Domů     Příroda
13 posledních míst na Zemi
21.stoleti 19.2.2008

Za současné divoké globalizace by se mohlo zdát, že na naší planetě už nezůstává mnoho míst, na kterou ještě nevstoupila lidská noha, nebo kde by mohla existovat civilizace na úrovni doby kamenné. Moc jich opravdu není, ale všechno ještě není ztraceno.Za současné divoké globalizace by se mohlo zdát, že na naší planetě už nezůstává mnoho míst, na kterou ještě nevstoupila lidská noha, nebo kde by mohla existovat civilizace na úrovni doby kamenné. Moc jich opravdu není, ale všechno ještě není ztraceno.

1. Vyschlé aralské jezero
Poslední nezmapované místo

Ještě před 40 lety byl Aral s 68 000 čtverečními kilometry 4. největším jezerem na světě. V současnosti je z větší části vyschlé a zanechalo po sobě kolem 50 000 čtverečních kilometrů pustiny, kterou zatím nikdo nezmapoval. Za nejsilnější faktor vysychání aralského jezera je považováno čerpání jeho vody k zavlažování bavlníkových polí.

2. Paraguay
Poslední místo, kde byl učiněn první kontakt s neznámými domorodými kmeny
V roce 2004 se z pralesa 100 kilometrů severovýchodně od Filadelfie v Paraguayi vynořila skupinka indiánů kmene Ayoreo, kteří nikdy předtím nespatřili bělochy. Z jejich domova je vyhnal nedostatek vody způsobený využíváním pramenů chovateli dobytka. Indiáni se tedy vydali hledat útočiště u dalších příslušníků svého kmene. Antropologové se shodují v tom, že přestože taková „panenská“ setkání jsou v současnosti velkou vzácností, ještě jich několik na lidstvo čeká. Odhadují, že se na naší planetě vyskytuje kolem 40 000 domorodých obyvatel, kteří ještě nikdy neviděli představitele toho, co nazýváme moderní civilizací. Nejvíce jich ukrývá špatně přístupný deštný prales na Nové Guinei, kde se pohybuje kolem 60 neznámých indiánských kmenů. Dalším podobným místem je brazilský deštný prales, u něhož se odhady shodují na 40-65 kmenech.

3. Ostrov Bouvet
Poslední místo bez invazivních druhů

Ve filmu Vetřelec vs. Predátor se ostrov Bouvet v Jižním Moři stal dějištěm bitev dvou mimozemských  druhů. V tomto kontextu značně ironicky vyznívá fakt, že ostrov Bouvet je posledním větším kusem pevniny na naší planetě, kde se vinou člověka neusídlil žádný nový agresivní druh. Z velké části se na tom podílí skutečnost, že ostrov neposkytuje žádné důvody k jeho osídlení a k nejbližší další pevnině je to celých 1600 km daleko.

4. Aucklandské ostrovy
Poslední obydlené místo, na něž vkročila lidská noha

Člověk je neuvěřitelně roztahovačný tvor. Relativně rychle, vedle své původní domoviny Eurasie, dokázal osídlit i další kontinenty a velkou část ostrovů poskytujících vhodné podmínky pro život. Žádný jiný suchozemský druh se nemůže pyšnit tím, že má své zástupce ve všech koutech planety. Posledními opravdovým průkopníky, kteří se usadili na místech, kde před nimi nikdy žádný člověk nebyl, se stali polynéští domorodci. Antropologové přiznávají, že není jednoduché jednoznačně určit, na který ostrov dorazili nejpozději, nicméně datování podle izotopů uhlíku ukazuje na Aucklandské ostrovy nacházející se jihovýchodně od pobřeží Nového Zélandu. První osídlení tu bylo pravděpodobně založeno až před 600-700 lety.

5. Gangkhar Puensum
Nejvyšší hora, na které ještě nestanula noha člověka

Přestože se může zdát, že na Zemi už neexistuje příliš míst, kam ještě nevkročila noha člověka, není to úplně pravda. Jedná se zejména o vysokohorské hřebeny, kam člověk nemá příliš důvodů vylézat a vystavovat se často vysokému nebezpečí vážného úrazu. Na jedné straně se z nejvyššího vrcholku světa Mount Everestu stává turistická atrakce s návštěvností několika set horolezců ročně,  na straně druhé existují velmi vysoké hory, které ještě člověk nepokořil. Nejvyšší z nich je Gangkhar Puensum v tibetském království Bhutan. Se svými 7541 metry je 40. nejvyšší horou světa. A pravděpodobně zůstane nepokořenou královnou ještě dlouhou, protože v roce 1994 vydal zdejší panovník zákaz zdolávání hory vyšších než 6000 metrů.

