Nejvyšší pevný bod planety Země se nachází ve výšce 8 848 metrů nad mořem. Běžná letová hladina dopravních letadel se nachází ve výšce 10 kilometrů. A za hranici vesmíru se obvykle pokládá výška sto kilometrů. Může někoho napadnout myšlenka skoku z takové výšky?
Může. Adrenalinové sporty jsou čím dál víc populárnější. A čím více nebezpečí, tím lépe. Bungee-jumping? To je nuda. Zorbing? Vhodné leda pro děti. Lezení po skalách bez jištění? To dnes dělá skoro každý. Ale letět sto kilometrů volným pádem, to už je něco.
Raketa bez kabiny
Nápad skoku z výšky hranice vesmíru se kupodivu nezrodil někde před hospůdkou při kouření marihuany. Přišel na něj zakladatel nadace podporující výzkum vesmíru Space Frontier Foundation Rick Tumlinson společně s lékařem pracujícím pro NASA Jonathanem Clarkem, a jejich myšlenka je dovedla ke zrodu soukromého kosmického projektu Orbital Outfitters.
Sto kilometrů nad Zemí je teplota okolo -90 stupňů. Atmosféra zde už prakticky neexistuje, a protože dýchání vakua nedělá lidskému organismu moc dobře, k přežití zde člověk nutně potřebuje skafandr.
Stroj, který skokana tak vysoko vynese, musí být nejen silný, ale schopný člověka ochránit i před nepřátelským okolním prostředím. Podle projektu bude zájemce o skok připoután ke špici nepříliš velké rakety, která ani nebude vybavena kabinou, pouze jakousi plošinou s křeslem, na kterém budou dobrodruzi dopraveni k hranici vesmíru. Raketa bude vystřelena právě do výšky sta kilometrů, kde se skokan od rakety odpoutá a volným pádem se snese k zemskému povrchu. Zde ovšem nastává první kritický okamžik. Letec se bude muset od rakety odpoutat dostatečně rychle, aby se s ní nesrazil. Tumlinson předpokládá, že skokan bude nejspíše vystřelen pomocí nafukovacích airbagů.
Rychlost čtyř Machů
Rychlost pádu bude závratná, protože na hranici vesmíru neexistuje odpor vzduchu. Rychlost se bude postupně zvyšovat, až ve výšce 33 000 metrů dosáhne až úctyhodných 4 000 kilometrů za hodinu (4 Machy). Ztráta kontroly nad pádem může být v této fázi více než nebezpečná. Skokanův skafandr proto bude vybaven stabilizátorem pádu, jehož ovládací panýlek bude umístěn na jedné z rukavic.
Ve výšce třicet kilometrů nad Zemí odvážlivec zažije několikanásobné přetížení a začne prudce brzdit. Deset kilometrů nad Zemí se vzhledem ke stoupajícímu odporu vzduchu rychlost skokana zredukuje na 200 kilometrů v hodině. Ve výšce jednoho kilometru se skokanovi otevře padák, který ho jemně snese na zem. Celý skok by měl trvat ne déle než deset minut, přičemž prvních sedmdesát kilometrů skokan urazí za pouhé dvě minuty.
Aby se neuvařila krev….
Většina meteoritů, které se řítí atmosférou dříve nebo později shoří. Obvykle se tak stane už ve výšce 85 kilometrů nad zemským povrchem. Je jasné, že podobnou doslovnou zkouškou ohněm projde i skafandr skokana. Povrch jeho kombinézy se rozehřeje až na 240 stupňů Celsia (stačí strčit ruku do naplno pracující elektrické trouby a člověk má nejen spáleninu, ale i představu, jakým peklem skokan proletí).
Je jasné, že skafandr pro skoky z vesmíru bude vyroben z těch nejodolnějších materiálů. V laboratořích americké společnosti DuPont vznikl materiál, který nese název nomex. Nomex je odolný proti vysokým teplotám, používají jej například zasahující hasiči. Skokan navíc bude vybaven i chladícím zařízením a tryskami, které umožní změnu polohy letce. Je samozřejmě nutné, aby skokanův skafandr byl natlakován, protože není nic příjemného, když se vám ve výšce 20 000 metrů začne vzhledem k okolnímu, extrémně nízkému tlaku vařit krev.
Jonathanu Clarkovi, který je jedním z duchovních otců projektu, však nejde jen o zábavu pro nudící se lidi. Takový skafandr by měl být použitelný i pro nouzové seskoky kosmonautů v případě nějaké neočekávané události na orbitě. Clark má ke svému konání dobrý důvod. Jeho žena byla jednou ze sedmi obětí, které v roce 2003 zahynuly při havárii raketoplánu Columbia….
