České země byly za celou dobu své historie úzce propojeny s německým územím. Svědčí o tom i řada příjmení, která lze nalézt například v tuzemských telefonních seznamech. Co tedy lze z takového ne zrovna česky znějícího příjmení vyčíst?

Na zajímavém atlasu německých příjmení, který přináší i množství podnětů pro naše vědce, nyní spolupracují univerzity ve Freiburgu a v Mohuči. Vinterová, Neumannová, Majer, Dienstbier, Šulc, Šmídová nebo třeba Bauer… Na všech těchto u nás běžných jménech je patrné, že jejich kořeny nejsou tak úplně české.
Svou roli zde sehrálo především dlouhé historické začlenění českých zemí do rakouského státu, ale i čilá kulturní výměna mezi Čechami a Německem. Koneckonců, české země byly dlouhá staletí součástí Římské říše národa německého a ještě v minulém století žily na našem území tři miliony Němců. To se pochopitelně muselo někde projevit.

Odkud pochází Mayer?
Němečtí vědci pátrali v historii a zjišťovali, z které části Německa to které jméno pochází. I když jejich práce není ještě zdaleka u konce, již nyní je možné poukázat na některé zajímavé poznatky.
Například kořeny příjmení Schmid, tedy Kovář, se podařilo vystopovat v Bavorsku nedaleko Mnichova. Jméno Schmitz se pak častěji vyskytuje ve středním Porýní. Nositelé jména Maier či Mayer by zas svůj původ mohli hledat na severu Německa, někde mezi městy Hamburg, Hannover a Brémy.
Zatímco v Čechách a na Moravě je nejrozšířenějším příjmením Novák, v Německu je to bezesporu Müller – následují Schmidt, Schneider a Fischer… Možná i kvůli rozšířenosti jména Müller nebo Miller se německým vědcům nepodařilo vystopovat žádné konkrétní ohnisko jeho zrodu, jako u některých jiných příjmení.

Mohou za to války!
Je tedy zřejmé, že německým vědcům nejde jen o samotná jména, ale i o to, jaká nářečí se v různých koutech Německa používala. Podle samotných tvůrců atlasu je až překvapivé, že i přes leckdy pohnuté německé dějiny, lze stále najít řadu  míst, kde se některá konkrétní jména vyskytují častěji a z historického hlediska i dlouhodobě. Mnohá taková jména přežívají v regionech dokonce až 800 let.
Leckterá jména však přece jen zcela vymizela. Kupodivu se tak nestalo za 2.  světové války, kdy Německem bloudily tisíce uprchlíků ze všech končin světa, ale už za války třicetileté (1618 – 1648). Ta tehdy zdecimovala nejen Německo, ale značnou část celé Evropy a projevilo se to samozřejmě i v tradici mnohých jmen.

Vědě posloužil telefonní seznam
Při zjišťování potřebných údajů vycházeli němečtí vědci z ne zrovna vědeckého zdroje, z telefonního seznamu. Je však otázkou, zda v éře mobilních telefonů, bude v budoucnosti možné telefonní seznamy pevných linek pro podobné účely ještě kdy použít. Svou nekompletností totiž ztrácejí potřebnou vypovídací hodnotu.
Odborníci z obou univerzit, které na ojedinělém projektu spolupracují, musí tedy velice spěchat. Jinak by museli v budoucnu pracovat s daty z centrální evidence obyvatel. Atlas německých jmen má být podle předpokladů čtyřdílný a jeho finální podoba bude hotova zhruba za čtyři roky, tedy v roce 2010. Podobné dílo, zabývající se českými jmény, u nás bohužel dosud nevzniklo.

I mezi politiky…
Německý původ lze najít i u jmen dvou našich prezidentů, prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda i toho současného, Václava Klause.
I mezi našimi premiéry najdeme několik jmen, u kterých lze snadno vystopovat německý původ. Byl to například protektorátní premiér Richard Bienert, po válce pak smutně proslulý Zdeněk Fierlinger, v 70. a 80. letech normalizátor Lubomír Štrougal a v nedávné době i Stanislav Gross.
Ostatně, i mezi rakouskými politiky lze zas pro změnu najít česká jména – Klestil, Vranitzky nebo Klima…