Vznik oceánografie jako vědního oboru se datuje od roku 1872, kdy se uskutečnila velká výprava zaměřená na studium oceánů. Na cestu kolem světa se tehdy vydala britská loď Challenger. Obor spojuje vědce, kteří se zabývají biologií, fyzikou, chemií, geologií, mořskou archeologií, astronomií, geografií…
Atlantik
odděluje historický Starý svět (Evropa, Asie a Afrika) od Nového světa (Severní a Jižní Amerika). Název dostal podle Atlanta, jednoho z Titánů řecké mytologie.
Druhá největší vodní plocha světa má rozlohu 94,2 milionu km2 (cca 20% povrchu Země), střední hloubku 3 597 m, maximální hloubku 8 648 m (prohlubeň Milwaukee v Portorickém příkopu), objem vody 334,1 milionu km3, salinitu (slanost) 33 – 37 promile.
Biotopy oceánské
nejmenší přirozené plochy, na kterých žije určitý druh živočichů či rostlin. V teplých vodách je paleta druhů pestřejší než např. v Severním ledovém oceánu, kde teplota povrchové vody klesá i pod nulu.
Coriolisův efekt
Vzduch na rovníku se zahřívá, stává se lehčím a stoupá. Aby se prostor po něm vyplnil, proudí do něj vzduch z okolních oblastí a tak vznikají větry, zvané v okolí rovníku pasáty. Místo aby pasáty ze severní polokoule jednoduše proudily k jihu a z jižní polokoule zase k severu, obojí se stáčejí k západu. Tento jev, Coriolisův efekt (podle francouzského vědce, který je poprvé popsal) je způsoben otáčením Země a působí na všechny pohybující se částice kdekoli na zemském povrchu.
Desková tektonika
Povrch Země je rozdělen na 13 velkých desek (silných 50 – 100 km) a větší počet malých. Všechny plavou na částečně roztavené vrstvě zemského pláště. Na některých deskách leží kontinenty, jiné pokrývají oceány. Jejich rychlost v Atlantiku je asi 2 cm za rok, ve východní části Tichého oceánu až 18 cm.
El Ňiňo de la Natividad
Jednou za několik let stoupne v Tichém oceánu u pobřeží Jižní Ameriky vodní hladina až o 30 cm a zaplaví plochu větší než USA. Tak ohlašuje příchod jev, kdy se chladné vody u pobřeží Latinské Ameriky oteplují (až o 10°C) a naopak na opačném konci světa (od Austrálii po Indonésii) se ochlazují. Proud teplé vody se obvykle objevuje kolem Vánoc, a tak dostal jméno, které ve španělštině znamená „Vánoční děťátko“. K idyle má však daleko – přináší přívalové bouře, záplavy a sesuvy půdy. Naopak v Austrálii v té době nastává sucho.
Opačně se projevuje La Niňa, kdy se moře podél americké pevniny ochlazují a nastávají zde sucha. V té době se naopak vody kolem jihovýchodní Asie výrazně oteplují, což je příčinou přívalových lijáků a záplav.
Fotofory
světelné orgány vodních živočichů. Souvisejí s bioluminiscencí (vytváření světla živými organismy), kterou využívá na 90 % tvorů žijících v tzv. přechodném pásmu hlubokého moře. V této polotmě někdy slouží k nalákání kořisti, jindy naopak k vytváření klamného osvětlení nebo změny siluety (ryby, krevety a olihně).
Golfský proud
nese teplou vodu, až o 11 °C teplejší než okolní oceán, z Mexického zálivu (Gulf) k pobřeží Evropy. Je 64 až 80 km široký a má velmi zřetelné okraje, podobně jako řeka v oceánu. Proto se mu v angličtině neříká „proud“, ale „potok (Stream). Při rychlosti 6,5 km/hod unáší za vteřinu 150 milionů m3 vody. Je současně i jakousi dálnicí pro tropické a subtropické živočichy cestující do vzdálených oblastí.
Hloubka oceánu
je v průměru 3 724 m. Nejhlubším místem na Zemi (11 022 m) je Challenger Deep v Mariánském příkopu v západním Pacifiku (11°21’ severní šířky a 142°120 východní délky).
Chemické složení zemské kůry
zemská kůra sahá od zemského povrchu až do průměrné hloubky 30 km, tvoří horniny o relativně nízké hustotě. Převažují různé silikátové minerály (nerosty tvořené křemíkem, kyslíkem a dalšími prvky, jde zejména o křemen a křemičitany).
Indický oceán
se z větší části rozkládá na jižní polokouli. Pojmenování dostal podle blízkosti k Indii. Rozloha: 76, 2 mil. km2, max. hloubka 7 209 m, objem vody 282,6 milionů km3,salinita 33,6 – 33,6 promile.
Jižní ledový(antarktický) oceán
najdeme ho na jižní polokouli okolo Antarktidy a není vymezen pevninami, ale mořským prouděním. Oceánografové ho uvádějí vedle čtyř hlavních oceánů světa (Tichý, Atlantský, Indický, a Severní ledový oceán).
Klasifikace oceánských organismů
Ti, kteří se vznášejí, tvoři plankton (od slova plankton= bloudící). Dělí se na fytoplankton (rostlinný) a zooplankton (živočišný – např. rybí jikra, ale i medúza). Aktivní plavci reprezentují nekton (nektos = plovoucí). Patří sem ryby, hlavonožci, vodní plazi aj Ostatní obyvatelé vodního živlu, žijící na mořském dně, představují bentos (benthos = dno), například krab, mořská houba…
Lidé nejhlouběji ponoření
Poručík amerického námořnictva Don Walsh a badatel Jacques Piccard v podmořském batyskafu (bathos= hloubka , scaphe = malé plavidlo) sestoupili v lednu 1960 do hlubiny 10 912 m.
Moře
se liší od oceánu tím, že jsou spojena se světovým oceánem, jsou menší a mělčí než oceány, obsahují slanou vodu a alespoň zčásti je obklopuje pevnina či řetěz ostrovů. Výjimkou je Sargasové moře v Atlantiku oceánu.
Nejvyšší vlna
(která byla přesně změřena) se tyčila do výšky 34 metrů a valila se rychlostí 102 km/hod.
Objevy zámořské
jejich zlatou érou bylo období let 1492 – 1522. Evropanům se tehdy podařilo nejen objevit Severní i Jižní Ameriku, ale obeplout i zeměkouli.
Příliv a odliv
periodické zdvihání a klesání mořské hladiny – představují tzv. slapové jevy. Děje se tak vlivem sil působících na Zemi, jejichž příčinou je gravitace a dále vzájemný pohyb Země, Slunce a Měsíce (jeho gravitační síla je větší než sluneční přitažlivost). Slapové jevy mají obrovský vliv na život v moři i na živočichy a rostliny na pobřeží.
Ropa
zemní olej, kapalná směs uhlovodíků. Má různé barevné odstíny (lehké ropy světlé, těžké tmavé), složky s obsahem kyslíku, dusíku a síry.Vznikla anaerobním (bez kyslíku) rozkladem planktonních organismů (rostlinných, živočišných) hlavně v oceánském (mořském) prostředí.
Severní ledový oceán
se rozkládá mezi severním pobřežím Euroasie a Severní Ameriky. Rozlohou 11, 4 milionů km2 a objemem vody 13,7 milionů km3 je nejmenším ze čtyř hlavních oceánů. Jeho centrální část celoročně kryje souvislý ledový příkrov.
Tichý oceán
leží mezi Asií, Austrálií, Antarktidou, Severní a Jižní Amerikou. Rozlohou 197,7 milionů km2 a objemem vody 723,7 milionů km3 je z oceánů největší. Zaujímá přes polovinu celkové plochy světového oceánu a pohltil by všechny kontinenty. Pojmenovali ho portugalští mořeplavci v roce 1520 pro příznivé počasí. Proto se mu také říká Pacifik (paci = mírumilovný). Max. hloubka 10 924 m, salinita: až 36,5 promile.
Usazování (sedimentace)
ukládání minerálů či zvětráváním rozložených hornin. V oceánech probíhá nejen chemickou i biochemickou cestou, ale i mechanickým tříděním částic přinesených z pevniny. Na tvorbu sedimentů má vliv teplota a tlak vody, salinita i organizmy.
Vznik oceánů
Voda pokrývá 70, 8 % povrchu naší planety. Na té původně žádné oceány nebyly. Spolu s atmosférou vznikly před čtyřmi miliardami let jako důsledek procesu odplynění (uvolňování plynů z materiálů tvořících zemské těleso) a následného vysrážení vodních par.
Zlomové pásmo
rozsáhlá oblast oceánského dna, kde se vyskytují podmořské hory, příkopy, dlouhé příkré svahy, nesouměrné hřbety.
Železná hypotéza
americký projekt na zvýšení produkce řas v moři přidáním železa, jehož nedostatek je limitující pro množství fotosyntetizujících organismů.
Pokud by „hnojení“ moře železem vedlo k množení organismů s vápencovými schránkami a podařilo se tak zachránit korály, mohlo by to teoreticky pomoci ekologii. Přidání železa do povrchových vrstev oceánu by podle některých vědců mohlo napomoci úbytku oxidu uhličitého z atmosféry.
Více se dozvíte:
H.V. Thurman, A.P. Trujillo: Oceánografie (Tajemný svět moří a oceánů), Computer Press, Praha, 2005
A. Byatt, A. Fothergill a M. Holmes: Modrá planeta (Přírodopis oceánů), BBC – Euromedia Group, 2002
