Spor o původ člověka hoří dodnes!

Některé vědecké spory jsou natolik vášnivé, že již dávno překročily hranice vědy samotné. Dodnes vzbuzuje tvrdé diskuse nejen mezi experty, ale i mezi širokou veřejností po celém světě například Darwinova teorie evoluce.Některé vědecké spory jsou natolik vášnivé, že již dávno překročily hranice vědy samotné. Dodnes vzbuzuje tvrdé diskuse nejen mezi experty, ale i mezi širokou veřejností po celém světě například Darwinova teorie evoluce.

30. června roku 1860 se v hale univerzity v Oxfordu v jižní Anglii konalo každoroční zasedání Britské společnosti pro pokrok ve vědě. Veřejnost čekala více než vzrušenou debatu. Před půl rokem se totiž na pultech knihkupectví objevila kniha britského přírodovědce Charlese Darwina, která nesla název O původu druhů přirozeným výběrem.

Obsah knihy do značné míry postavil na hlavu tehdejší představy o původu člověka.V oxfordské aule se na svůj výstup chystal biskup Samuel Wilberforce, přezdívaný Licoměrný Sam. To, že na Darwina útočily církevní kruhy, je pochopitelné, Darwinovo pojetí evoluce totiž naprosto rozbíjelo teologická učení o tom, že svět byl stvořen Bohem.

Hozená rukaviceVědecké kruhy si s myšlenkou evoluce pohrávaly již před Darwinem. Devatenácté století už sice bylo vědě nakloněno, ale evoluční teorie byly stále pokládány doslova za kacířské. Kreacionisté, tedy ti, kteří byli a jsou přesvědčeni, že svět vznikl božím zásahem, zastánce evoluce napadali, že ke své teorii nepřikládají jediný důkaz.

Byl to právě Charles Darwin, který do teorie evoluce přidal ono chybějící základní kolečko, důkaz. Ve svém díle píše: „Uvědomme si, jak nekonečně spletité a dokonale do sebe zapadající jsou vzájemné vztahy všech organických bytostí k sobě navzájem i k fyzikálním podmínkám jejich života a jak nekonečně pestrá rozmanitost struktury proto může být v měnících se podmínkách užitečná každé bytosti (…) Jestliže se takové variace opravdu vyskytují, můžeme pochybovat o tom, že jedinci, kteří mají, byť nepatrné výhody nad ostatními, budou mít největší šanci přežít a rozmnožovat se jako druh?

Toto zachování příznivých individuálních rozdílů a variací jsem nazval Přirozeným výběrem neboli Přežitím nejzdatnějšího.

Nabroušené drápyCírkevní kruhy okamžitě zbystřily. Darwin byl křesťan a byl přesvědčen, že jeho dílo není v žádném případě útokem na církev. Jenže ta začala bít na poplach, což plachého Darwina vyděsilo.

Obhajobu svých prací tedy přenechal jiným, například britskému biologovi Thomasu Huxleymu. Ten sice o některých částech Darwinova učení pochyboval, ale Darwinovi napsal povzbuzující dopis: „A pokud jde o křiklouny, kteří budou štěkat a ječet, musíte si vzpomenout, že někteří z Vašich přátel jsou za všech okolností vybaveni značnou bojovností.

Brousím si drápy a zobák, abych byl připraven.“Krátce před oxfordským zasedáním, přednášel Huxley o myšlenkách tehdy již nemocného Darwina v britské královské instituci. Zde mimo jiné prohlásil, že církev nemá právo dohlížet na vědu, čímž se mu podařilo mezi duchovenstvem a sebou vykopat válečnou sekeru.

Jsme příbuzní opic?Zatímco Darwin ležel nemocný doma, Huxley váhal, zda se oxfordského zasedání zúčastní. Věděl, že v aule bude množství duchovních a atmosféra proti němu nebude zrovna přátelsky naladěna.

Přesto se nakonec do jámy lvové vydal.Zasedání bylo zahájeno a všichni cíttili ve vzduchu vibrace, klid před bouří. Asi po hodině se ujal slova biskup Samuel Wilberforce. Milým tónem plénu oznámil, že by rád udělal několik poznámek.

Pronesl několik obecných tezí, dokonce složil Huxleymu poklonu – tušil, že se Huxley proti němu postaví – a konečně se dostal k jádru sporu. Darwinovu teorii označil jen za domněnku, nic víc. Použil k tomu i příklad, prý by se cítil velmi špatně, kdyby mu kdokoliv předložil důkaz, že nějaká opice ze zoologické zahrady je jeho příbuzným.

Tohle sice Darwin nikdy netvrdil, ale Wilberforce svůj příklad dotáhl ad absurdum. Obrátil se k Huxleymu a otázal se ho, zda jeho opičí původ pochází ze strany babičky nebo dědečka.

Fakta jsou přesvědčivá!

