Rozsvítit světlo, spustit počítač, ohřát si vodu na čaj či opéct touast, jak jednoduché… Ale ke všem těmto činnostem je potřeba nějaký pohon, elektřina, která se někde musí vyrobit.

Kdyby nějakým způsobem vypadla celosvětová elektrická síť, znamenalo by to katastrofu nebývalých rozměrů. Současná civilizace je totiž na elektřině ohromným způsobem závislá, mnohem závislejší než například na ropě.
První elektrárny vznikly koncem 19. a začátkem 20. století. Konstrukčně šlo o poměrně jednoduchá zařízení, jejichž hlavní součástí byl generátor, poháněný buď parním strojem nebo vodním kolem.
Parní stroj byl později nahrazen parní turbínou, čímž vznikly dnešní tepelné elektrárny. Později pak byl u tepelné elektrárny vystřídán kotel jaderným reaktorem a vznikla tak jaderná elektrárna. Funkci vodního kola ve vodních elektrárnách zas převzaly turbíny.
Dnešní elektrárny by se daly rozdělit na dva druhy, na ty s obnovitelným a neobnovitelným druhem pohonu. V současnosti se více využívá spíše ten druhý typ (elektrárny na fosilní paliva a elektrárny jaderné), ale budoucnost se stále více upírá k využívání větru, vody, slunečního záření apod. Nikoliv však z nějakých módních důvodů, ale prostě proto, že nejdříve fosilní paliva a za delší dobu i uran jednou naší civilizaci dojdou.