Písemné prameny popsaly sídelní město Velké Moravy, jako velké město, v polovině devátého století (kdy ještě Mikulčice, Pohansko ani Staré Město neexistovaly) již velmi starobylé, snad antické. 21.STOLETÍ přináší exkluzivně výsledky nedávného archeologického výzkumu!
Jeho hradby byly nedobytné a nepodobalo se žádnému jinému známému. Takový popis není v souladu s archeologickými nálezy z Mikulčic, ani ze Starého Města u Uherského Hradiště, které jsou nejčastěji za ústředí tehdejší moci navrhovány. Mikulčice s 8.5 ha jsou malé na město a kůlová palisáda Starého města neodpovídá mohutné hradbě Rostislava, která v roce 855 již pohledem odradila krále Ludvíka od dobývání. Žádná z těchto pevností také není „nepodobná všem ostatním známým“. To umožňuje vyslovit opovážlivý názor, že Weligrad Mojmírovců stále ještě uniká rýčům archeologů.
Po stopách dávných cestovatelů
V devátém století zapsali poutníci ibn Rusta a Gardízí popis cesty na trhy Svatoplukova města. Podle tohoto návodu jsme hledali polohu Weligradu. Postupovali jsme podle jejich orientačních bodů od řeky Tisy k Dunaji a Nitře, („první město na východě Slovanů Wáb Nít“). Po 10 dnech (od Dunaje) přišli dávní cestovatelé na břeh řeky (Moravy u Holíče?) Další krajina byla rovinatá a lesnatá, to je v souladu s rovinou Dolnomoravského úvalu. Cíl byl uprostřed tohoto území. Hora ze které vytéká voda. To dobře odpovídá vrcholu Náklo u Milotic.
Pomáhala letecká archeologie
Upřesněný text uvádí, že velké město bylo vykopáno hluboko pod úrovní země. Horní část Dolnomoravského úvalu byla podle archeologických nálezů pevností, zbraní a šperků, jádrem moci. Leteckou archeologií z dálkově řízených modelů jsme nalezli místo brodu mezi Sudoměřicemi a Rohatcem, tábořiště na obou březích a velký výrobní areál, nacházející se podél toku ústícího do Moravy v Rohatci, který pramení na vrcholu Náklo. Vyslovili jsme podezření na možnou souvislost velké potřeby dřeva pro desetitisíce železářských a jiných pecí se vznikem středověké pouště Moravská Sahara. Na střední výspě propasti Nákla jsme našli pozůstatky požární destrukce pravděpodobně věžovité stavby s bohatým jílovým výmazem. Starobylé legendy o Blaníku, Sitně a Čertoryji, kde se skrývaly vojenské sbory vyrážející na obranu země v čase nebezpečí, jsou ve shodě s touto možností. Nalezli jsme i siluetu velké stavby, která by mohla i podle dalších nálezů v okolí být hledaným katedrálním chrámem, skrývajícím Metodějův hrob.
Co skrývá Sedmirohé?
Na úpatí Nákla se nachází ložisko nafty. Na něm jsou mohylovité pahrbky, vzniklé výrony uhlovodíků. Je jich sedm, od toho má zřejmě lokalita jméno. Tři jsou větší, jejich výška je asi 12 m nad terénem a mají průměr ca 150 m. Ostatní čtyři jsou menší, asi poloviční. Tři největší zanechaly zřejmě své jméno v místních názvech Rohotří, Tři rohy, Tři kůty, Tři kopce a podobně. Název místa rohů souvisí pravděpodobně s názvy osad Rohatec, Rohov, Rohožník a pod. Zajímavé je, že také Slovinci mají horu, hrad i město Rogatec. Ba i název hlavního města římské provincie Noricum na soutoku řeky Moravy a Dunaje, které se nazývalo Carnutum, lze vykládat i jako místo rohů (odvozeně i místo rohatého dobytka). Perští kupci je popsali, jako kultovní „pahrbky“, na nichž uctívali oheň a ukládali popelnice. Staří Slované se obávali duchů zemřelých. Ti údajně neuměli překonat vodu. Proto byly často pohanské mohylníky od sídliště odděleny vodním tokem. Místo Sedmirohé by svou polohou i tajuplnými výrony uhlovodíků mohlo nejspíše ukrývat kultovní pohřebiště. O tom, že Velehrad měl své pohřebiště předků, píše roku 1405 římský papež Enea Sylvii ve svém díle Historia Bohemica: „Svatoplukův syn, jemuž svěřil vládu Arnulf, dal tělo svého otce, krále Svatopluka převézt na Velehrad a uložit do hrobky předků.“
Nález dávného pohřebiště
Provedli jsme letecký průzkum ložiska Sedmirohé. Výsledkem bylo nalezení siluety stavby, která by mohla být takovou rodovou hrobkou. Je velká asi 25 x 20 m a její na západní straně je přistavena lichoběžníková konstrukce, která připomíná kapli. V okolí bylo zřejmě větší množství dalších menších objektů, nebo i hrobů. V těchto místech byly již v minulosti hroby nacházeny. Většinou se však nezachovaly. Výjimkou je kostra pravděpodobně avarské princezny. Podle tehdejšího zvyku měla uměle prodlouženou lebku. To se provádělo stahováním hlavy obinadlem od útlého dětství, kdy jsou ještě lebeční kosti pružné a vzájemně spojené volným švem. Nález bronzové lité plakety boha vína Dionýza, plátované zlatem v těsné blízkosti siluety stavby i hlavice antického sloupu naznačují možnou funkci již v období předcházející Velkou Moravu.
Pomohla Sámovi ohnivá bouře?
V této souvislosti se vtírá i podezření na možnost, že četné městské znaky okolních měst i obou biskupství, které si na stolec Metoděje dělaly nárok (Bavorské a Moravské) mají prvek tří, sedmi, nebo jiného počtu rohů (zubů, trnů). Ostatně i zvláštní příčina vítězství Sáma u Wogastisburgu, které podle kronikáře vítězství nezískali Slované ani tak statečností, jako bezhlavostí Austrazijců, kteří „zanechali stany a všechna zavazadla a bezhlavě uprchli (domnívaje se, že je Dagobert opustil a navrátil se do Nustrie).“ Panický útěk soustředěných armád mohla způsobit i nenadálá erupce uhlovodíků. Legenda o svatohostýnském zázraku, při němž byli Moravané zachráněni v obklíčení. Tektonický otřes v pravý čas mohl zvýšit vydatnost vodních zdrojů v rokli Nákla a vyděsit obléhající. Dagobert zřejmě prchal první, ostatní se podle kronikáře jen přidali.
Co se stalo u Wogastisburgu?
Bitva u Wogastisburgu proběhla v roce 631nebo 632 mezi slovanskými kmeny Sámovy říše a franckými vojsky krále Dagoberta I. u slovanského hradiště jménem Wogastisburg. V této bitvě dosáhlo slovanské vojsko významného vítězství.
Wogastisburg je nejspíše slovo složené z hornoněmeckého WO (předložka u) GASTIS (kultovní místo obětí bohům, Hostýn?) a BURG, které znamenalo město. Svatohostýnská legenda může mít historické jádro. Starobylá pověst pak mohla být přenesena i na četná mariánská poutní místa, spojovaná se zázračnou bouří, nebo ohněm. (Tuřany, Křtiny, Zarošice, Hostýn atd.)
Více se dočtete:
www.wogastisburc.com, www.středověk.cz, www.Slované.cz aj.)