Wilberforce se posadil a obecenstvo vyzvalo Huxleye, aby promluvil. Ten mluvil krátce. Prohlásil, že v rozpravě nezaregistroval nic, co by vědu mohlo poškodit. Nejtěžší kalibr si však schoval na závěr svého vystoupení: „Na závěr bych chtěl říct, že co se týče původu z opice, nepociťoval bych to jako hanbu mít takový původ.

Jako hanbu bych však cítil, kdybych pocházel z někoho, kdo ponižujícím způsobem zaprodal dary kulturnosti a výmluvnosti službám předsudkům a falši.“Obecenstvo bylo v tu chvíli k neutišení. Mezi oběma tábory létaly urážky, guvernér Nového Zélandu mával biblí a vykřikoval, že jen ona je jediným zdrojem vědění.

Nakonec dostal slovo botanik Joseph Hooker. Obvinil Wilberforce, že Darwinovu knihu nečetl a sám se přiznal, že před 15 roky evolucionistické teorii sám nevěřil. Ale jeho vlastní výzkum ho přesvědčil, že „fakta, která byla předtím nevysvětlitelná, se pomocí této teorie postupně vyjasňovala a moje přesvědčení se tak postupně muselo bezděčně změnit.“

Darwinův ústupekWilberforce se však nevzdal. Do jednoho časopisu poslal svou recenzi na Darwinovu knihu. Vycházel v ní z klasických církevních dogmat. „Lidská nadřazenost nad zemí, lidská moc artikulované řeči, dar rozumu, svobodná vůle, vtělení Věčného Syna, vnitřní síla Věčného Ducha, to vše je naprosto neslučitelné se zneuctívajícím názorem o zvířecím původu toho, koho Bůh stvořil k obrazu svému.

“ Na stranu biskupa se postavil tehdy uznávaný anatom Sir Richard Owen. Ten nepřímo napadal Darwina skrze útoky na Huxleye. Oba se navzájem v pamfletech častovali výrazy typu „prolhaný Pithecus nebo primát“. Nejsmutnější byl z vývoje situace sám Darwin. Jeho žena, se kterou měl deset dětí, se trápila rozpolceností mezi hlubokou vírou v Boha a respektem k práci svého manžela. To na milujícího přírodovědce velmi působilo.

Snad i proto přidal Darwin do druhého vydání své knihy větičku, kde píše, že „Na počátku byl život Stvořitelem vdechnut do několika forem života, ba možná jen do jedné“.

Podpora přišla i z ČechLavina však již byla stržena. K evolucionismu se časem přihlašovalo stále více vědců. Významně mu svými výzkumy pomohl i český mnich a botanik Johann Gregor Mendel. Ten svými experimenty s hrachem rozpoznal mechanismus, který vede k modifikacím a mutacím.

Mendel své objevy publikoval již šest let před Darwinovým stěžejním dílem, jenže český časopis, ve kterém Mendelovo pojednání vyšlo, se k Darwinovi mohl jen těžko dostat. Kdyby se tak stalo, jistě by Darwinovi obhájci byli jistější.

Zákaz vyučování evoluční teorie!Začátek 20. století už zcela jasně upřednostňoval evoluci. Chopil se jí kdekdo, včetně marxistů. Jenže církev se nevzdávala a bylo zcela jedno o jakou církev se jedná. Evolucionistická teorie byla i nadále nepřijatelná pro ortodoxní židy, bigotní křesťany nebo fundamentalistické muslimy.

Již ve 20. letech 20. století byl v některých amerických státech vydán zákaz vyučování darvinistických tezí na školách. V Tennessee se v té době dokonce uskutečnil slavný soudní proces, který měl rozhodnout, zda mají pravdu evolucionisté nebo kreacionisté.

Evolucionisté tehdy zvítězili, ale v Tennessee se evoluce mohla vyučovat až od roku 1967.V některých končinách světa je však spor stále aktuální. Například současný americký prezident George W. Bush prohlásil, že ve školách by se měla v rámci názorové rozmanitosti vyučovat teorie inteligentního stvoření.

Konzervativní křesťané na jihu USA se mnohde (např. v Kansasu) s úspěchem snaží kreacionismus oživit a vrátit jej do škol. Ostatně, podle průzkumů, polovina Američanů věří, že člověk byl před 10 000 lety stvořen Bohem.

Konflikt stále neskončilV poslední době je populární teorie tzv. inteligentního designu. Tvrdí, že evoluce sice existuje, ale je předem naplánována stvořitelem. Jde v podstatě o skrytý kreacionismus. Ač lidé vyznávající toto své přesvědčení prohráli řadu soudních pří, postupně se jim daří pronikat do školských systémů.

Leckde v USA je slovo evolucionista synonymem k nějaké urážce. Bigotní konzervativci stále více pronikají do veřejných míst, ostatně, mají velmi silnou oporu v současné administrativě v Bílém domě. Charles Darwin, přesvědčený křesťan a zároveň velký vědec by byl dnes v rozpacích.

