Žába drápatka (Xenopus laevis) je dnes nenáročným akvaristickým miláčkem. Ovšem v minulosti, ji ženy používaly místo těhotenských testů…

V dobách před vznikem současné podoby testů (metody založené především na protilátkách) se krev testované ženy vstříkla žábám jehlou do stehenního svalu. Pokud drápatka do rána nakladla vajíčka, bylo těhotenství potvrzeno. Časné lidské embryo a placenta totiž produkují látku choriogonadotropin, která se pak vyskytuje v krvi a v moči těhotných žen.

Uprchlíci z laboratoří
Drápatka původně pochází z jižní Afriky a do Evropy a severní Ameriky se dostala právě kvůli těhotenským testům. Teprve později s nimi začali ve větší míře pracovat i vývojoví biologové. Uprchly však z nemocničních laboratoří a dnes najdeme jejich populace také v kalifornské či waleské přírodě.
Vývoj drápatek je poměrně rychlý. Hodinu po oplození se začíná vajíčko rýhovat. Po dvou dnech opouští larva vaječné obaly a pátý den již dokonale rozplavaná začíná přijímat potravu. Začátkem druhého týdne se objevuje zadní končetina, o sedm dní později přední, dobře patrné jsou však až v průběhu čtvrtého týdne. Metamorfóza, přeměna pulce v žábu, nejvýrazněji se projevující zkracováním ocasu, začíná v sedmém týdnu a během osmého by měla být ukončena.
Drápatky dosahují pohlavní dospělosti asi za rok po metamorfóze, v ideálních podmínkách již za 6 až 8 měsíců. Zbarvení dospělých jedinců je proměnlivé a částečně kopíruje prostředí ve kterém žába žije. Drápatka je velkým milovníkem vody. Když ji ale v domovské Africe vyschnou tůně, zavrtá se hluboko do bláta a vytvoří dutinu, v níž přečká ve stavu podobném zimnímu spánku nepříznivé období. Takto dokáže přežít až deset měsíců.