Ptačí zpěv je jedním ze symbolů přírody. I ne příliš pozorný posluchač si však v poslední době může všimnout, že ptáci své koncerty přesouvají z časných ranních hodin hluboko do noci. Vědci nyní rozluštili, jaký důvod se za tím skrývá.
Ranní zpěv ptáků je všeobecně natolik známý, že se dostal i do některých přísloví a pořekadel. Zmiňují ho i mnohé lyrické básně nebo písně. Ale v poslední době opeřenci vstávají čím dál tím dříve a ihned po probuzení jsou pěvecky aktivní. Na pražských sídlištích ptáci spustí své trylky už okolo jedné hodiny v noci. Jakmile spustí jeden, přidávají se další a nešťastní obyvatelé mohou jen polykat prášky na spaní, aby se jim vůbec podařilo na chvíli usnout. Britští vědci se tomuto trendu podívali na kloub a zjistili, že za tímto trendem nestojí nikdo jiný než lidská civilizace, přesněji řečeno hluk, který způsobuje.
Zdá se, že ptačí říše si uvědomuje, že soutěžit s rachotem dopravy a průmyslu nemá smysl. Pro randál, který lidstvo způsobuje, se vžil termín hlukový smog. Ptáci si proto zvolili originální řešení.
Ptáci nechtějí překřikovat lidi
Vědecká obec byla přesvědčena, že ptáky mate pouliční osvětlení. Že díky světlu z lamp mají dojem, že již nastal nový den. V britském Sheffieldu pak ornitologové prozkoumali více než stovku míst s ptačí populací. Výsledek? Aktivity ptáků nesouvisí se světlem, nýbrž s okolním hlukem. Ve vybraných lokalitách totiž na pokyn vědců světla po několik nocí zhasla. Zločinnost se kupodivu nezvýšila, ale ptáci však vesele zpívali dál. V místech, kde civilizační hluk nebyl příliš velký, se ptáci probouzeli později.
„Je to další pozoruhodná cesta, kterou evoluce pomáhá živočišným druhům vyrovnat se s nepřízní prostředí. Za daný jev nemůže pouliční osvětlení, ale my lidé se svým hlukem ano,“ uvedl spoluautor studie o vlivu urbanizace na biodiverzitu (rozmanitosti života) Richard Fuller ze Sheffieldské univerzity. Podle něj ptáci raději šetří své hlasivky, než aby překřikovali lidský hluk.
Klasickým případem druhu, který svou hudební produkci posunul do nočních hodin, je všeobecně velmi rozšířený drozd zpěvný. Tohoto ptáka, který je o něco menší než kos, lze poznat podle sluchu snadno, oblíbí si nějaký motiv, který poté v pravidelných intervalech opakuje. Ovšem, podobně se chovají například i červenky a další druhy, kterým se zalíbil život ve městech.
Ptačím zpěvem k novým neuronům
Proč vlastně ptáci zpívají? Hlasový projev opeřenců má několik významů. Samečkové zpěvem lákají své potenciální partnerky k založení rodiny, podobně jako středověcí trubadúři pěli svým milým pod oknem. Je tedy pochopitelné, že největší ptačí koncerty probíhají v jarních měsících, od dubna do června. Samečkovi, který záhy rodinu založí, už do zpěvu příliš není, a tak věrni své hudební produkci zůstávají jen ti, kteří samičku stále hledají. Kvalitní zpěv totiž znamená, že sameček je zdravý a bude pravděpodobně mít i stejně zdravé potomstvo.
Dalším důvodem, proč ptáci zpívají, je vymezení jejich teritoria. Cizí samec pak bezpečně ví, že v daném místě nemá co pohledávat. Proto někteří ptáci, například kosi nebo drozdi, rádi předvádějí svá hudební vystoupení na vrcholu stromu či na jiných vyvýšených místech. Hlasový projev ptáků má i své komunikační důvody, ptáci jím vyjadřují i bolest nebo hlad.
Podle některých výzkumů má ptačí zpěv i další zajímavou funkci. V mozkové části, kde sídlí zpěvné centrum, průběžně vznikají nové neurony. Ty se však nejvíce rodí v okamžiku, kdy se pták učí nový motiv. „Tyto nové neurony tedy vznikají při zvýšené mozkové činnosti,“ tvrdí ornitolog Jan Zábranský. „Když se zvýší počet neuronů, je i ptačí zpěv kvalitnější.“ Tyto procesy skýtají zajímavé možnosti v obnově mozkových buněk i u savců, včetně člověka. Výzkum v této oblasti je však ještě v plenkách.
Ptačí pomsta?
Řád pěvců zahrnuje až pět a půl tisíce druhů. Ornitologové je považují za nejvyspělejší řád veškerého ptactva. Zpěv jim umožňuje orgán, který je nazýván syrinx. Je umístěn na konci průdušnice, v místě, kde se rozděluje na dvě průdušky. Kontroluje ho poměrně složitý systém svalstva. Tvoří ho rozechvívatelné blány, které se tahem svalů napínají. Jakmile se rozechvějí, pták může zazpívat. Syrinx nemají jen pěvci, ale zcela chybí například pštrosům, čápům nebo supům. Nejlépe by se dal přirovnat k malé píšťalce.
To, že si ptáci velmi důmyslně poradili s problémem hluku způsobeného člověkem, svědčí o jejich velké přizpůsobivosti. Nejedná se o žádnou ekologickou katastrofu, je to normální evoluční vývoj. Ale přesto by si člověk měl uvědomit, jak jeho činnost působí na okolní přírodu. Koneckonců, s nadsázkou řečeno, možná onen noční zpěv je takovou malou pomstou opeřenců vůči člověku.
Ptáci si oblíbili moderní technologie
Stává se to čím dál častěji. Rodina tráví nedělní odpoledne kdesi na zahrádce, když se ozve zvonění telefonu. Jeho majitel k němu ihned běží a poté udiveně zjistí, že mu nikdo nevolá. Zvonění však pokračuje. O kousek dál totiž sedí na větvi kos nebo sýkorka, která naprosto perfektně napodobuje mobilní vyzvánění. Ornitologové dokonce zjistili, že někteří ptáci dokáží skládat zcela nové nápěvy. Může se v nich objevovat nejen zvonění mobilních telefonů, ale i třeba zvuk motorů a dalších civilizačních výdobytků.
I ptačí zpěv má svůj svátek
Druhého května má podle našeho kalendáře svátek Zikmund. Ale slavit by mohli i všichni zpěvní ptáci. Na tento den totiž připadá i Světový den ptačího zpěvu. U nás možná není tento svátek příliš známý, ale v západní Evropě je velmi populární. V Evropské unii je slaven už od roku 1979 a souvisí s vydáním směrnice o ptactvu, která má za úkol malé potomky dinosaurů chránit.
