Písečné bouře jsou jedním z děsivých nástrojů pozemské přírody, jimiž ukazuje člověku, kdo je tady vládcem. Přímo se s nimi většinou jen obyvatelé pouštních oblastí v Africe, Asii a v Americe.

Zprostředkovaně se s jejich důsledky můžeme setkat i v našich zemích a to v případě, že pouštní, většinou saharský, písek zaženou větry až nad Evropu. Arabové často nazývají písečnou bouři Shetan, tedy ďábel. Výzkumem písečných bouří se zabývá celá řada vědeckých pracovišť po celém světě a v práci jim pomáhají v poslední době i družice. Podle jejich dat vědci odhadují, že v jižní části Sahary dokáží v průběhu jediného zimního dne zvednout písečné bouře až 0,7 milionů tun písku. Ročně je to okolo 40 milionů tun písku, který se šíří nejen přes Středozemní moře do Evropy, ale i přes Atlantik na americký kontinent. Pro představu na takové množství písku by bylo třeba 2 000 000 plně naložených železničních vagónů. Mohutná stěna písku, valící se na osamocenou postavu v poušti, byla vyfotografována v oblasti Sahel v africké republice Mali. Písek doletí až do Norska
*Maximum písečných bouří sužuje saharskou oblast Afriky každoročně v dubnu
*Minimum písečných bouří je v měsíci říjnu
*Velikost prachových částeček se počítá v nanometrech a pohybuje se od 20 do 70 nm
*Nebezpečí mohutných prachových bouří se zvyšuje, předcházejí-li jejich období 2 – 3 suché roky
*Nejsevernější spady afrického písku po písečné bouři, byly pozorovány v Norsku