Naše planeta skrývá mnohá netušená zákoutí. A v nich nenalezneme jen mírně zvlněnou krajinu, jak ji známe z Čech, ale i ostré skalní štíty všech možných tvarů. Přesně takovou krajinu naskýtá turecká Cappadocia.
Cappadocia (z perského „země krásných koní“) byl ve starověku název rozlehlého území, nacházejícího se v dnešním Turecku. Místní krajina je tvořena sopečnými usazeninami, pocházejícími z vulkánů blízkých hor Erciyes Dagi a Hasan Dagi. Láva, vyvržená před téměř 2000 let, zvětrává kvůli zdejšímu malému množství srážek jen velmi pomalu. Tvrdší nerosty procesu eroze téměř vůbec nepodléhají, což způsobilo vznik charakteristických „komínů“.
Města vytesaná v kameni
Nejstarší stopy lidského osídlení pocházejí z doby kolem roku 6500 př. n. l. V pozdní době bronzové byla Cappadocia centrem chetitské moci s hlavním městem Chattušaš. Místním obyvatelům došlo, že na stavbu svých obydlí nepotřebují ani kameny, ani dřevo, ani cihly. Do měkké lávové sedliny totiž lze vytesat celá města. Toho využili zejména křesťané, kteří v této oblasti působili od čtvrtého do začátku 20. století a pod jejich rukama zde vzniklo několik klášterů, zejména v okolí města Göreme. Tato oblast byla v roce 1995 prohlášena za součást světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
