Američtí biotechnologobé okoukali od spermií výrobu energie.
Strojky o rozměrech v řádech nanometrů mohou uvnitř lidského těla posloužit například k rozvážení léčiv nebo napomáhat při opravě či likvidaci cílových buněk.
Jednou z hlavních překážek, která v současnosti brání využití nanobotů pro lékařské účely, je nedořešené zásobování energií. Pokud by se tedy podařilo vyvinout systém, který by si energii vytvářel sám bez nutnosti dodávek z externích zdrojů, znamenalo by v této oblasti značný pokrok.
Spermie svůj dlouhý bičík dokáže pohánět díky tomu, že upravuje vlastnosti enzymů účastnících se glykolýzy, tedy štěpení cukrů. Enzymy jsou díky této úpravě schopny uchytit se na pevných strukturách bičíku a mohou tak efektivně dodávat energii vláknům po celé jeho délce.
Vědci z Cornell University v New Yorku si takto pozměněné enzymy vypůjčili a vyměnili část, kterou se přichycovaly ke strukturám bičíku, za část, jež umožňuje adhezi k anorganickému povrchu. Podařilo se jim tak připevnit bičíkovou elektrárnu na elektronický čip.
Jedná se nicméně pouze o první krok, ještě zbývá dořešit mnohem složitější část úkolu – nasměrovat vyrobené buněčné palivo ve fromě molekul adenosintrifosfátu (ATP) na přesně zvolené místo zařízení a naučit nanobota je využívat.
Autor: Petra Soukupová
Nenechte si ujít další zajímavé články