Jeho současníci ho popisovali jako velmi milého, hodného a štědrého člověka, který nesnášel konflikty. Jeho teorie však paradoxně vyvolává konflikty dodnes. V současnosti jím mnohde pohrdají, což si nedovolili ani lidé v jeho době.

Když v roce 1882 zemřel, byl pochován ve Westminsterském opatství poblíž dalšího velkého vědce Isaaca Newtona.

Charles Robert Darwin (12. února 1809 – 19. dubna 1882) byl britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie. Svou teorii opíral o přírodní a pohlavní výběr. Byl synem lékaře a vnukem botanika. Vystudoval teologii na University of Cambridge v jižní Anglii, studia ukončil v roce 1831.

Zpočátku se zabýval studiem geologických formací v horách Walesu, načež se roku 1831 vydal na bezmála pětiletou výzkumnou cestu kolem světa na lodi HMS Beagle (27. prosince 1831 – 2. října 1836). Během této plavby Darwin shromáždil cenný přírodovědecký materiál a uspořádal svou základní koncepci přirozeného vzniku a vývoje druhů evolucí, jejímž hlavním hybatelem měl být dle jeho názoru přírodní výběr.

Nejzásadnější byl pro něj v tomto ohledu pětitýdenní pobyt na Galapágách.

Kreacionisté soudí, že svět byl stvořen Bohem za sedm dní před 6000 až 10 000 lety, tak, jak je to popsáno v úvodní knize Bible Genesis. Téměř všichni vědci a mnozí teologové tento názor odmítají a přijímají evoluční teorii Charlese Darwina.

Autor: Martin Janda
Rubriky:  Zajímavosti
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce
reklama

Související články

Zlatá rybka na kolečkách

Je řízení auta a jiných strojů výsadou člověka, nebo umělé...

Prasečí srdce pro lidi? Zatím...

První transplantace geneticky pozměněného prasečího srdce umírajícímu člověku na...

Zemědělství se dařilo i v...

Odborníci z University of California v Riverside ve své nové...

Když je imunita hlavním nepřítelem

Britští vědci zveřejnili z počátku roku novou studii, která se zaměřila na...

Nová éra ve šlechtění rostlin

Během vývoje rostlin je přesná rovnováha rostlinných hormonů cytokininů zcela...

Symbol moci vůdců ve Skandinávii...

Archeoložka Helle Vandkilde z Aarhuské univerzity a její kolegové datovali...

Takové to autonomní farmaření…...

Ani přetrvávající pandemie covidu nedokázala zatnout tipec hojně...

Elegáni v černých fracích volají...

Extrémní povětrnostní jevy jsou stále častějším a závažnějším problémem, vše zákonitě...

Uklidňující moc geneticky...

Genetické modifikace rostlin a krmiv patří již nějakou dobu ke...

Objev nového světa v lidské kůži

Jak v nedávné době vědci prokázali, když nalezli neznámý žvýkací sval, lidské...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Římského vojevůdce Crassa zničila vlastní arogance

Římského vojevůdce Crassa zničila...

Římský politik Marcus Licinius Crassus se snaží v popularitě vyrovnat...
Japonský debakl u Okinawy: Sázka na největší loď světa selhala

Japonský debakl u Okinawy: Sázka na...

Když Američané na jaře roku 1945 dobývají japonský ostrov Okinawa,...
Kam zmizel D. B. Cooper i s tučným výkupným?

Kam zmizel D. B. Cooper i s tučným...

Dne 24. listopadu 2021 uběhlo přesně 50 let od okamžiku, kdy muž...
Anglická jízda smrti: Za britský debakl mohou rozhádaní příbuzní

Anglická jízda smrti: Za britský...

Krymská válka (1853–1856) mezi Ruskem a Osmanskou říší je v březnu 1854...
Děsivý únos: Tři dívky v domě hrůzy

Děsivý únos: Tři dívky v domě hrůzy

Napohled obyčejný pohodlný dům v rezidenční čtvrti v Clevelandu...
Malá potyčka se změnila v jatka: Slavného pruského krále popletl vítr

Malá potyčka se změnila v jatka:...

Během sedmileté války (1756–1763) se dopouští osudového přehmatu i tak schopný...
I mistr tesař se utne: Napoleonova chyba stála život 550 000 vojáků

I mistr tesař se utne: Napoleonova...

Francouzský císař Napoleon Bonaparte překračuje 24. června 1812 řeku Němen...
Zvíře jako dvojsečná zbraň: Řeckou porážku zavinil splašený slon

Zvíře jako dvojsečná zbraň: Řeckou...

Řecké městské státy si v roce 280 př. n. l. povolávají na pomoc proti římským...
Al Capone: Legendární mafiánský boss

Al Capone: Legendární mafiánský...

Letos v květnu uplyne přesně 80 let od chvíle, kdy do vězení nastoupil...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.