6. Východní Sajan
Poslední místo, na kterém lze slyšet nejméně využívaný jazyk světa

Jedním z nejohroženějších jazyků je Tofa, kterým dnes mluví už jen hrstka kočovníků v sibiřském Východním Sajanu. Od roku 1950 byli tito lidé sovětskou vládou nuceni učit se ruštině a ruskému způsobu života a upouštět od starých zvyků. Dnes Tofu ovládá jen 25 lidí. Všichni bez výjimky jsou velmi staří a jejich jazyk s velkou pravděpodobností zanikne se smrtí posledního z nich.

7. Yungay
Poslední místo na souši, které neobývají živí tvorové

Kamkoli se na povrchu naší planety na souši podíváte, tam něco žije. Dokonce v masách ledu a sněhu v Antarktidě nebo v Grónsku vegetují bakterie. Jedinou známou výjimkou je srdce nejsušší pouště světa – Yungay v chilské Atacamě. Přesto výzkumy z nedávné doby ukazují, že i tady na některých místech v omezené míře žijí jednoduché bakterie.

8. Pohoří v Jižní Číně
Poslední místo, kde se stále využívá piktografické písmo

V Číně začali písmo využívat již před 8500 lety. Prvními průkopníky se stala obrázková písma, která však postupem času zanikala, aby je nahradily abstraktnější a jednodušší varianty. Všechny druhy piktografického písma se přestaly využívat s výjimkou jednoho jediného. Je jím Dongba, kterou využívají mnichové v horách jižní Číny. Jedná se o 1000 let staré písmo, jakož prvotní význam byl v záznamech náboženských tradic a pouček tibetského národa Naxi. Obsahuje kolem 2000 znaků.

9. Maria Byrd Land
Poslední místo, které nezabral žádný stát

Doby, kdy vysněné území zabral jeho objevitel, jsou dávno pryč. Žádné takové místo na naší planetě už nezůstalo. Pro neobydlená a nevyužívaná území platí přesná pravidla, podle kterých spadají pod některé z nejbližších států. Jedno takové místo v Antarktidě však existuje, ale to jen z toho důvodu, že si jej nikdo přisvojit nemůže. V roce 1961 totiž vstoupila v platnost mezinárodní úmluva, která zastavila veškerá jednání o nárocích na antarktická území. Jedná se o 1,6 milionů čtvereční kilometrů rozlehlou část v západní Antarktidě, známou jako Marie Byrd Land, která představuje přibližně jednu desetinu rozlohy celého kontinentu.

10. Severní Země
Poslední velký kus souše objevený člověkem.
V roce 1913 bylo u severního pobřeží Sibiře objeveno velké souostroví, které bylo plně prozkoumáno až v roce 1930. Stalo se tak posledním velkým kusem souše, o jehož existenci neměl člověk ani tušení. Objevy malých ostrůvků o rozloze kolem jednoho hektaru sice byly zaznamenány i mnohem později (poslední je teprve z roku 2005). Jednalo se však o tak malé kousky pevniny, že dočasně celé mizely pod hladinou, případně je tento osud čeká do několika desítek let, kdy se vlivem tání ledovců zvedne hladina oceánů.

11. Východní Antarktida
Poslední místo, kde po oteplení trvale zůstane led

Naše planeta se otepluje a v důsledku toho se zmenšují oblasti celoročně pokryté ledem. Tají vysokohorské ledovce a taje i led na pólech. Místo, které by vlivem teoretického výrazného oteplení zůstalo nejdéle pod ledem, rozhodně nebude ležet na severním pólu. Zdejší trvale zamrzlé plochy se za posledních 20 let zmenšily o 10 % a ubývání ledu se každým rokem zrychluje. Podle odhadů NASA bude severní pól v létě zcela bez bíle čepičky do 40-50 let. Mnohem větší stálost má ledová přikrývka na jižním pólu v Antarktidě. Přesto vlivem předpokládaných změn v mořských proudech, pravděpodobně časem začne led na západní části nejchladnějšího kontinentu naší planety tát. Ledovce ve východní části Antarktidy až k moři zasahují jen výjimečně. Proto klimatologové předpovídají, že i v několika následujících letech se bude výška trvalého ledu zvětšovat a tát začne až v daleké budoucnosti. Východní Antarktida se tak stane posledním místem na naší planetě, které by zůstalo trvale zaledněno i ve chvíli, kdy by se hladina moře zvedla o 70 metrů.

