Jedna z posledních expedic do chladných moří u pobřeží Antarktidy přinesla neuvěřitelné objevy.
Na konci letošního antarktického léta se z pobřežních vod nejjižnějšího kontinentu vrátila expedice australských, francouzských a japonských biologů s plnými palubami vzorků z tajemného světa. Jednalo se zatím o poslední část výpravy mezinárodního projektu CEAMARC (Collaborative East Antartic Marine Census). Hluboko pod mořskou hladinou nalezli ekosystém, o kterém doposud neměl nikdo ani ponětí. Desítky nových organismů zahrnují většinou neuvěřitelné obří variace druhů, které většinou známe jako drobné nenápadné živočichy.
Všude samí obři
„Něco takového jsem ještě neviděl. Větší než obvykle je tu snad všechno, přivezli jsme si obří červy i korýše. Dokonce máme mořské pavouky velké jako talíř a šestimetrové medúzy,“ říká Martin Riddle, vedoucí australské expedice. Zhruba půl kilometru pod hladinou je mořské dno pokryto spletí hub, korálových živočichů a mechovek. Mezi tím prolézají různé druhy hvězdic, měkkýšů i korýšů a proplouvají ryby s obrovským očima, které jim v temném prostředí zajišťují dostatečný přísun světla. „Čekali jsme jednoduchý ekosystém s několika extrémními druhy života, namísto toho na nás čekala doslova džungle,“ dodává Riddle. Průměrná teplota moře se tu pohybuje od 2 do 10 oC. U čtvrtiny úlovků se očekává, že se z nich vyklubou doposud neznámé druhy.
Kyselá hrozba
Úkolem expedice však nebylo obdivování neznámé přírody, přijela sem s praktickými vědeckými úmysly. „Naším cílem bylo monitorovat současnou podobu životního prostředí, abychom ji mohli porovnávat se stavem v další letech a vyhodnotit tak působení klimatických změn,“ vysvětluje Riddle.
Příkladem může být postupné okyselování vody způsobené větším obsahem oxidu uhličitého v atmosféře. Za posledních 200 let se jeho koncentrace zvýšila téměř o 40 %.Oxid uhličitý v reakci s vodou vytváří kyselinu uhličitou a výsledkem je i pokles pH, vědci odhadují, že se za posledních 200 let snížilo o 0,1 (v současnosti je 8,2), a předpokládají, že na konci 21. století se dostane na pouhých pH 7,7. To může způsobit problémy hlavně organismům se schránkami z uhličitanu vápenatého. Právě drobné organismy s vápenatými schránkami jsou důležitou součástí potravního řetězce, a pokud by se jejich počty výrazně omezily, znamenalo by to nedozírné následky pro veškerý mořský život.
Jak se projeví rybolov?
„Nasbírání vzorků je však pouze první krůček k tomu, abychom pochopili, jak se zdejší organismy dokázaly adaptovat na extrémní chlad a nedostatek světla,“ říká Riddle. Doufá, že výsledky genetických rozborů, do kterých se zapojí výzkumná pracoviště po celém světě, přinesou i informace o vývoji složení rybích společenstev, a tedy i odpovědi na otázky dopadů komerčního rybolovu. „Na základě našich výzkumů se pak mohou upravovat doporučení s směrnice pro regulaci lovu.“
Nemrznoucí ryby
Ryby, které si za svůj domov zvolily chladný oceán, musejí počítat s tím, že teplota jejich těla často klesne pod bod mrazu. Okolní mořská voda díky vyššímu obsahu soli nezamrzne ani při -1,9 oC. V krvi obratlovců se jí však vyskytuje třikrát méně a se zamrzáním se tak musejí ryby potýkat už při teplotách kolem nuly. Například platýz přesto nerušeně vegetuje i ve chvíli, kdy jeho tělesná teplota klesne na -2 oC. Pokud by nepřišel na způsob, jak se chránit před ostrými hranami vznikajících ledových krystalků, za chvilku by jeho tkáně vypadaly jako cedník. Proto se ve slinivce nejen platýzů, ale i dalších chladnomilných ryb tvoří zvláštní bílkovina, která u jiných obratlovců chybí. Ta obaluje ledové krystalky a z nebezpečných ostrých zbraní dělá neškodné měkké polštářky. Zároveň krystalům brání ve shlukování ve větší celky, čímž zamezuje celkovému zamrznutí tkáně.
