Chodily po této zemi už v době, kdy pevninu ovládali dinosauři. Jejich dlouhověkost a odolnost jim pomohla přežít až do současného světa. Avšak s expanzí člověka na Zemi se jejich počty den ode dne zmenšují. Jaká je jejich aktuální situace dnes?
Želvy (řád Testudinata či Chelonia) se v časovém rozpětí historie Země datují už kamsi do Triasu, tedy starších druhohor. Od dob svého vzniku se příliš nezměnily – už fosilní želvy měly krunýř a žily obdobně jako jejich recentní nástupci. Mezi nejstarší z nich patří například Triassochelys. Dnes známe na 240 druhů želv, z nichž je na 82 druhů kriticky ohroženo.
Hledání posledního útočiště
Zejména v posledních desítkách let se začalo intenzivně hovořit o ubývajícím počtu želvích populací. EAZA, Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií, se tedy rozhodla rozjet kampaň, kterou nazvala Želvy v ohrožení. Oficiálně byla odstartována až v roce 2004, i když některé zoologické zahrady se o dění v tomto směru zajímaly už dříve. Cílem této kampaně je informovat veřejnost o stavu, v jakém jsou současné želví populace a co je ohrožuje. Dále bylo nutné rozproudit dění také v zoologických zahradách a akváriích po celém světě, aby se o osud těchto unikátních tvorů začaly intenzivně zajímat a podnikly v tomto směru vše, aby zajistily želvám jakési útočiště. Cílem je vytvořit zásobní populace jedinců, které budou dále množeny, aby se druhy jako takové udržely když už ne ve volné přírodě, tak alespoň v zajetí. Především si ale EAZA předsevzala sehnat dostatek financí na záchranu jednotlivých želvích druhů.
Záchrana na poslední chvíli
V Hong-Kongu byla v roce 2002 odchycena zásilka se zvířaty z černého trhu. Způsob, jakým byly mnohé želvy transportovány, se dnes už jeví jen jako noční můra – zvířata byla buď doslova nasypána do pytlů nebo naskládána jako desky do krabic (mnohdy i vertikálně) hlava – nehlava. Mnoho z nich bylo navíc silně vysušených při dlouhé cestě v transportních bednách. Více jak 4500 zvířat bylo rozvezeno do 290 zoologických zahrad a akvárií celého světa, kde museli odborní pracovníci vynaložit několikaměsíční úsilí, aby je zachránili. Ne každá želva ale necitlivé zacházení pašeráků přežila. Vlivem otřesných podmínek, které zažily, skoro 60 % želv následně uhynulo. V odborné literatuře nacházíme v této souvislosti pojem Shellshock. Jedná se o stádium, kterým byli označováni vojáci z 2. světové války, kteří návrat domů a do normálního života nezvládli a díky totálního vyčerpání organizmu i psychickému stresu podlehli.
To, co zbylo, se pracovníkům jednotlivých zařízení podařilo uchránit osudu, který želvy pravděpodobně čekal – role chutné krmě ve stovkách nejmenovaných orientálních restaurací.
V průběhu let 2002 a 2003 EAZA stanovila oficiální plemenné knihy pro pět druhů zabavených želv. Želva amboinská (Cuora amboinensis) a želva tlustohrdlá (Siebenrockiella crassicollis) tak budou mít centrálu v Zoo Plock v Polsku a želva ostnitá (Heosemys spinosa) v portugalském Lisabonu. Zbylé dva druhy, želva černá (Heosemys grandis) a orlície bornejská (Orlitia borneoensis) mají své plemenné knihy v Pražské zoologické zahradě pod vedením našeho předního herpetologa RNDr. Ivana Reháka, CSc.
Černý trh kvete
Černým trhem každoročně projdou statisíce zvířat, která bývají pašována různým způsobem – například papoušci se běžně strkají do plastikových pet láhví, ukrajinské obchodnice pašují na zvířecí trhy v Oděse pod sukní želvy a jiná zvířata z Číny. Tam je můžete koupit za velmi směšné ceny, ač se mnohdy jedná o ohrožené druhy. Pokud jde o želvy, mnohé druhy, které se na černém trhu objevily, dodnes nejsou známy z volné přírody. Pašeráci ve svých praktikách postoupili už tak daleko, že jsou schopni v rámci zvýšení prodejnosti nakřížit dva příbuzné druhy želv, aby vzniklo zvíře, které má znaky odlišné druhům, které známe. I na to může doplatit naivní zoolog, který přijde na takové tržiště, uvidí před sebou druh, který ještě předtím neviděl, okamžitě ho zakoupí a popíše jako nový. Avšak tento žertík je pouze střípkem celé problematiky a v kontextu všech násilností, které želvy zažívají, zdá se být nepatrným.
