Starověké civilizace dokázaly vytvářet neuvěřitelná díla pouze za pomoci lidské síly a jednoduchých nástrojů. Uměly propočítat přesnou podobu obrovských obrazců a dopravovat několik desítek tun vážící kamenné bloky stovky kilometrů. Přesto často záhy po vrcholném rozkvětu zanikly a nikdo přesně neví proč.
1. Atlantida
Poloha: Atlantský oceán
Období: 10. tisíciletí př. n. l.
Nejnovější poznatky: Atlantida je potopený ostrov u Gibraltaru nebo v Černém moři
O ztraceném kontinentu se zmiňuje řecký filozof Platón (5. st. př. n. l.). Podle nejrozšířenější verze se jednalo o kontinent (nebo spíš ostrov o rozloze odpovídající přibližně dnešnímu Španělsku) v Atlantiku, kde měla 10 000 př. n. l. vzniknout rozvinutá civilizace, která náhle zmizela po obrovském zemětřesení a vlnách tsunami. Ačkoli jako jedno z možných vysvětlení se nabízí verze, že se jednalo o Platónovu vizi ideálního státu, dodnes se vedou spory, kde Atlantida ležela. Jedna z hypotéz předpokládá, že se při překladu Platónových rukopisů zaměnila číslovka 100 za 10. Atlantida by tedy existovala 1500 let př. n. l. a byla 10x menší. Tyto údaje ukazovaly na Krétu, kterou ovládala minojská kultura. Její zánik je spojován se zemětřesením a tsunami, archeologické výzkumy, však ukazují, že Mínojci prosperovali ještě 200 let po katastrofě.
Na počátku 21. století se objevila hypotéza, podle níž je bájnou Atlantidou podmořský ostrov Spartel, který se v současnosti nachází 60 m pod hladinou moře poblíž Gibraltarské úžiny. Za jeho potopením před 12 000 lety stálo zemětřesení a tsunami, které po sobě zanechaly metrovou vrstvu sedimentu. Další z nových verzí vychází z toho, že Atlantida existovala v 6. tisíciletí před naším letopočtem v Černém moři, které tehdy bylo pouze sladkovodním jezerem. Potopila se poté, kdy se vinou zemětřesení a eroze provalila přírodní hráz u Istanbulu a Středozemní moře se spojilo S Černým.
2. Stonehenge
Poloha: jihovýchodní Anglie
Období: 2. tisíciletí před naším letopočtem
Nejnovější poznatky: Materiál na svatyni pochází ze 350 km vzdálených hor, stavitelé přicházeli z celé Anglie i části evropské pevniny
Obrovité kamenné kvádry sestavené do kruhu v Salisbury v jihovýchodní Anglii pravděpodobně sloužily jako chrám zasvěcený kultu slunce. Zároveň plnily i funkci kalendáře, kdy systémem otvorů mezi kameny mohly paprsky na oltářní kámen proniknout jen o letním slunovratu. Orientace dalších kamenů pak napovídá, že místo sloužilo i k identifikaci dalších důležitých dnů (například zimní slunovrat).
Největší nevyřešenou otázkou zůstává, jak mohli lidé před 4,5 tisíci lety manipulovat kameny o hmotnosti až 26 tun. Jedna z nejnovějších studií také naznačuje, že obrovské kameny pocházejí z velšských hor vzdálených přes 250 km od Salisbury. Rozbory zaměřené na obsah radioizotopů uhlíku v ostatcích a předmětech nalezených na nedávno odkrytém pohřebišti v nedalekém Amesbury ukázaly, že na stavbě Stonehenge pracovali především velští horalé, ale také lidé z evropské pevniny, například Alp. Není dokonce vyloučena ani verze, že se stěhovala celá svatyně, čemuž by nasvědčovala i pověst o tom, že Stonehenge je dílem kouzelníka Merlina, který do Salisbury teleportoval kameny rozestavěné do kruhu kdesi ve velšských horách.
3.Mínójská civilizace
Poloha: Středomořský ostrov Kréta
Období: 20. století až 15. století před naším letopočtem
Nejnovější poznatky: Mínójce zabilo vymizení zdrojů vody
Dávno před vznikem antického Řecka se na Krétě vyvinula velmi pokročilá Mínójská kultura. Lidé tu ve druhém tisíciletí před naším letopočtem stavěli kamenné paláce vybavené vodovody a zdobené složitými freskami. Kréťané jsou dokonce považováni za první uživatele splachovacího záchodu a mimo jiné vytvořili vlastní písmo, které se podle některých zdrojů stalo základem pro řeckou abecedu. Ve vrcholném palácovém období na Krétě žily dva miliony obyvatel, zatímco dnes má tento středomořský ostrov pouze půl milionu stálých obyvatel.