Lze přežít nadzvukovou rychlost?
Již na příští rok je naplánován první zkušební skok. Zatím ještě ne z rakety a z plánované výšky sta kilometrů, ale prozatím jen ze speciálního balónu a z výšky čtyřiceti kilometrů. Nicméně, už v roce 2011 by se mohl z hranice vesmíru spustit směrem k Zemi první odvážlivec. Tato dosti nebezpečná zábava bude i pekelně drahá, cena jednoho seskoku sice ještě není známa, ale dá se předpokládat, že si ho budou moci dovolit spíše nudící se dolaroví milionáři.
Otázkou je, zda časový plán pánů Tumlinsona a Clarka není příliš odvážný. Někteří odborníci s mírným despektem prohlásili, že projekt vesmírného parašutismu v sobě skrývá řadu neznámých veličin. Například existuje jen málo příkladů, kdy nechráněný člověk letěl atmosférou nadzvukovou rychlostí. Lze snad poukázat na případ amerického vojenského pilota Billa Weavera, který se v roce 1966 musel katapultovat ze stíhačky, jež letěla rychlostí více než 3 000 kilometrů v hodině. Weaver měl štěstí a přežil, leč po celou dobu svého volného letu byl v bezvědomí. Relevantní data, která by mohla detailně popsat, co se v podobných situacích děje s lidským organismem, zkrátka vědci zatím k dispozici nemají. Vesmírní skokani tak svým dílem přispějí i ke zlepšení vědeckých znalostí. Ovšem, kdo ví za jakou cenu….
Volným pádem z výšky 100 km?
Rekord ve skoku z výšky je už docela vousatý. Drží jej americký pilot Joseph Kittinger, který v roce 1960 seskočil z výšky jednatřiceti kilometrů. A až v posledním kilometru Kittinger použil padák. Tento seskok však nebyl součástí jen nějakého adrenalinového dobrodružství. V té době se rozjížděly kosmické závody mezi USA a SSSR a bylo věcí prestiže, která z obou velmocí pošle jako první do vesmíru člověka, jenž by se zpět na Zemi vrátil živý. Součástí amerického projektu byl i Kittingerův skok. Vědci v té době totiž neměli příliš vědomostí o tom, co se nachází ve vyšších vrstvách atmosféry.
Přesně 16. srpna 1960 vystoupal balón s označením Excelsior 3 do výšky 31 kilometrů a 330 metrů. Jaké pocity můžete mít kosmický skokan přibližuje Kittingerovo vyprávění: „Viděl jsem mraky hluboko pod sebou a kdesi v dáli vrstvy oparu na obzoru. Naposledy jsem se rozhlédl okolo, zašeptal modlitbu, zapnul kameru a vyskočil z balónu. Ze začátku jsem vůbec necítil, že padám, protože můj zrak se neměl o co chytit. Měl jsem dojem, že jsem zůstal zavěšen v prostoru. Až poté, co jsem pohlédl vzhůru, uviděl jsem balón vzdalující se velkou rychlostí. V té chvíli mi bylo jasné, že padám k Zemi.“ Kittinger svůj pád přežil a přežil ho i bez větších komplikací, i když rukavice ne ještě zcela dokonalého skafandru mu při pádem atmosférou spálila dlaň. Už možná brzy se dozvíme, zda podobné štěstí budou mít i odvážlivci, kteří se odhodlají k volnému pádu z výšky jednoho sta kilometrů. Ostatně, právě Kittingerův skok byl v mnohém pro projekt vesmírného parašutismu inspirací. Vždyť i raketa, která skokany z výšky vynese až do vesmíru, bude mít stejný název jako Kittingerův balón: Excelsior.
Deset kilometrů bez padáku
Dvaadvacetiletá letuška jugoslávských aerolinií Vesna Vulovičová měla 26. ledna 1972 štěstí v neštěstí. Ten den letěla na pravidelné lince mezi Stockholmem a Bělehradem. Přesně v 17 hodin a 5 minut, když stroj prolétal nad německým Hermsdorfem, došlo v předním nákladním prostoru letadla k výbuchu. Letoun se rozlomil a jeho části směřovaly k českému městečku Srbská Kamenice. Na palubě letadla cestovalo 23 cestujících a 5 členů posádky. Všichni zahynuli vyjma mladé letušky, která se v tu chvíli nacházela v zadní části letadla a v tu chvíli pochopitelně po ruce žádný padák neměla. Pád z desetikilometrové výšky však přežila. V nemocnici poté strávila 17 měsíců, prvních 27 dní byla v hlubokém bezvědomí. Co bylo příčinou výbuchu dodnes není jasné. Jedna z verzí tvrdí, že jej mají na svědomí chorvatští nacionalisté z hnutí Ustaša, protože na palubě letadla cestoval ministr jugoslávské vlády. Ovšem je tu i jiná verze. Podle ní mají na svědomí pád jugoslávského letadla střely československé protivzdušné obrany.