Želvy sleduje satelit
Z 265 druhů, které registruje Červená kniha ohrožených druhů (IUCN) je 8 druhů již vyhynulých, 25 druhů v kritickém stavu ohrožení, 46 druhů má status ohrožených a 57 druhů je považováno za zranitelné. Do Červené knihy spadá mimo jiné i všech 7 druhů recentních mořských želv (6 druhů karet + kožatka velká). Od roku 2004 se na ostrovech Cape Verde u západní Afriky rozbíhá projekt pod vedením organizace The Marine Turtle Research Group, který má za úkol připravit ideální model pro ochranu mořských želv. V této souvislosti je zapotřebí znát výborně biologii daného druhu včetně jeho migračních tras. Želvy jsou sledovány, pomocí aktivních vysílaček připevněných na zvířata, přes satelit. Mimo to existují po celém světě dnes stanice, na kterých jsou písečné pláže, kam připlouvají želvy klást svá vejce, pravidelně monitorovány. Na mnohá hnízda se dávají ochranné koše, aby je dravci, kterými jsou například lišky, nezničily. Želvy se totiž většinou o svá vejce nestarají. Po nakladení snůšky vajíčka zahrabou. Malá želvička se musí po vylíhnutí postarat úplně sama o sebe. Proto zejména mořské želvy zvolily strategii hromadného líhnutí, aby se dostatečnému počtu mláďat podařilo dostat co nejrychleji do vody. Ani tam však nejsou uchráněny nebezpečí. Některé želvy nestačí ani dorůst do dospělosti, když se stanou něčí kořistí. U velkých suchozemských želv může být práh dospělosti až mezi 10. a 12. rokem života, kterého se dožije jen málokterá. Díky dlouhému reprodukčnímu cyklu jsou jejich populace, podobně jako například sloni, ochechule nebo albatrosi daleko náchylnější k úbytku a potřebují daleko lepší a efektivnější ochranu.
Na tržišti se zvířecími otroky
V Číně se každoročně prodá více jak 20 milionů želv. Jejich osud je různý – některé skončí na talíři, jiné jsou využity v tradičním lékařství a ty nejšťastnější jsou prodány do domácností coby oblíbení mazlíčci. Číňané ale začínají expandovat i do okolních států, protože populace některých tamějších druhů želv jsou již vyhubeny. Je velmi obtížné soudit domorodce, kteří želvy loví. Roční průměrný plat dělníka ve Vietnamu je 200 USD. Za 1 kg želvy může dostat 2 USD, ale u druhů, jako je např. Cuora trifasciata, až 1000 USD!
Pokud půjde neregulovaný černý trh dále tak rychlými kroky, jako tomu bylo dodnes, během dalších 10 let nejméně 20 druhů želv zmizí úplně ze zemského povrchu.
Největším dovozcem želv na světě je podle posledních statistických výzkumů překvapivě Japonsko. Mezi lety 1981 a 2001 bylo do země dovezeno neuvěřitelných čtvrt milionu živých želv. Avšak zatímco poptávka v roce 1980 se pohybovala okolo 2 000 kusů za rok, na začátku třetího tisíciletí se počet importovaných želv vyšplhal na 37 000 kusů ročně (a to včetně extrémního nárůstu druhů, které jsou registrovány CITES). „Počet želv, které dovážíme, divoké populace neohrozí,“ brání se japonští úředníci. Je však vidět, že domestikace ohrožených želvích druhů potřebuje přísnější regulaci. U druhů, jejichž populace jsou v přírodě malé, hrozí daleko rychlejší úbytek, budeme – li je z jejich přirozených biotopů odebírat tak rychle, jak je tomu dnes.
