Jedle bělokorá (Abies alba) je vysoký statný jehličnatý strom (dorůstá výšky až 65 m) s pyramidální až válcovitou korunou na vrcholu zploštělou (tzv. čapí hnízdo) a válcovitým rovným kmenem o průměru až 2 m. Kůru má hladkou, většinou světle šedivou, ve stáří tmavší. Dožívá se 300 – 600 let.
Ploché jehlice mají uspořádané ve dvou řadách. Jsou 18 – 30 mm dlouhé, asi 2 mm široké, na líci tmavě zelené, lesklé s rýhou. Na rubu mají 2 světlé pruhy.
Největším žijícím evropským stromem je 65 m vysoká jedle bělokorá, rostoucí v pralese Peručica v národním parku Sutjeska v Bosně při hranicích s Černou horou.
U nás dříve tvořila kolem 18 % skladby přirozených lesů ale byla většinou nahrazena smrkem a dnes je zastoupena pouze 1 %, tedy jen každý stý strom v našich lesích je jedle bělokorá. Její souvislejší rozšíření začíná v západním předhůří Alp ve východní Francii a v pohořích Jura, Vogézy a německém Černém lese. Hranice jejího rozšíření je limitována vlhkostí a citlivostí vůči pozdním mrazům. Je také velmi citlivá na znečištěné ovzduší (především oxidy síry).
Kvete v dubnu až květnu. Zelenožluté samčí šištice jsou dlouhé 2 cm a 0,6 cm široké a nejčastěji je najdeme na okrajích střední až dolní části koruny, naspodu loňských výhonů. Samičí šištice bývají 2,5 – 4,5 cm dlouhé a 1-1,5 cm široké, zelenožluté až červené, a rostou hlavně na konci loňských výhonů na vrcholu koruny. Šišky (10 – 18 x 3-5 cm) má jedle vzpřímené. Než dozrají (dozrávají prvním rokem během září) jsou nazelenalé až namodralé, po dozrání pak hnědé. Leskle hnědé semeno asymetrického tvaru je 7 – 10 mm dlouhé, tříhranné.
Semena klíčí nadzemně, to znamená, že po upevnění kořínků v půdě prorážejí dělohy na povrch a v podobě klíčních (děložních) lístků se zezelenají. Poté začínají fotosyntézou vyrábět potravu.
Semenáčky jedle rostou velmi pomalu. Stromek odrůstající pod mateřským porostem dosáhne výšky 130 cm ve věku 21 až 60 let.