Jak pan Novák skákal v roce 2020 z vesmíru
Pan Novák byl normálním českým podnikatelem. Vždy ho lákalo zkusit nějaký adrenalinový sport, ale neměl k tomu dost odvahy. Až když v roce 2020 vyhrál Jackpot ve Sportce a vzdálený strýc z Argentiny mu zanechal slušné jmění, rozhodl se – zaplatí si skok z vesmíru. Skoky z vesmíru zatím výrazně zlevnily, protože čínští a ruští zbohatlíci nyní raději dávají přednost novému adrenalinovému sportu: procházce v kosmu v netěsnícím skafandru. A jak vypadala cesta pana Nováka?
Start
Technici musí násilím odvést manželku pana Nováka, která výkřiky: „Pepo, jestli se zabiješ, tak se s tebou rozvedu!“ neustále narušovala startovní přípravy. Panu Novákovi se zatmělo po startu zatmělo před očima. Přetížení ho na chvíli zbavilo vědomí. Když přišel k sobě, začalo mu docházet, jakou blbost asi udělal.
100 kilometrů nad Zemí
Mezinárodní letecká federace říká, že každý, kdo se dostane do této výšky, může být považován za kosmonauta. Zde se nachází ionosféra a právě tady skokan načne svou pouť směrem k povrchu Země. Pan Novák by si ze všeho nejraději přál stát na pevné zemi, místo toho je však z rakety vystřelen do prostoru.
90 kilometrů nad Zemí
Pan Novák při stále stoupající rychlosti proletěl polární září.
80 – 85 kilometrů nad Zemí
Pana Nováka doprovází při jeho pádu dva meteority. V této výšce mu jeden z nich ještě stačí posvítit na cestu a následně se poté postupně vypaří. Ten druhý je odolnější a pana Nováka otravuje až do výšky 40 kilometrů.
50 kilometrů nad Zemí
Pan Novák může během letu pozdravit meteorologický balón. Zároveň opouští mezosféru a vstupuje do stratosféry. Okolní teploty se zde pohybují od –75 do –45 stupňů Celsia.
33 kilometrů nad Zemí
Pan Novák sviští rychlostí 4 000 kilometrů v hodině. Je to jeho maximální rychlost, od teď se už bude zpomalovat. Pan Novák se duchu omlouvá všem svým obchodním partnerům, které kdy okradl.
31 kilometrů nad Zemí
Povrch skafandru je rozehřát na 240 stupňů Celsia. Pan Novák zároveň prudce zabrzdí, přetížení dosáhne hodnoty čtyř G (například přetížení při startu raketoplánu dosahuje pouze 3G). Pan Novák má pocit, že mu nějaký neřád vycucl z hlavy mozek.
30 kilometrů nad Zemí
Pokud je pan Novák bude při vědomí, může si zblízka prohlédnout díru v ozónové vrstvě.
20 kilometrů nad Zemí
Pan Novák mine letku amerických bojových stíhaček
10 kilometrů nad Zemí
Pan Novák proletí okolo letadla na pravidelné lince Tokio – Londýn. Japonští turisté na palubě mu vesele mávají a někteří si jej i fotografují.
5 kilometrů nad Zemí
Adrenalin v těle pana Nováka je vyplaven na nejvyšší míru. Povrch Země se nezadržitelně přibližuje a pokud je pan Novák ještě schopný po všech zažitých přetíženích a nadzvukových třescích přemýšlet, tak jeho myšlenky zběsile směřují k jedinému: zda se mu otevře padák.
2 kilometry nad Zemí
Pan Novák se obrací na víru a začíná se modlit.
1 kilometr nad Zemí
Otevírá se padák. Pro jistotu je pan Novák vybaven ještě záložním padákem.
0 kilometrů nad Zemí
Pan Novák má kliku a přistane živý a zdravý. Poté se slovy „Bylo to úžasné“ omdlí.