Veškerý rozkvět však náhle zmizel ze světa v 15. století před naším letopočtem. Jako jedna z příčin se nabízí mohutný výbuch sopky na nedalekém ostrově Théra (dnes známý jako Santorini), který měl za následek vlny zemětřesení, vlny tsunami a spad jedovatého popílku. Moderní archeologie však odhalila, že Mínójci tuto katastrofu přežili a zmizeli až o 200 let později. Jestli následoval další výbuch, nebo oslabená civilizace nebyla schopná čelit nájezdům Mykéňanů či Dórů, není jasné. Nejnovější studie však napovídají, že výbuch zasáhl do osudu Kréťanů zcela jiným způsobem. Mínójská civilizace byla vzhledem silně závislá na vodě a silné zemětřesení s četnými následnými otřesy mohlo způsobit vymizení podzemních pramenů. Příkladů zaniklých komunit po zemětřesení v důsledku změny vodních poměrů autoři hypotézy nalezli v Kalifornii, Pensylvánii, ale i Japonsku nebo Indii nepočítaně. Tato verze zároveň vysvětluje, proč geologové nenašli v okolí knóských vykopávek na Krétě žádný podzemní zdroj vody.
4. Planina Nazca
Poloha: území dnešního Peru
Období: 200 př. n. l. až 800 n. l.
Nejnovější poznatky: Obrazce souvisejí s geologickými zlomy a podzemními zdroji vody
Na peruánské náhorní planině se na ploše přibližně 500 km2 nachází více než 300 obrovských obrazců, které lze celé spatřit jen ze značné výšky nad povrchem. V období 200 př. n. l. až 800 n. l. se stala domovinou pro indiány kmene Nazca. Bohužel se o této kultuře nedochovaly žádné písemné památky a ani o jejím zániku toho není mnoho známo. Není ani jisté, jaký smysl mělo vytváření obrazců (od linií a spirál dlouhých několik kilometrů přes geometrické obrazce až po postavy nejčastěji zvířat o velikosti několika desítek metrů). Poslední dobu se vědci přiklánějí k verzi, že obrazce sloužily jako obětiště, kdy jednotlivá zvířata symbolizovala okolní hory, které jsou podle peruánských tradic považovány za duhy bohů. Například kolibřík je poslem deště. Nejnovější teorie o smyslu geometrických obrazců vycházejí z geologického průzkumu podloží. Obrazce souvisejí s geologickými zlomy a mohly tak sloužit jako orientační pomůcky pro hledání podzemních zdrojů vody.
Samotný postup výroby obrazců je jednoduchý – stačí odstranit 20 cm povrchové tmavé půdy, aby se objevilo světlé vápencové podloží. Záhadou ovšem je, jakým způsobem se obrazce vyměřovaly. Ze země nejsou totiž nijak vidět a objeveny byly až ve 20. letech minulého století, kdy nad planinou přelétla první letadla. Někteří archeologové proto indiány podezřívají z využívání jednoduchých horkovzdušných balonů nebo velkých draků schopných unést jednoho člověka.
5. Velikonoční ostrov
Poloha: Polynésie
Období: 5. století až 17. století našeho letopočtu
Nejnovější poznatky: Obyvatelé doplatili na vykácení veškerých stromů
V současnosti je Velikonoční ostrov součástí Chile. Nachází se ve východní části Polynésie 3600 km západně od pobřeží Jižní Ameriky. Má rozlohu přes 160 km2 (je tedy třikrát menší než Praha) a obývá jej kolem 4000 obyvatel. Ostrov byl poprvé osídlen pravděpodobně již v polovině 1. tisíciletí a je proslulý obřími sochami, jejichž účel je pro archeology velkou neznámou. Domorodci jich vytesali kolem 300, většina jich dosahuje výšky kolem 3,5 m, ty největší však měří 12 m a váží 90 t. Záhadou také je, co se s velmi rozvinutou civilizací vlastně stalo.
Vzhledem k úrodné sopečné půdě a příznivému klimatu se obyvatelé nemuseli příliš lopotit se sháněním potravy a zbývalo jim spoustu času i energie na rozvíjení náboženských kultů a s nimi spojeným sochařstvím. Nejnovější studie naznačují, že pravděpodobně svou víru pojali příliš velkoryse a obětovali jí veškeré zalesnění ostrova. Stromy musely ustupovat zemědělské půdě a velká části jich sloužila také jako palivo či materiál pro dopravu kamenných soch z kráteru sopky, kde byly vytesány, k pobřeží. Mladé stromky se pak nemohly ujmout vinou řádění krys dovezených na plavidlech s prvními osadníky. Tím se obyvatelé připravili o možnost výroby plavidel, a tedy i rybolovu a obchodu s národy na okolních ostrovech. Dalšími následky byla eroze úrodné půdy a vysychání zdrojů pitné vody. V 17. století vše vyvrcholilo hladomorem, kmenovými válkami a kanibalismem. V 19. století zbytky původního obyvatelstva pak zdecimovaly epidemie zavlečené evropskými mořeplavci.
