Témata básní se vypůjčovala i nevědomky
Když spisovatele Adolfa Heyduka (1835-1932) kolem roku 1880 navštívil v Písku Jan Neruda (1834-1891), přijel se coby budoucí kmotr podívat na jeho malou dcerku Jarmilku. Do Písku přijel v noci a objevil postýlku prázdnou. Děvčátko den předtím zemřelo. Básník s nikým z Heydukovy rodiny nepromluvil ani slovo a šel na dlouhou procházku kolem řeky Otavy. Tam vznikla myšlenková skica básně Balada dětská. Hotový spisek zanechal u zrcadla v pokoji paní Heydukové, aby jí alespoň trochu zmírnil žal.
Literární badatelé přišli za půl století s myšlenkou, že motiv Nerudovy balady, kterou zařadil do sbírky Balady a romance, je totožný s básní Johana Wolfganga Goeteho (1749-1832) Král duchů. Vše bylo uzavřeno domněnkou, že nešlo o umělecké zcizení nápadu. Nerudovi se motiv v rozrušení nevědomky vloudil do mysli.