12. Souostroví Tonga
Poslední ostrov, který se vynořil z vln
9. 8. 2006 byl u souostroví Tonga zaznamenán podmořský sopečný výbuch. Dva dny poté si námořníci všimli malého ostrůvku, který tam nikdy předtím nebyl. Měřil přibližně 1,5 km v průměru a okolní moře bylo pokryto úlomky lehké pórovité horniny. Ta se na hladinu dostává právě při podmořských erupcích. Záhadný ostrůvek nesl všechny známky toho, že byl právě vytvořen sopečnou činností. Dlouho se však ze své existence netěšil. V říjnu téhož roku došlo k dalšímu výbuchu, který způsobil jeho pomalé potápění, a v prosinci 2006 už ostrov dosahoval jen poloviny své původní velikosti. V současnosti na jeho krátkou existenci upozorňuje jen výrazná mělčina.

13. Acasta Gneiss
Poslední místo, kde zůstaly původní horniny naší planety

350 km na sever od města Yellowknife v severozápadní Kanadě, se nachází skála vytvořená z 4,03 miliardy let staré horniny. Vzhledem k tomu, že naše planeta je stará 4,56 miliardy let, musel se zdejší geologický materiál vytvořit krátce po jejím vzniku. Jedná se o nejstarší známé horniny pozemského původu a pravděpodobně jediné místo, kde se na povrchu zachovala původní pevninská kůra. Přesto bylo nalezeno i několik minerálů, jejichž vznik se datuje ještě dále do minulosti. Jedná se o polodrahokam zirkon ze západoaustralského pohoří Jack Hills, který je starý 4,4 miliardy let. Jeho původ však není pozemský a naši planetu se dostal po srážce s asteroidem.

Další článek
Související články
Z nejnovější studie, která zmapovala výskyt planých rostlin na území Brna, vyplývá, že ve městě se vyskytuje 1 492 druhů planých nebo samovolně zplanělých rostlin, z nichž 255 patří mezi ohrožené druhy. Tým botaniků z Masarykovy univerzity pod vedením Zdeňky Lososové na studii pracoval více než 10 let a rozšíření druhů zdokumentoval na jednotlivých mapách. […]
Zkazky o tom, jak si zvířata promyšleně hledají rostliny, které jim uleví od neduhů, se tradují nejen mezi milovníky přírody. Dokonce i biologové už pár desítek let sledují, zda jde o nahodilé nebo cílené chování. Pozoruhodně dobře si pomocí přírodní medicíny dokážou poradit zejména šimpanzi. Americký biolog Michael Huffman od 80. let 20. století postupně […]
Kdyby jim chyběl jen mozek! Medúzy působí, že na ně evoluce zapomněla. Nedostaly od přírody ani pořádný nervový systém, o chybějícím srdci nebo žaludku nemluvě. Jejich průhledná těla skutečně neskrývají žádný fígl přírody. Přesto jsou medúzy překvapivě schopny učit se ze svých omylů. Co vlastně takový živočich na samém počátku vývoje nervové soustavy dokáže vnímat? […]
Tým botaniků odhalil významné změny v rozšíření druhů české květeny. Jejich studie analyzovala ústup i šíření jednotlivých druhů flóry na českém území od roku 1960. Nová studie vznikla na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity ve spolupráci s Botanickým ústavem Akademie věd ČR, Univerzitou Karlovou a Vídeňskou univerzitou a byla publikována v mezinárodním odborném časopise Biological Conservation. […]
V životě chobotnice, velmi inteligentního živočicha, nevyhnutelně nastanou chvíle, kdy se nudí. V důsledku toho se zabaví hrou s různými předměty, které bohužel nejsou k snědku anebo jízdou na medúzách. Také mohou nastat situace, kdy jsou podrážděné, a to pak samice střílejí mušlemi po jiných chobotnicích, častěji však po samcích. V mnoha ohledech jsou nám, lidem, velmi podobné, a […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz