Nejděsivější bilance přírodních katastrof dosahují stovky tisíc lidských obětí. Není přitom žádnou výjimkou, že takto hrozivá čísla zasáhla civilizaci v dobách, kdy po světě chodilo jen několik málo stovek milionů lidí.
Ačkoli se moderní člověk může cítit v naprostém bezpečí a uklidňovat se představou, že před ničivými živly bude včas varován a dobře chráněn bezpečnostními opatřeními, opak je pravdou. Příroda stále ještě má nad člověkem navrch a podle toho, co předvádí, ještě dlouho mít bude. Ničivé záplavy, silná zemětřesení a sesuvy půd, výbuchy sopek. To vše hrálo v lidských dějinách velmi výraznou roli, a tato role nijak nepolevuje ani na počátku 21. století. Stačí vzpomenout na tragické zemětřesení v Iránu 26. prosince 2003, které téměř srovnalo se zemí město Bám a přes poměrně slabou magnitudu 6,3 stupně si vyžádalo 40 000 obětí. Přesně rok poté došlo k jedné z nejtragičtějších katastrof moderní éry – tsunami v Indickém moři, která má na svědomí mezi 230 a 270 lidských životů.
1. Záplavy na Žluté řece
Rok: 1887, 1931, 1938
Země: Čína
Počet obětí: 2,7 milionu, přes 3 miliony, až 900 tisíc
Žlutá řeka je se svými 5464 kilometry (čtyřikrát z Aše do Košic a zpět) druhou nejdelší čínskou řekou. Pramení v Tibetské náhorní plošině ve výšce 4800 metrů nad hladinou moře a svou pouť končí v zálivu Po-chaj, který odděluje severočínské pobřeží od Korejského poloostrova. Řeka unáší nezvyklé množství hornin, což jí také dalo její jméno – jílovité částice zbarvují vodu dožluta. Za rok takto přemístí 1,5 miliardy tun materiálu (což odpovídá zhruba polovině hmotnosti celosvětově vytěžené ropy v roce 2004), z čehož tři čtvrtiny doplují až do moře. Díky domu se každým rokem záliv Po-chaj zmenšuje o několik stovek metrů. Zbylá jedna čtvrtina se ukládá na dně řeky a zvyšuje tak její koryto, proto v současnosti protéká několik metrů nad úrovní okolní krajiny. Stačí tedy, aby se její hladina zvedla nad ochranné hráze a voda se vyvalí do obrovské plochy. Této skutečnosti dokonce v roce 1642 využila císařská armáda k tomu, aby zatopila město Kchaj-feng a potlačila tak povstání. Město bylo zcela zničeno a ve vlnách Žluté řeky zahynulo na 300 000 lidí. Na konci 19. století se vlivem silných přívalových srážek ze Žluté řeky stalo několik mocných toků, které se rozlily po hustě obydlené zemi. V roce 1887 několik metrů vysoké přívalové vlny smetly z povrchu Země 600 vesnic a měst. Voda později zaplavila dalších 1500 obcí. Podle dobových záznamů se celkový počet obětí odhaduje na 2,7 milionů. Podobná katastrofa se na Žluté řece odehrála i v roce 1931, kdy si vyžádala dokonce 4 miliony obětí a v roce 1938 s 900 000 oběťmi.
2. Zemětřesení v Šan-si
Rok: 1556
Země: Čína
Počet obětí: 830 tisíc
Nejničivější zaznamenané zemětřesení v historii lidstva se přihnalo ráno 23. 1. 1556 a zasáhlo kolem stovky kantonů v deseti čínských provincií. 850 km široká oblast byla totálně zničena a v některých kantonech katastrofu přežilo jen 40 % obyvatel. Příčinou obrovských ztrát na životech byla hlavně i skutečnost, že v té době mnoho lidí žilo v umělých jeskyních vyhloubených ve sprašových (poměrně měkkých) skálách. Při zemětřesení se jich naprostá většina následkem sesuvů půdy zhroutila. Přestože v šestnáctém století pochopitelně žádné měření magnitudy neprobíhalo, podle záznamů průběhu a geologických analýz je jeho síla v současnosti odhadována kolem 8 stupňů Richterovy škály. Z dobových záznamů vyplývá, že zemětřesení v postižené oblasti zapříčinilo změnu toku několika řek a zničilo prakticky celou dopravní síť. Údajně se dokonce vytvořily nové hory a údolí.
3. Zemětřesení v Tang-šan
Rok: 1976
Země: Čína
Počet obětí: 700 tisíc
Zatímco podle oficiálních čínských zdrojů v Tang-šanu (průmyslovém městě s přibližně milionem obyvatel) zahynulo kolem 200 000 lidí, ostatní agentury odhadují počet obětí až na 700 000. Zemětřesení propuklo ráno 28. června 1976, podle oficiálních čínských informací dosáhlo 7,8 stupně Richterovy škály a hlavní otřesy trvaly kolem 15 minut. Přibližně po 15 hodinách následovaly další otřesy o síle 7,5 stupně. Zemětřesení zasáhlo oblast širokou kolem 8 km, ve které bylo vážně poškozeno kolem 80 % všech budov. Neštěstí údajně předcházel výskyt podivných světel a hladina vody ve studních se výrazně zvýšila. Na některých místech dokonce začal ze studní unikat plyn. Bylo pozorováno i podivné chování zvířat, kdy drůbež údajně tři dny před zemětřesením odmítala přijímat potravu a stala se agresivní. Několik stovek hus se snažilo sežrat své druhy z hejna v důsledku nevysvětlitelného stresu.
4. Tajfun Bhola
Rok: 1970
Země: východní Pákistán (dnešní Bangladéš)
Počet obětí: 300-500 tisíc
Nejničivější zaznamenaný tajfun v historii lidstva vtrhl do ústí řeky Gangy 12. listopadu 1970. Přímo při bouři zahynulo na půl milionů lidí, přičemž hlavní příčinou takto vysokého počtu obětí byla zvednutá vodní hladina, která téměř zcela potopila většinu ostrovů v deltě řeky Gengy. Bhola byl sedmým a zároveň nejsilnější tropickou cyklónou, která se v roce 1970 v Indickém oceánu rozpoutala. V okamžiku největší síly dosahovala rychlost větru 205 kilometrů za hodinu. Nejvíce zasaženo bylo město Tazumuddin, ve kterém zahynulo 45 % ze všech 167 000 obyvatel. Celkem bouře způsobila škody za tehdejších 86 milionů dolarů, což činí přibližně 405 milionů dnešních dolarů. Laxní přístup západní části země k řešení následků katastrofy vyostřil napětí mezi západem a východem a značnou měrou urychlil počátek osvobozenecké války. Ta skončila rozdělením země na dnešní Pákistán a Bangladéš.
5. Tajfun nebo zemětřesení v Kalkatě
Rok: 1737
Země: Indie
Počet obětí: 300-500 tisíc
Vzhledem k malému množství dochovaných informací byla katastrofa v jednom z největších indických měst, která se odehrála 7. října 1737, dlouho přičítána zemětřesení. V současnosti se však odborníci domnívají, že se jednalo o tajfun. Podle britského zmocněnce Thomase J. Moora v tento den bouře a povodeň zničila téměř všechny budovy s doškovými střechami a zabila 3000 lidí. Jiná zpráva uvádí, že přílivová vlna vyvolaná silným zemětřesením v přístavu potopila 20 000 lodí a vyžádala si 300 000 obětí. Je však vcelku zvláštní, že v té době měla mít Kalkata kolem 20 000 obyvatel. Přestože se 300 000 obětí jeví do značné míry přehnaných (a o zemětřesení svědčí jen několik neúplných zpráv), je tato verze v literatuře rozšířena mnohem více než pravděpodobnější příčina v podobě tajfunu. Oněch 3000 obětí se nicméně týkalo jen města samotného, o dalších mrtvých v okolních vesnicích se Moor nezmiňuje.
6. Tsunami v Indickém moři
Rok: 2004
Země: Indie, Indonésie, Tchaj-wan
Počet obětí: až 270 tisíc
26. prosince 2004 došlo k velmi silnému podmořskému zemětřesení s epicentrem několik desítek kilometrů od západního pobřeží Sumatry. Seismologové uvádějí, že dosáhlo síly 9,3 stupně Richterovy škály. Jednalo se o druhé nejsilnější zemětřesení, jaké kdy seismografy zaznamenaly. (Nejsilnější dosud zdokumentované zemětřesení od síle 9,5 stupně zasáhlo roku 1960 Chile a vyžádalo si 2000 obětí. Otřesy vyvolaly vlny tsunami, které zasáhly celou tichomořskou oblast). Zároveň hlavní otřesy trvaly nejdéle ze všech zaznamenaných zemětřesení (kolem 10 minut). Pohyby mořského dna vyvolaly tsunami, jež místy dosahovaly až 30 m výšky a které později zasáhly většinu pevniny obklopující Indický oceán. Vlny dokonce dorazily až k somálským břehům Afriky, kde zabily několik stovek lidí, a zaznamenány byla i Jihoafrické republice 8000 km od epicentra. Zemětřesení vyvolalo slabé dozvy dokonce až na Aljašce. Odhady celkového počtu obětí se v současnosti pohybují od 230 do 270 tisíc. Nejvíce postiženými zeměmi se staly Indonésie, Srí Lanka, Indie a Tchaj-wan. Škody se odhadují v řádech stovek miliard dolarů.
7. Zemětřesení v Aleppu
Rok: 1138
Země: Sýrie
Počet obětí: 230 tisíc
Allepo je druhé nejstarší město Sýrie (po Damašku) a jedno z nejstarších měst na světě. Nachází se v severní Sýrii, asi 50 km od hranic s Tureckem. Kronikář z Damašku, Ibn al-Qakanisi uvádí, že k nejsilnějším otřesům došlo 11. října 1138. Těmto otřesům údajně předcházelo slabší zemětřesení den před tím a 20. 10., 25. 10. a 3. 11. následovaly další slabší otřesy. Nejhůře postiženou oblastí se stal Harim, ve kterém křižáci vybudovali rozlehlou pevnost. Podle dochovaných záznamů zemětřesení padl za oběť celý hrad i s kostelem. Muslimové na to nebyli o nic lépe. Jejich pevnost Atharib také nevydržela a ve svých troskách pohřbila téměř celou posádku – zahynulo 600 lidí. Přežil jen místodržící a hrstka stráží. Samotné Aleppo tehdy čítalo několik desítek tisíc obyvatel, přesto v něm prakticky nikdo nezahynul. Lidé byli varováni předchozími otřesy a včas se utekli na venkov. Většina budov však byla vážně poškozena a některé dobové zdroje dokonce uvádějí, že Allepo bylo až na několik budov zcela zničeno a muselo být vybudováno znovu od základů. Zemětřesení postihlo řadu dalších měst, otřesy byly údajně cítit i v Damašku.