Příběh tajemné krásky z Yunnanu
Výstražným příkladem lidského hubení všeho živého by mohl být příběh želvy yunnanské (Cuora yunnanensis), která, ač známa již od počátku 20. století, nebyla v přírodě nacházena ve velkých množstvích. Druh byl popsán podle 6 typizovaných úlovků z roku 1906. Od roku 1946 ho nikdo neviděl. Soustavné lovení želvy yunnanské kvůli masu dostalo tento druh na pokraj vyhubení. Jedním z negativních faktorů, které expanzi populace silně zbrzdily, byly výstavby přehrad a také velkoplošné odlesňování její domoviny v jihozápadní Číně. Na urychlení úbytku měly velký podíl viny i v zemědělství hojně využívané chemikálie. V první polovině 90. let se sice objevily zprávy, že jsou tyto želvy na některých trzích ještě v distribuci, ale většina jakýchkoliv opětovných pokusů želvu najít selhala. V roce 2000 byla prohlášena za totálně vyhubenou a předpokládalo se, že se již nepodaří žádné další příslušníky tohoto druhu nalézt. Avšak o čtyři roky později se na trhu v čínské provincii Kunming podařilo objevit osamocenou samičku, takže se pátrání po čínských trzích znovu obnovilo. Jestli se ale podaří další příslušníky druhu objevit, je bohužel ve hvězdách.
Osamocená želva yunnanská se stala velmi vděčným objektem propagace kampaně na záchranu želv. Pojmenovali ji Shelley a na motivy jejího příběhu dokonce vznikl komiks, ve kterém Shelley prožívá znovu celý svůj krutý život, který prochází sama, přičemž zoufale hledá nějakého partnera.
Česko – slovenský projekt Kura – kura
Loni v lednu Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZ) ve spolupráci s indonéskou firmou P. T. Anugrah Lestari Mandiri rozjela projekt zvaný Kura – Kura. Hlavním záměrem této akce v rámci kampaně na záchranu ohrožených želv je vytvořit vzdělávací centrum pro obyvatele a státní úředníky Indonésie i příchozí turisty, které by upozorňovalo na problematiku ohrožení sladkovodních i mořských želv. Cíl projektu je hlavně informativní – přenést celý řešený problém z oblasti vědecké do povědomí široké veřejnosti v naději, že se pak snáze najdou řešení, která umožní zefektivnit ochranu želv nejen v jihovýchodní Asii. Předpokládá se, že centrum bude spolupracovat nejen se zoologickými zahradami, ale i s různými univerzitami. Jedním z cílů centra je také přesvědčit místní obyvatelstvo k aktivní účasti na ochraně želv. Velkou části finanční zodpovědnosti za projekt převezme právě UCSZ, ale do budoucna se předpokládá, že bude provoz centra financován ze sponzorských příspěvků. Již před vznikem centra na místě vzniklo jakési provizorní centrum, kam se umisťovaly nalezené poraněné želvy. Část mělčiny zátoky Toyapakeh byla obehnána oplocením, ve kterém byly umístěny některé mořské želvy pro demonstrativní účely.
Kampaň na záchranu želv je v plném proudu a soustavná péče o ohrožené druhy pomalu přináší výsledky nejen v podobě každoročně nově vyklubaných mláďat vzácných druhů. Snahy zoologických zahrad se osvědčily, ale jak se říká, jedna vlaštovka jaro nedělá a záchrana každého živočišného druhu je komplexem faktorů, které je třeba odstranit, než se zvířata opět vrátí zpátky do své domoviny. Doufejme, že k tomu dojde co nejdříve.
Jak ochránce ke štěstí přišel…
• Čínský deník China Press otiskl 24. března 2005 příběh štěstí přinášející želvy. Nervozita obchodník Chen Ya Linga (43) byla značná. Čekal na odpověď na nabídku obchodování od důležitého klienta, která ne a ne přijít. Jednoho krásného dne mu na jedné zemědělské plantáži prošla přes cestu želva. Lingovi se zvířete zželelo, protože si uvědomil, že pokud želva padne do nesprávných rukou, je tím odsouzena k osudu chutné krmě. Vzal zvíře domů a rozhodl se o ni postarat. Krátce poté, co přišel domů, v jeho bytě zazvonil telefon. Byl to onen klient, na jehož odpověď Ling tak toužebně čekal. Když se jeho vysněný obchod uskutečnil, Ling uvěřil, že to není jen náhoda a že zachráněná želva mu přinesla štěstí. Ling ovšem zachraňoval želvy i v průběhu minulých let, kdy sám aktivně vykupoval zvířata na trzích, aby je posléze vypouštěl do přírody. Když se čínská veřejnost dozvěděla o želvičce, dostal Ling několik desítek nabídek k prodeji. Avšak i těm se bezpečně ubránil. „Bojím se, že by ji někdo skutečně chtěl zabít,“ uvedl a dodal, že než se rozhodne, co s ní udělá, si ji bude ještě nějakou dobu hýčkat.
