Už se vám někdy stalo, že jste se ocitli v situaci, kterou už jste prožili někdy v minulosti? Jestli ne, můžete si gratulovat. Patříte k pouhým třem procentům lidí, kteří se nikdy nesetkali s déjà vu.
Naše pamět je úžasně výkonná technologie, nicméně není úplně neomylná. Že občas něco zapomeneme, není třeba považovat za chybu, ale spíše za limity našich možností. Existují však i případy, kdy se nám náš mozek snaží namluvit, že si pamatujeme něco, co jsme předtím vůbec neviděli. Člověka to napoprvé pořádně vyvede z míry. Myslí si, že umí věštit, nebo že se úplně zbláznil. Není ale třeba se obávat nějakého vážného poškození mozku, jedná o zcela běžnou a prakticky neškodnou chybičku. Dlouho však pro psychology bylo záhadou, jak vlastně pocit “už jednou prožitého” vzniká. Tajemství bylo odhaleno při experimentu, ve kterém se podařilo pocit déjà vu navodit v laboratoři.
Dva klíčové prosesy
Ke spuštění pocitu déjà vu jsou zapotřebí dva klíčové momenty. Náš mozek nejprve začně ověřovat, jestli nastalou situaci, okolní krajinu nebo třeba jen úryvek z nějakého proslovu už někdy předtím neukládal do paměti. Tuto činnost obvykle spouští přítomnost povědomých impulzů. Pokud situace splní několik kritérií, je tedy dostatečně podobná, nebo zahrnuje více prvků, které známe (i z několika různých zdrojů), dojde ke druhé klíčové akci. Tou je vyhodnocení situace jako již jednou prožité.
Akira O’ Connor z britské University of Leeds se chtěl přesvědčit, jestli tyto dva procesy mohou v našem mozku proběhnout nezávisle na sobě. Za pomoci hypnózy se proto snažil u doborovolníků spustit pouze druhou akci. Pokud by se mu tímto způsobem podařilo navodit pocit déjà vu, posílilo by to hypotézu o principu vzniku tohoto jevu.
Déjà vu v laboratoři
Vědci dobrovolníkům ukázali 24 běžných slov a pak je uvedli do hypnotického stavu, ve kterém jim namluvili několik nesmyslů. Po probuzení měli dobrovolníci červeně orámovaná slova považovat za známá a zeleně orámovaná za jeden z 24 výrazů, které jim byly ukázany před hypnózou.
Po ukončení hypnózy si dobrovolníci opět pohlíželi oněch 24 slov a také barevně označené výrazy, které v první skupině chyběly. 10 z 18 lidí tvrdilo, že jim červeně orámovaná slova připadají povědomě a pět z nich dokonce pocítilo déjà vu. Výsledky pokusu přesvědčivě ukazují na to, že k vyvolání tohoto jevu jsou zapotřebí dva oddělené stimuly.
Vzhledem k tomu, že časté déjà vu se objevuje u lidí trpících epilepsií spánkového laloku, je proces pravděpodobně řízen z této části mozku. Tomu nasvědčují i starší pokusy, při kterých elektrická stimulace spánkového laloku měla za příčinu, že člověk cítil déjà vu prakticky u každého objektu, který se mu dostal před oči.
Typy déjà vu
Déjà vu (neboli paramnézie) může mít několik podob.
Déjà vécu, v překladu “již prožito”, je nejčastější pocit, který lidé označují jako déjà vu. Jedná se o stav, kdy si člověk myslí, že prožívá situaci, se kterou již v minulosti měl zkušenosti, se všemi podrobnostmi vnímanými několika smysly.
Déjà senti (již cítěno) představuje výraz, který se týká pouze pocitů. Člověk tedy nemá dojem, že znovu prožívá známou situaci, ale pouze vnímá stejné pocity jako již kdysi v minulosti.
Déjà visité (již navštíveno) je vtíravý pocit, že člověk právě vstoupil na místo, kde už jednou byl, a jedná se přitom o naprosto neznámé prostory.
