sršním se někdy nedostane dost éteru a ti pak zuřivě narážejí do našich ochranných oděvů. Pokud by našly sebemenší otvor, neváhaly by nás pobodat. Ale alespoň máme při výzkumu trochu adrenalinu,“ říká profesor Goodisman. Nejšťastnější je, když mu volají do laboratoře majitelé domů ve městě, aby jim pomohl odstranit sršní hnízda. To prý je pak vše zjednodušené a bez dlouhého hledání.

Proč studovat sociální hmyz?
Sršeň obecná (Vespa crabro) patří – stejně jako včely, vosy, mravenci či termiti – mezi sociální hmyz, početně zastoupený na naší planetě. Sociální hmyz má společnou vlastnost tzv. eusocialitu. Jejím základem je společenské uspořádání, kdy v jednom hnízdě žije společně více spolupracujících jedinců téhož druhu. O eusocialitě hovoříme za následujících předpokladů:
1. Dospělí jedinci se starají společně o potomstvo.
2. V jednom hnízdě spolu žijí alespoň dvě generace.
3. Společnost hnízda je rozdělena na reprodukující se (královskou) kastu a nereprodukující se (dělnickou) kastu.
4. Všichni jedinci jsou zcela oddáni celému superorganismu, chrání jej a dbají o jeho přežití.
Například takoví termiti společně staví hnízdo, které mnohotisíckrát překračuje jejich vlastní velikost. Vosy a včely dokážou vysoce efektivně zorganizovat koordinovanou společnou obranu svých kolonií před útoky nepřátel.

Proč vlastně sociální hmyz studovat?
Chování mnoha druhů má totiž přímý dopad na lidskou populaci. Včela medonosná je důležitým opylovačem plodin, vosa je klíčovým dravcem hmyzí říše a na druhé straně takoví termiti dokážou napáchat milionové škody. Vědci pozorují chování hmyzu i proto, aby lépe porozuměli jejich sociálním vztahům a přenesli některé situace i do lidské společnosti. Hmyzí společenství jsou totiž uspořádána někdy mnohem efektivněji než lidská a to se týká i jejich chování. Hmyzí kolonie mnohdy dokážou splnit některé úkoly mnohem lépe než lidé. V neposlední řadě sociální hmyz představuje ideální rovnováhu mezi sobeckými zájmy jednotlivců a prosperitou celého společenství. Vědci nevylučují, že bližší poznání těchto vztahů jim pomůže porozumět i tak složitým a různorodým tématům, jako je evoluce mnohobuněčných organismů, či dokonce faktorům, které mají vliv na rakovinné bujení.

Sršně jsou fascinující
Michael Goodisman si zamiloval sršně. Nevadí mu, že patří mezi nejagresivnější hmyz, který dokáže svá hnízda divoce bránit za každou cenu. Sršně budují své kolonie převážně v lesích, v dutých stromech, ale často využívají i tmavé a klidné půdní prostory v domech. Když si Goodisman přinese svůj vzácný úlovek v krabici do své laboratoře, sršně se právě probírají z omámení éterem. Ihned si začnou zuřivě svými kusadly probojovávat cestu ven. Pokud by se jim to podařilo, bylo by zle. Se vzteklou sršní je prý skutečně těžké pořízení. Jediné, co na ně platí, je chlad. Proto je Goodismanova asistentka rychle umisťuje i s krabicí do ledničky. Tam se přes noc zchladí a ráno jsou mírné jako ovečky. To je ta pravá chvíle pro jejich podrobné studium. A jak se chránit před žihadly? Je to prosté. Stačí dlouhá pinzeta a jemné, pomalé pohyby. Sršně jsou sice při podchlazení malátné, ale prudší pohyby je dokážou i tak vyprovokovat. Studenti v laboratorních podmínkách studují páření sršní, ověřují genetické vazby uvnitř kolonie a proces vývoje, který vede k oddělení jednotlivých kast královen, samců či dělnic. „Sledovat chování sršní a jejich sociální vztahy je fascinující. Pro většinu lidí jde o obtížný hmyz, ale porozumět jejich chování je nesmírně důležité pro aplikovanou i základní biologii a v neposlední řadě i pro studium vývoje sociálních vztahů našeho lidského rodu,“ říká Michael Goodisman.

10x co nevíte o sršních
1. Nejčastější potravou sršní je drobný hmyz jako mouchy a dále ovocný nektar.
2. Po vylíhnutí vykonávají všechny práce spojené s výchovou potomstva dělnice.
3. Pokud jsou venku vysoké teploty, dělnice přinášejí do hnízda vodu a zvlhčují stěny.
4. Sršní kolonie zanikají zpravidla koncem října, protože si nedokážou připravit zásoby, jako to dělají například včely.
5. Přežívají pouze oplozené královny, které na jaře zakládají novou kolonii.
6. Jed sršní je patnáctkrát slabší než jed včel.
7. Sršeň údajně dokáže vystřikovat jed až do vzdálenosti 40 centimetrů, přičemž nebezpečný je zejména zásah do očí.
8. Královna dosahuje velikosti až 25 mm, samci a dělnice jsou menší.
9. Sršní larvy se dožadují krmení škrábáním o papírovinu, tvořící obal hnízda.
10. Vchod do hnízda nepřetržitě hlídají dělnice, které v případě nebezpečí vyhlásí poplach.

Související články
Příroda 12.6.2025
Kakapů je momentálně na světě 242 a každý z nich má své jméno, i ti žijící v lesích. Všechny totiž znají ochranáři z Nového Zélandu. Dávají jim nejen jméno, ale i šanci, aby tento unikátní druh papoušků nevyhynul. Měl k tomu nakročeno, v 90. letech žilo posledních 51 kakapů. Kakapo soví (Strigops habroptilus) není žádný drobeček, váží kolem 3 […]
Moře a oceány ani zdaleka nejsou oázou ticha. Ani nemohou být. Život se tu už od svých počátků učil využívat zvuky k orientaci a komunikaci. Fungovalo to dobře, dokud nepřišel člověk se svou technikou. Vojenské sonary a vzdušná děla přinesly hluk takové úrovně, že ohrožuje vše živé od planktonu až po velryby. Za celý problém přitom […]
Zvířata jsou často vnímána jako tvorové žijící instinktivně, bez rozumu, emocí nebo péče o hygienu. Jenže nová zjištění z výzkumu chování lidoopů obracejí tuto představu naruby. Zvláště šimpanzi. Naši nejbližší evoluční příbuzní totiž předvádějí, že péče o zdraví a tělo není výsadou lidí. Vědecký tým z Max Planckova institutu zaznamenal hned několik situací, kdy šimpanzi […]
Jezero Natron se nachází v severní Tanzanii na okraji Velké příkopové propadliny. Jeho vody barví do ruda přítomné sinice, které milují sůl. Sodíku obsahuje voda v jezeře opravdu mnoho, jeho pH přesahuje 10, takže působí jako žíravina. Zvířata, která na jeho březích uhynou, se v důsledku toho promění v „kámen“. Slavným se jezero stalo poté, […]
Ve světě mikroorganismů platí tvrdá pravidla: přežít, množit se, přizpůsobit. A přesto, právě tam, kde bychom čekali jednoduchost a sobectví, nacházíme překvapivou složku spolupráce. Nejnověji se o to postaral objev tzv. multicelulárních magnetotaktických bakterií (MMB) – mikroskopických tvorů, kteří se dokážou orientovat podle magnetického pole Země a žít jen tehdy, jsou-li součástí kolonie. Když spolupráce […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz