Hodinky se třemi ručkami, jak je známe dnes, se začaly vyrábět až ve 20. letech 20. století. Důvodem byla především potřeba přesnosti, na které začalo být závislé rozvíjející se letectví. Předtím se muselo lidstvo spokojit pouze s nekomplikovanými strojky, které ukazovaly pouze celé minuty, či dokonce jen hodiny.

Dnes nalezneme v hodinových strojcích daleko větší a obtížnější kombinace a tím pádem i zajímavější funkce. Pro příklad lze uvést mimostřednou vteřinovou ručku, ukazatel dne, měsíce či přestupného roku.

První hodinky jež umožnily měření časového úseku, tedy jakési stopky, vymyslel anglický hodinář Graham v roce 1720. Měřily s přesností na 1/16 sekundy! Klasický chronograf pak vznikl až v roce 1822. Mezi složitější operace ukazatelů času patří například druhé časové pásmo (GMT – greenwitch meridian time) nebo ukazatel rezervy natažení.

K absolutním vrcholům mezi funkcemi se dnes řadí věčný kalendář, který je možno nastavit až na 100 let (nabízejí je firmy jako JaegerLeCoultre či Audemars Piguet). Na dnešním obrázku strojku mechanických hodinek je vidět oscilátor, většinou v podobě kyvadla nebo nepokoje, jehož doba kmitu udává vlastní míru času s vláskem, jemné pérko udržující polokyv chodu.

V popředí je minutové kolo, které slouží k posunu minutové ručky, a kolo nátahu (vlevo), jež přenáší energii natažení na pérovník a udržuje tak hodinky v provozu.