Vnější paraziti živočichů sice mají na jednu stranu zajištěn neustálý přísun potravy přímo z povrchu svého „obytného vozidla“, na druhou stranu se musejí umět postarat o to, aby jim jejich „zlatá žíla“ nevyklouzla mezi prsty.
Někteří svůj problém řeší jednoduše tím, že se zakousnou a nepustí (například klíště), jiní si vyvinuli speciální „zařízení“, díky kterým jejich končetiny po hostiteli nikdy nekloužou. Specializovaní ektoparaziti netopýrů z teplomilné čeledi Streblidae (z řádu dvoukřídlých, do kterého patří například mouchy nebo komáři) svá chodidla vybavili hned několika protiskluzovými technologiemi.
Na obrázku posledního článku končetiny parazita jsou při 400násobném zvětšení patrné dva zahnuté drápky, které příživníkům slouží k uchopení netopýřích chlupů. Pod nimi je měkký polštářek s lamelovitým povrchem, který zabraňuje uklouznutí.
Celou končetinu, stejně jako zbytek těla, navíc obrůstají jemné chloupky, poskytující další oporu o netopýří srst v okolí.
Autor: Petra Soukupová