Kruté praktiky
• Praktiky Asiatů při přípravě želvích pokrmů mohou nejednoho vyvést z míry. Želva se nejdříve polije vařící vodou, sloupnou se jí štítky a posléze se oddělí vrchní polovina krunýře od spodní. Předposledním bodem je vyčištění zvířete od vnitřností. A teprve skutečně tím posledním je zabití samotného zvířete, které se po celou dobu procedury ještě hýbe.
Kam na ně ty zloději chodí?
• Zboží z černého trhu má mnohdy tajuplný původ. Například příbuzné druhy Cuora mccordi a Cuora zhaui z volné přírody vůbec známy nejsou! Práce Parham et al. z roku 2001 uvádí, že za posledních 16 let bylo pouze ve skupině želv okolo rodu Geomyda popsáno 13 nových druhů, z čehož 10 z nich objevili vědci právě díky čínským trhům se zvířaty. Jednou z čerstvějších zpráv je mimo jiné i objevení nového druhu ve skupině dlouhokrček australských (Chelodina longicollis), popsaného McCordem a Thomsonem v roce 2002.
Želva jako zebra
• V jihozápadní Austrálii je v současné době asi nejohroženější želvou Pseudemydura umbrina. V současné době totiž přežívá v malé rezervaci poblíž města Perth pouze 20 jedinců. Přímo ve městě se ale podařilo rozjet chovný program v tamější zoologické zahradě. Je velká naděje, že pokud se podaří zakonzervovat původní biotop tohoto druhu, mohl by se počet těchto želv do budoucna zvyšovat. O moc lépe na tom nejsou ani další druhy. V programu Shellshock bychom našli třeba i tři čtvrtě metru dlouhého indočínského kalagura bornejského (Callagur borneoensis). Tento druh je velmi specifický svým nezaměnitelným pohlavním dimorfizmem. Samci se v době rozmnožování zbarví týl hlavy křiklavě červenou barvou a normálně nepříliš výrazné karapaxové pruhy nabudou na kontrastu, takže želva ve finále vypadá jako zebra s červeným monoklem na hlavě. Kromě zmíněného kalagura neexistuje u želv mimo přítomnosti odlišných samčích a samičích genitálií univerzální určovací znak pro odlišení pohlaví. Samci některých suchozemských druhů mají vpadlou břišní část krunýře (plastron), aby se lépe ukotvili na kulatých zádech samice. Jiní se mohou lišit například v barvě očí a samci zejména vodních želv mívají daleko delší drápy, kterými škrábou samičku po tváři během námluv. Kalagur tak představuje želvu s jedním z nejvýraznějších pohlavních dimorfizmů.
Obři mezi želvami
Největším žijícím druhem želvy je široce rozšířená kožatka velká (Dermochelys coriacea), která klade vejce na plážích Atlantského, Indického a Tichého oceánu a potravu loví daleko odtud – ve vodách mírného pásu. Její celková délka (od konce hlavy po konec ocasu) běžně dosahuje 1,83 – 2,13 m (délka krunýře činí 1,52 – 1,67m) a rozpětí předních ploutvovitých nohou má 2,13m. Dospělí jedinci obvykle váží nejméně 450kg. Největší dosud známou kožatkou byl samec, který byl 23. Září 1988 nalezen mrtvý na pláži Harlech v Gwyneddu ve Velké Británii. Měřil celkem 2,91 m
Želví prababička
Nejvyšší ověřené stáří u želv a současně i nejvyšší ověřené stáří u suchozemských živočichů je přes 152 let. Je doloženo u samce želvy Geochelone sumeirei. V roce 1799 přivezl francouzský badatel Marion de Fresne, na Mauritius pět těchto již dospělých asi 30ti letých želv. Byly umístěny v hlavním městě ostrova ve vojenské pevnosti v Port Louis. Poslední byla náhodně zabita v roce 1918.
